Klade si někdo v naší zemi otázku, co znamená Evropa a zda jsme Evropané? Klade, ale její pokládání zaniká za otázkami po hrubém domácím produktu jednotlivých členských i kandidátských zemí, a to nejen u nás, ale i v ostatních evropských zemích. Druhým veřejně diskutovaným tématem je otázka zařazení (implementace) evropských zákonů do právního systému kandidátských zemí. Nicméně otázka Evropy, její identity i její politiky se přece jen trochu zvýraznila po americkém vstupu do Iráku a americkém rozdělení na Evropu starou a novou, což onu „starou Evropu“ vedenou Německem a Francií vyprovokovalo k rázným slovům, jež vedle jiných vykřičeli do světa přední evropští filosofové Habermas a Derrida.
Když se v naší zemi konalo referendum ke vstupu do EU, tak pokládání evropské otázky začalo a skončilo nekritickým a argumenty neodůvodněným tvrzením, že ke vstupu do EU není alternativa – v této ploché a jednostranné politické diskusi se setkali eurooptimisté s euroskeptiky, ale na naši evropskou otázku a evropskou politiku nedošlo.
Jak je to s naším evropanstvím? Do středu a srdce Evropy nás umístil Palacký, ten nám také jako první zadal těžko splnitelný úkol být mostem mezi Východem a Západem. Palacký byl romantik, tedy je třeba ho číst kriticky, ale středem našich dějin učinil husitství a bratrství, protože v husitství a bratrství šlo o reformu západního křesťanstva, a tedy o eminentně evropský úkol. V srdci Evropy nás opětovně viděl Masaryk, který se identitou Evropy zabýval ve svém největším díle Rusko a Evropa. V tomto díle Masaryk hledal a nacházel Evropu v Rusku a přibližoval Rusko Evropě a Evropu Rusku. S námi jako s Evropany počítal s takovou samozřejmostí, že jsme se málem Evropany stali, potřebovali bychom na to ovšem Masarykových 50 let, 20 let bylo málo – naše demokracie i naše evropanství nedospěly. Nyní nám běží čas druhého pokusu. Masaryk nám přidělil evropský úkol: krok k humanitní a sociální demokracii od aristokratické a konzervativní teokracie. V srdci Západu nás právě tak viděl Masarykův kritický žák Rádl, který ve filosofickém cestopise Západ a Východ dospěl k tomu, že reformní křesťanství představuje přes svou nesnášenlivost základní západní hodnotu, bez níž bychom nebyli Evropany. Východní snášenlivost stejně jako liberální lhostejnost považoval za největší překážky ustavení západně pojaté smluvní demokracie, založené svobodnými a odpovědnými věřícími demokraty.
Oproti tomu Pekař se domníval, že se nalézáme na periférii Evropy, a že pouze přebíráme evropské vzory německým prostřednictvím. Stavěl nás do tak podřízené role oproti Evropě a Německu, že dokonce mluvil o evropských povelech, které musíme poslouchat. Převážná část obce historiků a dodnes valná většina intelektuálů se domnívala a domnívá, že Pekař měl pravdu oproti Masarykovi, protože Pekař byl odborný historik, a proto rozuměl českým dějinám lépe než Masaryk. Pekař lépe znal historická fakta, Masaryk však dějinně evropsky žil a jednal. Pekař se stal intelektuálním reprezentantem malého češství, které stejně tak, jako bylo smířeno s naším postavením v Rakousku, se smiřovalo s nacistickou okupací i komunistickým režimem. Tento hlas malého češství zaznívá nyní z míst, kde vlaje vlajka s Husovým heslem „Pravda vítězí“.
Nacházíme se na periférii, či v srdci Evropy? To záleží na naší víře a na našem jednání. Pro Izraelce bylo srdce místem víry i místem rozumu a rozhodování. Apoštol Pavel užívá krásného obratu, že prostřednictvím víry Kristus obývá naše srdce. V tomto smyslu je srdce středem Izraele, protože Izrael je Izraelem, pouze pokud věří. Pokud budeme evropsky věřit a myslet, budeme řešit evropské úkoly, budeme Evropany a budeme se nacházet v srdci Evropy. Pokud si budeme stěžovat, budeme se chovat servilně vůči bohatým a mocným, ať už lidem nebo státům, budeme žebráky na periférii, kteří jsou trpěni a odměňováni almužnami, ale které málokdo bere vážně. Srdce Evropy totiž není nutně v Bruselu, Berlíně, Paříži nebo v Londýně, i když také tam může být, ale nachází se na prvním místě tam, kde žijí Evropané, kteří nosí Evropu ve svém srdci.