Obsluhoval jsem anglického krále

Číslo

Mladý muž Jan Dítě začínal jako pikolík v hotelu a stále měl na mysli peníze. Při prodeji párků na nádraží tak dlouho vracel na bankovky drobné, až vlak se zákazníkem odjel, a bankovky mu zůstaly. Také objevoval přitažlivost sexu a šel za ním bez ostychu do nočních podniků a ty slečny ozdoboval kvítky. Starší kamarád pan Walden, Žid, obchodní cestující, ho měl rád a radil mu. Pak Dítě pokročil a učil se u vrchního pana Skřivánka. To byl slušný člověk a hrdý na to, že kdysi obsluhoval anglického krále. Číšník Dítě pilně a dobře pracoval pod jeho vedením v restauraci pro pražskou společnost. Přijel habešský císař, dokonce s velbloudem, a byl výsostně obsloužen. Dítě byl přitom. Habešan pohostinnost velmi ocenil a trochu omylem místo Skřivánkovi udělil řád s hvězdou Janu Dítětovi. Ten byl na to hrdý celý život. Když se na ulici prali čeští a němečtí studenti, Dítě se zastal německé dívky Lízy a zamiloval se do ní. Vznešená česká společnost, která se scházela v restauraci, byla zasažena německou okupací v roce 1939, protektorátem a druhou světovou válkou. Lidé vzdorovali nacistickému násilí a Líza se projevovala jako vyložená nacistka a nad Prahou věštila, jak bude jednou úplně německá. Dítětovi to nevadilo. Dal se lékařsky vyšetřit s otázkou, zda bude vyhovovat Němce, oženil se s ní a pořád měl na mysli peníze a úspěch. Svatby se zúčastní nacističtí důstojníci, baví se jen s Lízou a Jan to bere skromně na vědomí. Na nádraží je svědkem odjezdu vlaku s židovskými vězni, běží, aby do zadrátovaného okna podal panu Waldenovi chleba, ale vagón nedostihne. Ocitl se v luxusním hotelovém zařízení, kde byly vybrané krásné Němky a přijížděli tam vybraní němečtí vojáci, aby je oplodnili pro budoucí rozkvět neporušené německé rasy. Dětské postýlky už stály připraveny. A ty nahé dívky se tam koupaly a skotačily v bazénu a Jan je obsluhoval nápoji a mlékem, a to právě režisér Menzel umí, že tu pohlednou erotiku propojí s naprostou tragédií, s ponížením a zotročením mužů i žen. Válka pokračuje „až k hořkému konci“ a Dítětova manželka jde válčit, vstupuje do armády a někde se zmocní drahocenných známek po zničených židovských rodinách a přiveze je manželovi s tím, že když je prodá, bude mít hodně peněz a postaví si hotel. Pak při bombardování hotelu Líza zahyne a Dítě ji nalezne, ale mrtvoly si nevšímá, zajímá jej pouze kufřík se známkami. Po válce vybuduje luxusní hotel, ale k moci přijdou komunisté, všechno znárodní a jeho odsoudí do vězení. Tam dere peří, ale ostatní uvěznění kapitalisté, které potkával dříve v restauracích, s ním nechtějí nic mít. Posléze je Dítě vyhoštěn do zuboženého pohraničí, kde bydlí v hospodě po odsunutých Němcích, vozí štěrk a spravuje cesty, zhlíží se v zrcadlech, která ve staveních zůstala po Němcích, a přemýšlí o minulém životě.

Jiří Menzel na motivy knihy Bohumila Hrabala a v respektu k ní ve filmu v krajní vyhrocenosti ukazuje tohoto českého člověka, který jde po penězích, řadu věcí si nepřipouští a nebere na vědomí, cizímu režimu se přizpůsobí a je oportunní, jde po výhodách a po úspěchu stále a stále, až dokonale ztroskotá. Přitom působí mile, snaží se, je pracovitý a chce být hodný. Vždy znovu se chlubí řádem s hvězdou od habešského císaře. Kolem něho zuří válka, dějí se ukrutnosti, ale on si jde za svým cílem. Je mu líto odvážených Židů, ale sám snáší nacistickou manželku. Je ctižádostivý, ale postavení si chce vybudovat prodejem známek po vyvražděných Židech. Film přiměje diváka i k zasmání, ovšem je to smích neklidný, protože směšná scéna je spjata s hrůzami okolo. Film je napínavý, podmanivě ztvárněný režisérem, herci a herečkami, elegantně erotizovaný a hodně navštěvovaný. Především však v postavě číšníka Dítěte film odhaluje s krajní neúprosností možnosti českého člověka stát se z nevšímavosti a naivity či hlouposti člověkem zavlečeným do špatných vztahů a souvislostí, podrobeným zlu, člověkem zmateným, dezorientovaným, vyloučeným, opuštěným a nešťastným. V pohraniční samotě vzbuzuje samotářský Jan Dítě skoro lítost, když po všech zkušenostech hledá porozumění a lidské slovo, ale kým vlastně byl, lze něco odčinit a kým se stal? V televizním rozhovoru o filmu režisér Jiří Menzel varoval před českým plebejstvím.