PROTESTOR příloha Protestanta č. 5/2015

Láska bázeň vyhání

aneb pokus o pravdomluvné slovo

Otevřený dopis V. Kaňátové odráží úzkosti, s nimiž se v církvích i společnosti opakovaně potkáváme. Když jsme ho jako redakce obdrželi, rozhodli jsme se na něj reagovat níže uvedeným redakčním „pastýřským listem“. V mírně redigované podobě proto přetiskujeme i výchozí text.

Vážení představitelé evangelické víry

v naší republice, tímto veřejným dopisem, určeným evangelickým sborům valašským, seniorátům a synodu Československé církve evangelické, se na Vás obracím s žádostí o vyslyšení obavy mnoha občanů České republiky nad současnou situací ohledně nárůstu nelegálních přistěhovalců, z převážné části vyznavačů islámu. Současná česká politika… se chce s přístupem k tomuto problému přizpůsobit normám Evropské unie. Dopady této politiky, nazývající se multikulturní, však nepřináší žádné dobré ovoce, naopak.

Denně na sociálních sítích běží zprávy a videa z reálií tohoto soužití, kdy vyznavači islámu tlačí na změny zákonů tak, aby jim vyhovovaly, a zatlačují tradice a zvyky původních obyvatel, kteří se najednou musí přizpůsobovat něčemu, co ve větším počtu jeví agresivní prvky života ohrožující. Nechce se mi věřit, že toto politici nevidí, naopak různými nástroji připravují tomuto vyznání ornou půdu. S tím souvisí politické tendence o zvýšení pravomocí ombudsmana, který by tak mohl napadat zákony i ústavu jako diskriminační a v podstatě stíhat lidi za jejich názory! S tím souvisí i novela branného zákona, kdy by mohly být nařízeny odvody i v době míru, s tím souvisí povolování různých výjimek, např. pro halal porážky, přestože se nesmí zabíjet na jatkách neomráčená zvířata pro jejich utrpení! Dokonce jsou evropskými fondy podporovány neziskové organizace, aby vedly kampaně, a vše, co odporuje proevropským standardům, tak nekompromisně vytlačovaly a pojmenovávaly to za extrémní a nežádoucí. A tak bych mohla pokračovat.

Proč se vlastně s tímto obracím na Vás? Protože držíte v sobě a ve své víře tradici, která možná v dnešní době není tak výrazná. V této napjaté době je ale nanejvýš potřebné, aby se ozývala a dala znát, že toto, co se dnes děje, není v pořádku! Evangelíci si na Valašsku statečně udržovali svou víru od doby bělohorské až po vydání tolerančního patentu (rozmezí okolo 160 let), na jehož vydání se aktivně podíleli, když císaře Josefa II jako jeden celek všech evangelických vesnic a Vsetína oslovili. Ve svém praporu hlásali „Za Slovo Boží a Vlast“. Nyní jsme o pár století dál, již se nebráníme rekatolizaci, křesťané se respektují a vytvářejí ekumenické vztahy po celém světě. Je tu ale již dlouhodobě rozšiřující se doktrína s názvem islám, jehož trpké ovoce sklízí nejen křesťané v zemích s islámem žijících. Hluboce s nimi soucítíme.

Zatím máme možnost v České republice zastavit tuto plíživou islamizaci Evropy na úrovni zákonů a to tím, že budeme společně naléhat na politiky, aby podpořili novelu zákona o církvích (sněmovní tisk č. 453), která zpřísňuje přiznání zvláštních práv církvím registrovaným v ČR. Toto zpřísněné hodnocení nijak církve neomezuje a nijak nehodnotí jednotlivé víry. Není to zásah do svobody vyznání. Toto zpřísnění pouze umožňuje posuzovat činnost církví i z hlediska vnitrostátní bezpečnosti, kdy je především v zájmu všech občanů, aby na území České republiky nepůsobily v režimu zvláštních práv žádné církve, které mají ve svém oficiálním učení obecně nenávist vůči lidem například jiného vyznání. Je v zájmu občanů ČR, aby státní orgány netrpěly na svém území žádné organizace, které radikalizují společnost a vedou k omezování svobod českým občanů. Také je třeba naléhat, aby se připravovaná pomoc skutečným uprchlíkům soustředila na ty, kteří jsou nám kulturně a nábožensky blízcí a kteří v podstatě nemají kam před islámem utéci.

Odmítání integrace islámu do našeho společenského i právního systému není nenávist, extremismus ani diskriminace. Je to naše právo a svoboda se vyjádřit o našem dědictví, které naši předci svou vírou, krví a prací vytvořili! V jedné moudré písni se zpívá: „Mocná je zbraň, mocnější je právo, co je nejmocnější? Pravdomluvné slovo.“ V současné době je náš právní systém narušován zahraničními politikami a vnitřními lobby zájmových skupin, které se snaží otevřít dveře ilegálním přistěhovalcům v podstatě převážně muslimského vyznání. Zbraně nemáme, proto nám jako občanům zbývá ono nejsilnější pravdomluvné slovo. Dědici této evangelické tradice, která pomáhala formovat naši republiku do podoby, že tu do velké míry ve srovnání s jinými státy máme svobodu, bezpeční a vše důležité, co k životu potřebujeme, postavte se jako jednotlivci i jako církev za ono pravdomluvné slovo! Máte spoustu lidí na volitelných místech zastupitelstev, politických stran i různých organizací, i každý sám za sebe, vyzvěte je, aby hájili český zájem a tradici navzdory politické korektnosti a tlačili na naše nejvyšší představitele, abychom si tu udrželi naše dědictví! Teď je řada na nás, abychom pro své potomky udrželi naši zemi svobodnou a bezpečnou!

Toto Vám v naději píšu, že mě uslyšíte.

Vladimíra Kaňátová.
Ve Vsetíně dne 29. 4. 2015

LÁSKA BÁZEŇ VYHÁNÍ

Vážená sestro Vladimíro Kaňátová,

z tradice evangelické víry má čas od času vyrůst jasné a směrodatné svědectví, které ukáže cestu uprostřed strachů a zmatení srdcí i myslí. V tomto důrazu se s Vámi shodneme. A důraz na svědectví víry, které vyrůstá z evangelických kořenů, nás vede k této odpovědi na váš list plný strachů i rozhořčení. Tváří v tvář problémům, o něž jste se ve svém otevřeném listu podělila, mohou ledacos důležitého povědět tyto důrazy evangelické tradice: písmáctví, vnímavost vůči menšinovosti, přednost milosrdenství a solidarity, následování Krista nikoli lidských přístrachů.

V církvi má být prostor, aby lidé mohli vyslovit své strachy a obavy. Neznamená to ovšem, že tyto strachy a obavy musíme šířit, zejména když jsou nepodložené, hloupé a nebezpečné. Už od dob, kdy se izraelští zvědové vrátili ze zaslíbené země se zprávou „ale jsou tam obři!“, platí, že strach má velké oči, zkresluje realitu a brání víře zaujmout v dané situaci správný postoj. A náš Pán ještě dříve, než utišil rozbouřené moře, vytkl učedníkům jejich přeustrašenost.

Zdrojem vašich obav jsou informace ze sociálních sítí.

Jenomže sociální sítě jsou v mnoha případech i šiřiteli neověřených či rovnou vylhaných zpráv. Zvláště evangelický křesťan má na sociálních sítích a tváří v tvář dalším mediálním senzacechtivostem zůstat střízlivým písmákem, který si umí ověřit, „takli by ty věci byly“: všímá si souvislostí a zejména zkoumá, jde-li o informaci, která by měla utvářet můj postoj k danému problému. Informace a videa na sociálních sítích ve velké většině takovým směrodatným zdrojem nejsou. Spíše platí, čím vzdálenější zem a problémy, tím menší věrohodnost. Proto tu svá videa tak ráda uveřejňuje propaganda tzv. Islámského státu a další extrémisté.

Sociální sítě a další média, která zahlcují veřejný prostor senzacemi i předsudky, naopak nesdílejí množství pozitivních každodenních mezilidských zkušeností, natožpak takové zážitky, jako když jednomu čerstvému vdovci z Glasgow jako jediní projevili soustrast jeho muslimští sousedé a ujistili ho, že se za něj budou při páteční modlitbě v mešitě modlit. Inspirací nám může být, že ten zážitek vedl toho vdovce k tomu, aby se zapsal do vzdělávacího programu, v jehož rámci se mohl o islámu dozvědět víc.

Máte pocit, že vyslovujete obavy mnoha občanů České republiky.

Jestliže ty, kdo mají obavy např. z islámu, bylo v nedávné době poměrně hodně slyšet, neznamená to ještě, že jde o opravdu velké množství lidí. Navíc, jsou to obavy, které velice často nejsou podložené. Jak ukázal např. demograf Tomáš Sobotka v příloze Lidových novin Orientace z 24. 5., na rozdíl od rozšířených demagogických videí typu Muslims demography (o tom, jak muslimové „přerodí“ domácí Evropany) solidní výzkumy o porodnosti prokazují, že v mnoha většinově muslimských zemích se v současnosti porodnost dostává na hranici udržitelnosti (2,1 potomků na ženu) a ke stejnému trendu dochází u přistěhovalců do Evropy. V rámci jednotlivých evropských zemí pak muslimové do budoucna budou tvořit maximálně 6 až 12 \% obyvatel (v ČR sotva 1 \%). Příznačné je, že autor pracuje v Rakousku, jež přijímá daleko větší počet přistěhovalců než ČR, a proto se i tamější instituce problému přistěhovalectví a menšin věnují daleko seriózněji než zde.

Zdejší obavy z islámu

pramení možná úplně nejvíc z toho, že s konkrétními muslimskými sousedy nemáme žádné zkušenosti. Když vás každý den někdo pozdraví, podělí se s vámi o radosti či problémy s dětmi, chutné recepty či trápení s nemocemi, o zkušenosti ze zaměstnání či o to, kde nejvýhodněji nakoupit, nebudete ho hned vnímat jako extremistu, když zjistíte, že je to muslimka či muslim. V ČR je bohužel pravděpodobnost, že narazíte na muslima, 1:1000. Nejen že vás daleko pravděpodobněji připraví o život některý z českých bezohledných řidičů. Ale především je tu o to větší prostor k šíření strachu z neznámého. Jestli ovšem takovému strachu někdo nemá podléhat, je to křesťan (zejména evangelický).

Mezi občany (a křesťany), kteří mají oprávněné obavy, je ovšem potřeba počítat ty, kdo mají strach z toho, jak zdejší občanstvo propadá předsudkům a neopodstatněnému strachu. Taková společnost pak totiž snadno sedá na lep „krysaři“ či falešnému mesiáši, jenž se tváří, že ji před údajným ohrožením ochrání. Získá-li ohlas, o to víc rozdmychává spirálu předsudků, strachů, demagogie a nenávisti. Veřejní činitelé, kteří si právě takto hledí získat podporu, se bohužel v poslední době objevují stále častěji. Kdo jiný by se ovšem měl takovým trendům stavět do cesty než ti, kteří věří a vyznávají, že láska bázeň vyhání?

Pro křesťana je důležitá tvář každého,

kdo mu zrovna vstupuje do cesty. Bez ohledu na barvu pleti či vyznání. Takový soucit např. nepřeslechne, že zdaleka nejvíc obětí tzv. islámského radikalismu je mezi samotnými muslimy – v oblasti Sýrie a Iráku jdou do statisíců. Křesťanskou autenticitu ztělesňuje mj. reportáž Stanislava Krupaře, který spolu s dalšími uprchlíky na vlastní kůži zakusil neúspěšný pokus o doplutí z Egypta do Itálie a zpřístupnil nám důvody, které vedou uprchlíky ze Sýrie, aby hledali útočiště v Evropě. Ale nejpádněji se za tyto bližní staví sama biblická zvěst. Nejzávažnějším a nejzásadnějším lobistou za přistěhovalce a uprchlíky bez rozdílu náboženské příslušnosti je sám Pán Ježíš, jak to poznáváme z jeho evangelia i z příběhů a napomenutí Tóry. Pokud se tímto nasměrováním přestaneme řídit, dokazujeme pouze, že jsme už docela přestali rozumět všem těm křesťanským tradicím, které tak halasně chceme bránit.

V tomto smyslu je pak bezpochyby třeba i tlaku na politiky. Zejména proto, aby se ani náznakem nepřizpůsobovali populistům typu M. Konvičky či T. Okamury či jejich uhlazenějším souputníkům, aby pomáhali naší společnosti vymanit se z její sebezahleděnosti, aby se nebáli vysvětlit, že přijmout běžence dlouhodobě společnost posiluje a rozvíjí, kdežto uzavřenost společnosti vede dlouhodobě k úpadku.

Pohlédneme-li ke svým křesťanským bratřím a sestrám za hranicemi, zjistíme, že např. německé církve kritizovaly tamější protimuslimské hnutí Pegida. Uprchlíkům bez ohledu na jejich vyznání nabízejí v Německu útočiště a pomoc desítky katolických, evangelických i evangelikálních společenství. Představitelé církví a diakonie i jednotliví věřící také vystupují s kritikou evropské uprchlické politiky a návrhy na její zlepšení. Připojujeme se ke třem hlavním požadavkům, které nejen v německé diskusi zazněly: 1) aby se Evropa zaměřila raději na akci záchranné než na represivní (které jsou žel stále hlavní náplní činnosti tzv. Frontexu, evropské agentury operující na hranicích Evropy), 2) aby byly zřízeny legální útěkové cesty do Evropy po zemi (čímž se mj. oslabí postavení převaděčských mafií) a 3) aby byly zrušeny restriktivní zásady tzv. Dublinu III a místo nich zřízen celoevropský systém solidarity a přesidlování žadatelů o azyl.

Začít můžeme teď hned,

třeba podporou všech, kdo se v naší zemi angažují v podpoře a integraci přistěhovalců a stávají se proto terčem nenávisti, výhrůžek, internetové šikany a násilí. Extremistické násilí začíná sestavováním různých seznamů tzv. škůdců společnosti. V našem prostředí vytvářejí takovéto seznamy pouze vyznavači doktríny „Čechy Čechům“, rasové čistoty a šiřitelé proticizineckých a protimuslimských nálad. Už tím se odhaluje, co zdejší společnost skutečně ohrožuje.

Vysvobozující síle evangelia vystavujme však nejdřív ze všeho ony strachy a úzkosti, jež v nás samotných vzbuzují „zaručené zprávy“ o islámských hrozbách. Vždyť kdo na vlastní kůži zakusil, že láska bázeň vyhání, bude imunní i vůči všemu internetovému a mediálnímu strašení.

Jménem redakce časopisu Protestant Jakub Ort a Tomáš Trusina