Tomáš Bísek, Ohledávání
Autor nám dovoluje nahlédnout do celoživotního příběhu. Čtenář je velmi jemně vtažen do ohledávání zemitého rozměru života. Ohledávat začíná společně s autorem, protože začíná tušit, že život není nikdy hotový. Smysl a kvalita života se vytvářejí právě uvědomělým ohledáváním. Danosti a zvyky se přestávají brát jako nutnost či samozřejmost. Najednou je jasné, že je zapotřebí odpovědět jasně, jaké jsou v dané situaci limity a možnosti. Není možné pokrčit rameny a nepokusit se říci jasné slovo, byť s rizikem, že mu stejně nebude porozuměno.
Čtenář začíná ohledávat díky odvíjejícím se příběhům i otázkám, meditativním zastavením. Nejde o knihu hotových odpovědí na věčné životní otázky. Máme před sebou řetězec zvláštním způsobem strukturovaných vzpomínek na rozmanitá přátelská setkání a konfliktní situace, jejichž převážnou část mohl Tomáš prožívat a řešit věrně bok po boku se svou životní partnerkou Danielou. I tento vhled do partnerského ohledávání je neodmyslitelnou dimenzí příběhu, od určité chvíle dvoupramenného, který se spojil na desítky let v jeden základní.
Ohledávání je neseno na vlně velmi srozumitelného náboženského vyznání, které tryská ze zřídel biblické a reformované spirituality. Proto autor přiznává důstojnost životním příznivcům i odpůrcům v církvi i mimo církev. Proto píše dopisy. Odpovídá a vede dialog. Přepisuje informace o životě pronásledovaných. Nenechá se odbýt a vyžaduje odpověď, i splnění slov a příslibů, které mu dají odpůrci. Nejsou to nepřátelé, pouze odpůrci. Společenský život není viděn válečnou či socialistickou optikou: přítel/nepřítel či soudruh/třídní nepřítel. Bojová logika mu není vlastní. Jde mu o spravedlnost, která je nesena vírou, že Bůh je stále při díle, nezapomíná na nás. V této víře vystupuje na pastorálkách, na kazatelně, v rodinném či přátelském kruhu, ale i při výslechu státní bezpečností.
Náš životní zápas není nedůstojný ani malicherný, věrní máme být i v mále. My máme mít ve všedním životě větší úctu k Hospodinu, než k lidem, ať jsou v jakémkoli úřadu, funkci či povolání. A žádné životní povolání, jak ukazuje i na své práci v lese, není jen mechanickou dřinou lidí společensky méně schopných. Je o tom pevně přesvědčen, na rozdíl od státotvorných násilníků, organizátorů nesmyslných iniciativ státního dozoru nad celou společností. Ti, jak si Tomáš s úžasem všiml, byli také občas nahlodáváni otázkou po smyslu toho všeho, a občas se i oni stávali účastníky ohledávání, než je zase pohltil strach z nějakého jim nadřízeného člověka.
Náš dobrý životní úděl, měnící se v určitých chvílích na zápas, má smysl, protože ho vedeme před tváří Boží. Z této biblicko-helvétské spirituality vyrůstá legitimní občanská kreativnost i neposlušnost. Jde o kreativní život, který respektuje vlastní i cizí důstojnosti, důstojnost svých dětí a přátel, ale i důstojnost těch méně sympatických, ba zarytých nepřátel. Z této spirituality tryská porozumění pro společenské i náboženské povinnosti, lidská práva a svobody. Odtud tryská náboženská i společenská činorodost, která se osvědčuje za poměrů dirigovaných vulkanizovaným marxismem, ale též za poměrů poměrně přejných a důstojnějších. V případě Bískovy rodiny se tato spiritualita osvědčila také později ve Skotsku či opět v Praze po roce 1989.
Kniha Ohledávání náleží do rodiny výrazných příběhů a meditativně strukturovaných pamětí: Jan Jelínek „Pouštěj svůj chléb po vodě“, Harper Leeová „Jako zabít ptáčka“ a další.
Tomáš Bísek, Ohledávání
Kalich, Praha 2012