Citace Šárky Schmarczové z brožury Jaroslava Šimsy „O lásce a flirtu“ (Protestant 10/2011) a interpretace Moniky Žárské (Protestant 1/2012) mne upozornily na to, že jde o text dnes už málo známý a mládeži nepřístupný. Brožura vyšla v roce 1939 a z podnětu Pavla Hastrlíka znovu po válce a obsahuje: Řeč na horách, tj. na zimní konferenci Akademické Ymky ve Vyšné Boce v roce 1937, tedy „O lásce a flirtu“. Dále článek „Středoškolská koedukace v zrcadle literárního braku“, který Jaroslav Šimsa napsal na podnět Emanuela Rádla a který vyšel v Křesťanské revui v roce 1938 a vzbudil mimořádný ohlas. A „Polemické poznámky k sexuální etice Otty Rádla“ (filmového kritika) pod názvem „Jaká je naše mládež?“. Ve všech těchto textech Šimsa rozebírá otázky, které Šárka Schmarczová jen tak zlehka nanáší, ale které nevyvěrají z moralismu, jak se domnívá Monika Žárská. „Opravdovosti je nám třeba!“ volá Jaroslav Šimsa. „Láska nutně vede ke kázni, k sebevládě, k ovládnutí mravní anarchie kolem nás a v nás.“ Neměli bychom popřát sluchu jeho volání?
