Aktuální slovníček biblických pojmů
České slovo SPRAVEDLNOST souvisí s tím, co je správné, pravé a pravdivé, někdy bývá překládáno jako právo (srov. latinské ius, iustitia, odtud české slovo justice). Člověk orientovaný duchem pravého lidství k tomu, co je pravé, k tomu, co má být (srov. Rádl, Hejdánek a někteří jiní) usiluje (někdy podivně a zlomkovitě, někdy svévolně a dopován ideologickými opiáty) o spravedlnost ve svém životě, ve společnosti a v celém vesmíru. Hebrejský výraz cedeká (adjektivum: cedek) znamená podle biblických etymologů správný řád a pořádek, který vede k realizaci tohoto ideálu. Obměna tohoto slova je dána souvislostí s jinými pojmy. Spravedlnost se „líbá“ s pokojem (Ž 85,11) (š-l-m), vede ke spravedlivému souzení a rozsuzování (š-p-t), ale nevylučuje milostivost a přízeň (ch-n-n), a tak ladí s moudrostí (ch-k-m), z níž vyrůstá vnějšně i vnitřně udržitelný život. Významně se objevuje motiv (někdy motor) spravedlnosti u některých biblických postav. V Genesis 14 vystupuje na scénu Malkísedek (kral. Melchisedech) – Král spravedlnosti, kněz Nejvyššího Boha, je to král šálemský, tedy přinášející pokoj (opět souhra cdk: šlm); tento král se nenarodil z žádných rodičů (Žd 7,3); Abrama pohostí chlebem a vínem, tedy jakousi „večeří Páně“. Z toho plyne, že spravedlnost (podobně jako pokoj) je ODJINUD. Ani „světská spravedlnost“ nemá postrádat transcendentní rozměr; spravedlnost je Boží.
Úrovně a cílení spravedlnosti
1. Spravedlnost je manifestace Boží přítomnosti uprostřed lidí i v celém vesmíru. Původně byla artikulována v bohoslužebném prostoru a týkala se zvláště králů jako „Božích zástupců“ (Ž 40,10). Je to Boží ovzduší, ustavičná Boží nabídka, která nás záchranně předchází.
2. Spravedlnost jako praxe vyrovnávající rozdíly mezi lidmi. Na základě svatých právních ustanovení hájí myslitelé Deuteronomia a proroci práva lidí slabých a potlačených. Izraelský hospodář nesmí utiskovat nádeníka, zchudlého nebo přišelce. Prorok Ámos útočí ve stínu kultu v Bét-elu na ujařmovatele zbídačelých a vykořisťovaných. Kultické blábolení za zvuku harfy nepomůže (Am 6). „Ať se valí právo jako vody“ (5,23). Narovnání mezi chudými a bohatými prudce vyžaduje Jakub (Jk 4.5).
3. Spravedlnost činí přírodu plodnou. To moderního člověka šokuje. Příroda má své vlastní zákony. Žalmisté a proroci to vidí jinak. Hospodin tiší hukot moře, krmí zvířata, vede dráhy „nebeských těles“, činí zemi plodnou a „nebe“ (kosmos) vstřícným. Podle Ozeáše patří dohromady rozsévání semene a rozsévání spravedlivých vztahů.
4. Budoucnostní zřetel spravedlnosti. Spravedlnost je to, co má být už nyní. Vyjeví se mohutně až v Božím budoucnu – s novým nebem a novou zemí (2 Pt 3).