7/2007

Bůh běžel světovým prostorem.
Všechny sluneční systémy a hvězdná obloha
byly jako pole pod jeho nohama.

Tu nalezl poklad
skrytý v tom poli.
Byla to tato země
s člověkem na ní.

Na začátku září poletíme s Divokými husami do Nymburka za občanským sdružením Nymburáček. Sdružení si dalo za cíl vykouzlit úsměv na tvářích dětí s těžkým tělesným či mentálním znevýhodněním, které sem docházejí.

„Pravdu můžeme hledat, když už nám došlo, že ji nevlastníme,“ napsal na závěr zamyšlení nad svátky otevírajícími letní prázdniny Ivan O. Štampach.

V předchozích číslech jsem na tomto místě věnoval pozornost zejména interpretům, kteří se zabývají většinově přijatelnou hudbou. Při troše štěstí můžete na jejich skladby narazit také v rádiu. Dnešním tématem naopak bude okrajová scéna křesťanského metalu, punku a hardcoru.

Na okraj článku P. Hlaváče Zapomenutý svědek Blahoslav Hrubý, Pt 2007, 18/6, s. 7.

„Celé Písmo je plné oddílů, příběhů či údajů, nad nimiž je mnohý čtenář v rozpacích.“ Tato věta zaznívá hned na úvod nové publikace Obtížné oddíly knih Mojžíšových sepsané z větší části prof. Janem Hellerem.

PKP 07: Žalm 42 v překladu Martina Horáka

1.Přednímu zpěvákovi, poučující, synu Korachovu.

2.Jako jelen prahne po řečištích vod,

tak má duše prahne po tobě, Bože.

3.Žíznila má duše po Bohu, po Bohu živém:

Kdy už vejdu a budu Bohu na očích?

4.Slzy se mi staly chlebem ve dne v noci,

Jakýma očima číst biblická vyprávění? Čteme např. novozákonní spisy jako historii, posvátné sdělení nebo jako samostatnou literární tvorbu? V době, kdy se objevují nové vlny fundamentalismu a dochází k barbarizaci čtení, je třeba se s takovými otázkami opět vyrovnávat – a také prostě číst.

V předchozích dvou číslech (Pt 5 a 6/2007) jsme sledovali dramatickou životní pouť statečného křesťana a přece zapomenutého svědka, Blahoslava Hrubého.

Děti, to máte tak. Když jsem byl malý, hrávala se u trampských ohňů scénka: přichází tramp k ohni, chodí kolem, stále se rozhlíží, kouká se po zemi až to někdo nevydrží a zeptá se: „Hledáš něco?“ „Jo, ztratil jsem hodinky,“ odpoví tramp. „A kdes je ztratil?“, pokračuje tazatel. „No, tamhle u lesa,“ řekne tramp a ukáže někam hodně daleko do tmavého lesa.