Při audienci začátkem prosince 2014 papež František zahájil sérii vysoce významných rozhovorů o životě v rodině v rámci příprav na biskupský sněm na podzim 2015. V téže době vyšly předběžné materiály, lineamenta. Tyto rozhovory jsou také pokračováním mimořádného podzimního sněmu, kde bylo zpochybněno uznávané katolické učení a praxe týkající se homosexuality a připouštění katolíků, kteří uzavřeli další sňatek, k eucharistii. To, že František rád zdůrazňuje Boží milost oproti úzkoprsému uplatňování doktríny, mu v určitých kruzích nepřináší popularitu – včetně okrajových ultrakonzervativců, kteří zpochybňují nejenom celý průběh, ale i legitimitu Františkova papežství.
Když ve svém prvním projevu František řekl, že na podzimním sněmu se „všechno dělo cum Petro et sub Petro“, to je v přítomnosti papeže – „což všem garantuje svobodu a důvěru a garantuje také ortodoxii,“ papež svým kritikům připomíná, že ne oni, ale papež má právo rozhodnout, co je a co není ortodoxní. Výslovně podpořil text předběžných materiálů, lineamenta, který schvaluje závěrečnou zprávu z posledního sněmu. Samozřejmě, debata stále pokračuje. Lineamenta však trvají na tom, že debata naváže tam, kde se skončilo a nebude se vracet na samý začátek.
To je Františkovo varování, že se tomuto tématu bude neúprosně věnovat, dokud nedosáhne uspokojivých výsledků – uspokojivých pro něj. Lineamenta trvají na tom, že je naprosto nutné vyhnout se takové formulaci pastorační péče, která je „založená pouze na uplatňování doktríny.“ To bude nestravitelné některým konzervativcům, kteří jsou rozhodnutí s ním zápolit na každém kroku.
Jeho nejbližší spojenec, kardinál Christoph Schönborn z Vídně, věrně popsal onen výjimečný podzimní sněm v časopise Herder Korrespondenz. Někteří kardinálové chválili presidenta Vladimíra Putina za to, že zdůrazňuje význam rodiny, a chtějí, aby podobný autoritářský tón zněl i v církvi. Schönborn zopakoval to, jak oslovil sněm. Řekl: „V této době existuje určité pokušení snít o mocné církvi, touha po politickém katolictví, které by na lidi působilo tak jako v třicátých letech minulého století. Tito kardinálové mají hrůzu, že vidí znamení toho, že moc papeže slábne a on jako by sestupoval ze svého trůnu.“
Opozice proti papeži Františkovi stoupá zřetelně nejen v Kurii, ale také mezi vysoce postavenými italskými biskupy. Je pozoruhodné, že v podstatě všichni byli ustaveni či povýšeni papežem Janem Pavlem II. a ačkoliv to nikdo nahlas neříká, většina toho, oč se papež František pokouší, je zvrátit odkaz onoho pontifikátu. V poznámkách citovaných kardinálem Schönbornem je „Putin“ zašifrovaný „Wojtyla“. Papež František ovšem chápe, že jeho nejsilnějšími spojenci jsou laici ve farnostech, kteří znají rodinný život zevnitř. Proces, který podzimním sněmem zahájil, je pokusem o jejich mobilizaci ve prospěch reformy. Jedná s nimi jako s dospělými a oni tak na to musí reagovat.
Převedeno z editorialu časopisu The Tablet, Volume 268, ze 13. prosince 2014