Tomáš Bísek

Ještě k odkazu Charty

(Poznámky ke článku Marka Zikmunda Protestant č. 4, 2017, str. 9)

Kdo je náš? Velký přítel s malým škraloupem

Potěšeně si opakuji, že se německý evangelický farář s dcerou, Gerhard a Maria Kozlowsky, stali „našimi“, tedy našimi blízkými přáteli. Je to vůbec možné?

Jsou tu, a to se vším všudy!

Snít s otevřenýma očima? Ne, nemyslím na stav, kdy se z nějakého důvodu člověku den převrací v noc a sen se vkrádá, aniž by si laskavě počkal na svůj správný čas. Ne, den je dnem, a já si přece sním svůj sen. To není problém. Problém je, že můj sen je hrozivý, anebo ještě spíše hrozící a děsící.

Jsou tu!

Nedávno jsme jeli tramvají přes Senovážné náměstí. S potěšením jsme pohlíželi na sochy českých muzikantů od Anny Chromy. V nekonečném reji tančí svůj tanec kolem kašny Jana Wagnera. Bez oddechu nepřestávají.

Odvaha ke spravedlnosti

Několik poznámek k pětasedmdesátinám Petra Uhla

Dokonalé pečování

V únoru jsem na obrazovce televizního zpravodajství sledoval část jednání našeho parlamentu. Ministr financí v něm usiloval o zlevnění daně na pivo. Právě podle takových návrhů a rozhodnutí se zřejmě orientují štamgasti v hospodě, která se nazývá česká kotlina.

Komu být práv? Rozloučení s Janem Šimsou

Jendovým jménem se zeptám: Komu být práv? K tomu ovšem člověk potřebuje svědomí. Zjitřené, probuzené a neklidné, trvale připravené se projevit. Pak je ovšem nesnadné je krotit. A je to třeba? Je to vůbec třeba? Ale pozor! Neuspěchejme to. Tak tedy komu být práv?

Otci, nepřítomně přítomnému?

Kdo je náš: Pavel spolubratr?

Četli jste Pavlovu knížku Hostina chudých? Psal ji pro nás. Nemáme se utrápit sami nad sebou, ale směle přistoupit a nechat se hostit. Pozval tím sám sebe také?

Monokultura

Veřejná doprava je pro řadu našich občanů náhradním prostředkem přesunu z jednoho místa na druhé. Užívá se nouzově, když selže vlastní prostředek, zpravidla automobil. Raději dodám „můj automobil“, aby bylo jasno, že vím, s jakou hrdostí mnozí do něho nasedají.

Kázání Tomáše Bíska

Text: Jan 1,10–11
Čtení: Jozue 9,3–15; Židům 13,1–3

Jozue 9,3–15

Cizí rodné město

V pražské městské části Horní Počernice si připadám jako na venkově. Pro cestu do města slouží metro. A tak nastupuji. Usazuji se na samostatném sedadle. Ale sedět proti blízké dvojici sedadel znamená možnost dotyku kolen. Mnozí v mé pozici sedávají raději směrem do středu vozu, aby do sebe kolena nevrážela. Ale proti mně je zatím prázdno.

Papež František mobilizuje laiky

Při audienci začátkem prosince 2014 papež František zahájil sérii vysoce významných rozhovorů o životě v rodině v rámci příprav na biskupský sněm na podzim 2015.

Kdo je náš? 22 Hebe-boys

Během studia na Komenského teologické fakultě v Praze jsem v semináři v Jirchářích potkal jen některé z nich. Mým prvním holandským studentem teologie byl Bert Kisjes. Rád jsem navštěvoval jeho jirchářský kamrlík. Voňavý kouř z jeho dýmky mě, nekuřáka přitahoval.

Dopis prezidentovi

Vidím mladého panáčka, studentíka – absolventíka z Prahy. Řečeno po telecku „pana faláře“, byť přesněji byl jen vikářem. Vykračuje si z horního Telecího zpátky na faru. Překračuje potok cestou, která vede vzhůru ke Gregorům, a dál k faře a kostelu. V meditaci ho vyruší pohled z mostku dolů na břehy potoka.

Doktrina

Jsou evangelické sbory otevřené? Netrpíme doktrinářskou sevřeností? Co si o nás nezasvěcení myslí? Mladý realitkář z Jižního Města se mě zeptal: „Vy jste farář z toho nového kostela u Chodovské tvrze? A tam se smí?“

Ano, smí se k nám? A když se k nám smí, co se vlastně v kostele smí? A co se nesmí?

Okupace na brigádě a co bylo potom

Po Jaromíru Procházkovi, příslušníku nejstarší generace (viz Pt 1/08), přichází se svou vzpomínkou na r. 1968 o generaci mladší Tomáš Bísek

Syndikovat obsah