V letošním ročníku najdete 10 biblických pojmů, které bychom si neměli nechat vymazat z paměti. Nepůjde o vyčerpávající studie, spíš stručně a chutně zacílenou připomínku, co ten který pojem v sobě nese, čím dnes oslovuje, provokuje, oč se ochuzujeme, když ho nedbáme. Pro adresáty necírkevní i církevní (pro ty první přece jen o trochu víc) připravuje starozákoník a religionista Milan Balabán.
Pokoj jako harmonie a náprava
České slovo pokoj znamená etymologicky odpočinek, bezstarostnost, ať už se jedná o stav nebo o prostor, kam nezasahují ničivé vlivy zvenku (pokojík); mír je prostor pokojna, v němž vládne lad a mír; vesmír je celý svět, kosmos, v němž vládne „přátelské soužití“, lad, jenž je podmínkou životního proudění a rozrůstání, stability i dynamiky. Biblický pojem šálóm je vícevrstevný. Bibličtí etymologové ho shrnují obratem „mít dost“; pokoj je Boží obdarování, které člověka obklopuje pokojností, štěstím a blaho‑bytem. Tím je člověk zavazován: přispěj i ty ke štěstí druhých, zaplať, co jsi dlužen, abys nerušil harmonii mezi tebou a tvým spolučlověkem. Hebrejské š‑l‑m má i zřetel finanční a hospodářský. Pokoj znamená žít v harmonickém celku a vše, co je, přiblížit ideálu budoucího, od všech zel osvobozeného stavu věcí.
1. Pokoj je naprosto ODJINUD. Je to, řečeno s filosofem Lévinasem, to jiné, to druhé, nečekané, absolutně nezvyklé, moderně řečeno transcendentní. Není to plod pouhých tužeb a spekulací. V lidské hlavě se tato idea nezrodila, byla tam z nám přátelského Neznáma vložena. Proto mohl soudce Gedeón nazvat Hospodinův oltář „Hospodin je pokoj“ (Sd 6,24) a apoštol Pavel říká o Kristu „On je náš pokoj“ (Ef 2,14).
2. Pokoj je ovzduší přivanulé z ODJINUD. Tuto atmosféru smíme dýchat a šířit. Virózy, infekce a sněti, osobní, společensko‑politické i vesmírné mají být vytěsněny (co nejvíc) z míst, kde řádí a ničí. Máme žít a být „v pokoji“, smířeni s Tvůrcem našich existencí, žijíce z úzdravných energií věčna.
3. Pokoj je úsilí o nápravu věcí a polidštění znelidštěného. Toto úsilí (z) ODJINUD inspiruje a vyžaduje Ježíš z Nazaretu, když pozdravuje své učně, současné i budoucí, slovy: „Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími“ (Mt 5,9). Dejme se inspirovat Izajášem, Kantem a Komenským – ti všichni svými vizemi i promyšlenou činností připravovali skutečný mír. Bez bitev o pokoj – v sobě i v celém světě – budeme vydáni na pospas lidským dravcům i surovým dekadencím vlastních niter.