Tomáš Bísek

Kdo je náš: Dvakrát tři Janové

Při studiu teologie na Komenského evangelické fakultě v období před Pražským jarem roku 1968 jsme zažívali rozšiřování společenského prostoru. V té době jsem byl jirchářským studentským společenstvím zvolen prefektem. Mým úkolem bylo také být přítomen poradám učitelů a ostatních pracovníků fakultní rady. Politické rozvolnění napomáhalo otevírání nových témat.

Pro homine 2018/Jako by ani nebyl (Samuel z Manily)

Poté, co naše odrostlé děti opustily domov, jsme měli na faře v  Glasgowě na několik týdnů protestantského faráře z Filipín jménem Samuel Torres. Přijel na rok postgraduálního studia teologie. Jako kazatel působil v Manile, pro nás asi neuchopitelně rozsáhlém městě.

Samuel byl velmi přátelský a nechával se rád zpovídat.

„Kam, Samueli, chodíte na rodinné výlety?“

„Jak to myslíš?“

Uprchlíci

Pokus o převod písně, kterou komunita Iona zpívá již od r. 1992

Uprchlíci

John L. Bell

1. Kam to běží uprchlíci?
Dítě, otec i matka,
v děsu, co to opustili,
cesta vpřed hrůzně vratká.

Kázání Tomáše Bíska

Čtení: Izajáš 52,7-12; Lukáš 2,1-14

 Text: Lukáš 2,14

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. Bůh v nich má zalíbení.

V adventní čas jsme byli v  divadle Minor. Uváděli hru nazvanou Vánoce, aneb příběh o narození od Jana Jirků. Je to příběh narození Ježíše. Hra je určena pro děti i dospělé a je výtečná.

Jsou tu, a to se vším všudy!

Snít s otevřenýma očima? Ne, nemyslím na stav, kdy se z nějakého důvodu člověku den převrací v noc a sen se vkrádá, aniž by si laskavě počkal na svůj správný čas. Ne, den je dnem, a já si přece sním svůj sen. To není problém. Problém je, že můj sen je hrozivý, anebo ještě spíše hrozící a děsící.

Jsou tu!

Nedávno jsme jeli tramvají přes Senovážné náměstí. S potěšením jsme pohlíželi na sochy českých muzikantů od Anny Chromy. V nekonečném reji tančí svůj tanec kolem kašny Jana Wagnera. Bez oddechu nepřestávají.