Aktuální slovníček biblických pojmů
Těšení v bibli není laciné utěšování. Jóbovi přátelé přišli, aby svého mudroslovného kolegu utěšili v jeho drastickém utrpení, ve skutečnosti byly jejich těchy laciné a svodné (Jb 3nn). Těšení v obou Smlouvách neznamená výlev a výlov emocí, i když citový doprovod může prozradit účastné srdce. Nehemjáš – (Po)těšitel potěšuje Jeruzalém a jeho hradby tím, že ho dostavuje, opravuje, rekonstruuje. Potěšení znamená budovat naději, otevřít sevřené srdce, opravit zbořeniny vnější i vnitřní, napravit křivdy (srov. Kaz 1,13; Pl 112.16). Starozákonní hebrejština užívá tu kořene n-ch-m = v intenzívu potěšit, utěšit(se), v reflexívu držet dobu smutku, litovat, želet, v procesívu (hitp.) pomýšlet na pomstu; nechámá znamená útěcha, nocham je soucit. Řecké texty Bible mají parakalein = utěšit, ale i utvrdit (ducha), též prosbami odvracet, přivolávat (pomoc), svolávat schůzi (k poradě), utvrzovat ducha, povzbuzovat, pobízet. Objevuje se tu i sloveso eleein – slitovat se. Vpodstatě totéž znamenají v latinském převodu Bible pojmy advocare, rogare, animum confirmare. Hebrejská Bible uvádí i (u)těšitelská osobní jména: Nechemja, Menachém, Nachúm a některá jiná. Snad sem patří i Noach (Noe). Že je jedna biblická kniha (Nehemjáš) orientována motivem n-ch-m – těšením, je teologicky až pikantně významné. Žalmistu potěšuje prut a hůl (tak kraličtí) pastýřského Pána (Ž 23), vnitřně se „rekonstruuje“ jistotou, že je pevně, někdy tvrdě, veden skrze srázy životních nouzí. Bůh chce, aby věřící židovská inteligence potěšovala boží lid v exilu (Iz 40,1) nejen slovy, nýbrž i smělými činy, a tak ho utvrzovala v nadějné jistotě, že návrat domů není hazard nebo iluze, nýbrž rostoucí budoucností těhotná skutečnost. Z Nové smlouvy připomeňme Pavlovo povzbuzení souručenství v Soluni, že jejich Pán mu dopřeje „věčné potěšení a dobrou naději“ (2Te 2,16).
1. Bůh nás krmí nadějí. Jeho potěšování je posilování duše a oprava našich vnitřních i vnějších rozvalin. Studium Bible je dobré, ale nestačí. Dej se utěšit, ztužit a otužit Pravdou, jež se smilovává, když slyší křik doufajících zoufalců.
2. Bůh je pravá Matka, která nás těší tím, že nás kojí mlékem včasné přízně, a utvrzujíc nás v doufání uvolňuje v nás růst a dospělost (Iz 66,13). Těšiteli, Duchu svatý!
3. Těšitelská praxe plyne z umění milovat (ars amanti).