Tomáš Bísek

Kdo je náš: Dvakrát tři Janové

Při studiu teologie na Komenského evangelické fakultě v období před Pražským jarem roku 1968 jsme zažívali rozšiřování společenského prostoru. V té době jsem byl jirchářským studentským společenstvím zvolen prefektem. Mým úkolem bylo také být přítomen poradám učitelů a ostatních pracovníků fakultní rady. Politické rozvolnění napomáhalo otevírání nových témat.

Co zůstane?

(z cyklu Kdo je náš?)

Ptát se po smyslu života snadno budí rozpaky: „Proč bych to dělal? K čemu to je?,“ slyším člověka ochotného reagovat. Jenomže co když otázka po smyslu přijde od nečekaného návštěvníka, byť to bylo nepřímo. Pak spustí úvahy, které ze vší přírodní říše na tomto světě přísluší právě jen člověku. Například: Co když něco z nás přesahuje přírodní danost? Co když se plně nevejdeme do toho, co ve vlastním čase a prostoru života prožíváme? Nezůstává něco po našem konci?

Pro homine 2018/Jako by ani nebyl (Samuel z Manily)

Poté, co naše odrostlé děti opustily domov, jsme měli na faře v  Glasgowě na několik týdnů protestantského faráře z Filipín jménem Samuel Torres. Přijel na rok postgraduálního studia teologie. Jako kazatel působil v Manile, pro nás asi neuchopitelně rozsáhlém městě.

Samuel byl velmi přátelský a nechával se rád zpovídat.

„Kam, Samueli, chodíte na rodinné výlety?“

„Jak to myslíš?“

Uprchlíci

Pokus o převod písně, kterou komunita Iona zpívá již od r. 1992

Uprchlíci

John L. Bell

1. Kam to běží uprchlíci?
Dítě, otec i matka,
v děsu, co to opustili,
cesta vpřed hrůzně vratká.

Kázání Tomáše Bíska

Čtení: Izajáš 52,7-12; Lukáš 2,1-14

 Text: Lukáš 2,14

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. Bůh v nich má zalíbení.

V adventní čas jsme byli v  divadle Minor. Uváděli hru nazvanou Vánoce, aneb příběh o narození od Jana Jirků. Je to příběh narození Ježíše. Hra je určena pro děti i dospělé a je výtečná.

Jsou tu, a to se vším všudy!

Snít s otevřenýma očima? Ne, nemyslím na stav, kdy se z nějakého důvodu člověku den převrací v noc a sen se vkrádá, aniž by si laskavě počkal na svůj správný čas. Ne, den je dnem, a já si přece sním svůj sen. To není problém. Problém je, že můj sen je hrozivý, anebo ještě spíše hrozící a děsící.