Druhou etapou je doba po zničení chrámu. Zničení Chrámu, dosavadního centra náboženského kultu, nové životní podmínky a otřesy ve všech oblastech života židovské komunity, to vše se nutně odrazilo i v životě náboženském. Bohoslužby i liturgie nabývají pozměněných forem, svátky, mezi nimi i Pesach, opět mění svou duchovní náplň.
Zásadní změnou bylo, že zánik Chrámu znamenal i konec obětní bohoslužby, a nebylo tedy možno již přinášet oběť pesachového beránka, která tvořila hlavní náplň svátku Pesach již od biblických dob. Tím byl zpochybněn i obřad hořkých bylin, macot a závěrečného Halelu při sederové večeři, neboť všechny tyto rituály byly součástí hostiny, jejímž hlavním jídlem byl právě pesachový beránek. Nezpochybněn zůstal pouze biblický příkaz, abychom se během svátku Pesach zdržovali pojídání kvašeného.
Zproblematizována byla i samotná dosavadní duchovní náplň sederové oslavy. Nestačilo již pouhé připomínání událostí 14. nisanu, vrcholící díkůvzdáním za zemi, ale sederu bylo nutno dodat takový obsah, který by židovskému lidu dával silu překonávat útrapy a neštěstí, které ho postihovaly. Jinými slovy, nahradit díkůvzdání za zemi nadějí v konečnou spásu a v tomto smyslu i reinterpretovat celou symboliku sederu. Podle některých názorů tato úloha připadla rabanu Gamli'elovi II., nasimu Sanhedrinu a představenému ústřední ješivy v Javné, jemuž je pak připisován následující výrok tradovaný v traktátu Pesachim (Mišna 10,4) a převzatý do Hagady: Nesplnil svou povinnost, kdo by na Pesach nepromluvil o těchto třech: pesachové oběti, nekvašeném chlebu a hořkých bylinách. Tímto výrokem bylo odmítnuto především zpochybnění hlavních symbolů svátku Pesach, ale zároveň jim byla následujícím výkladem příslušných biblických veršů (Ex 12,27, 12,39 a 1,14) dodána nová náplň nadčasové aktuálnosti a eschatologických nadějí, kterou je důraz na zázraky, provázející vyvedení Židů z egyptského otroctví. Vzpomínka na Boží zásahy v minulosti nás naplňuje nadějí a důvěrou, že tomu bude tak i v budoucnosti. Rána prvorozených nahradila faktické obětování beránka a otevřela cestu k líčení všech Božích zázraků, které se udály před 14. nisanem a po něm. Seder se tak i v tragických obdobích židovského lidu mohl opět stát prožitkem radostného povznesení a naděje.
Připravuje Petr Turecký
Obr: Hagada von Geldern, Moše Leib z Třebíče, 1723. Folio 8r, v pozadí výstavba města Pitom a Rameses (Ex. 1, 11); v popředí boj Mojžíše s Egypťanem (Ex. 2, 11-15). (Z knihy: Emile G. L. Schrijver. Die von Geldern Haggadah und die Jüdische Buchillustration des 18. Jahrhunderts.Wien 1997)