Z Ježíšových úst slyšíme opakovaně varování před nenávistí. Přičemž jako o jejím zdroji mluví i o náboženském a národnostním fanatismu. To zaznívá z Lukášova evangelia z příběhu o Ježíšově cestě do Jeruzaléma přes Samařsko (Lk 9,51–56). Když se blížily velikonoce, upjal Ježíš svou mysl k cestě do Jeruzaléma. A spolu s učedníky se vydává na cestu přes území obydlené Samařany. Ti Jeruzalém jako místo bohoslužeb odmítali a Židům, putujícím o svátcích do chrámu, dávali často najevo nepřátelství. Ježíš se však Samařanů nebál, neodmítal je, a na do Jeruzaléma putoval přes jejich území. Když ale během cesty chtěli učedníci v jedné samařské vesnici vyjednat nocleh, byli odmítnuti. Samařští vesničané jim nocleh neposkytli, protože je rozčilovalo, ba vzbuzovalo v nich nenávist, že si Židé dovolili jít přes jejich území do jeruzalémského chrámu. A tu zaznívá rozhovor, kvůli němuž to vše v bibli je. Učedníci Jakub a Jan, rozhořčeni nepřátelským chováním vesničanů vůči Ježíši, touží pomstychtivě, aby byli tvrdě potrestáni. Chtěli by je zničit ohněm z nebe jako kdysi Eliáš nepřátele Hospodinovy a žádají Ježíše o zplnomocnění. A Ježíš? Pokárá je: Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka (tedy on, Ježíš), nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.
Nevíte, jakého jste ducha… – co to znamená? Inu, jakoby Ježíš říkal: Nevíte, co z vás teď mluví! Nechápete, že z vás zrovna promluvilo něco jiného, než věrnost mně, Kristu. Máte dojem, že se berete o mou věc, že podporujete moje poslání, že jednáte v mém duchu, ale opak je pravdou. Vůbec nechápete, co je má věc, na čem mi záleží, proč jsem přišel na tento svět. Protože já, Ježíš, jsem nepřišel lidi zahubit, ale zachránit. Nenechte se tedy ovládnout duchem fanatismu, který tak rychle přechází v ducha pomsty a nenávisti. Nevyhledávejte odplatu za nevděk, neporozumění. Vždyť já, váš učitel, váš vzor, to nedělám. Tak Ježíš promluvil, aby se i s učedníky vydal do jiné vesnice.
Co odtud můžeme slyšet ke svému poučení? Že stačí trochu zaváhat, a v srdci se začne roztahovat zlý duch, který neustále čeká na svou příležitost. Zlý duch pohrdavé nenávisti, kdy zapomeneme, proč vlastně jsme křesťany: totiž proto, abychom si brali příklad z Ježíše, který nepřišel lidi zahubit, ale zachránit, a proto se na podpatku otočil a odešel bez pomsty, i když se setkal s nepřátelstvím. Kdežto my bychom kolikrát chtěli zničit ty, kdo stojí v cestě nám a naším přátelům, našemu společenství, naším názorům. Jako Jakub a Jan. Navzdory Duchu Kristovu.
Chci v této souvislosti připomenout nedávné teroristické útoky. Nejdřív na Novém Zélandu, kde běloch, fanatický nacionalista zabil a zranil v mešitě mnoho nevinných muslimů; potom v Holandsku, kde rukou zřejmě islamisty zahynulo několik nevinných lidí v tramvaji. Slušní vládci tohoto světa mají za úkol chránit obyvatele svých zemí před takovými útoky. Ať je páchají islamisti, nebo bílí nacionalisti. K tomu mají vládci policii, tajné služby, vojáky. Nicméně, ve světle vyprávění o Ježíši, který odmítl pomstít se nepřátelským vesničanům, je velmi důležité, zda ti vládci budou ve svém národě živit nenávist, vzpomínky na zlé události a očekávání na příležitost k pomstě, nebo se pokusí o cestu k pokojnému budoucímu soužití. Tu bych chtěl vyzdvihnout jednání novozélandské premiérky, která naprosto jednoznačně odmítla nenávist bělošského pravicového fanatika, který svůj útok na nevinné modlící se muslimy v mešitě považuje za obranu křesťanské civilizace. Často dnes na veřejnosti slyšíme nenávistné výzvy k boji za naší křesťanskou civilizaci, přičemž ona nenávist je zcela v rozporu s tím, co učil a dělal Ježíš, na němž křesťanství stojí. Podle zmiňovaného evangelijního vyprávění je úkolem křesťanů postavit se násilnickým, nenávistným názorům – nejdříve u sebe sama. Kéž nám Bůh pomáhá přemoci ducha netrpělivosti, nesnášenlivosti a pomsty a žít v pokoji podle Ježíšova příkladu.