Humor a ironie biblických proroků ožívají v Ježíšově výroku, že „snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“
Ten, kdo je zvyklý sloužit, dovede pomoci i v absurdní situaci. Bohatý a mocný si vždy najdou dostatečnou výmluvu, aby nic dělat nemuseli. Navíc se berou příliš vážně, naprosto bez humoru. V paradoxních momentech života umlkají, ouško jehly přestávají vidět.
Humorně-paradoxní tón zaznívá ze zvěsti o blížícím se božím panství. Tváří v tvář boží blízkosti začínáme vidět nově. Najednou objevujeme svoje civilizační předsudky, společenské deformace a náboženské pověry, a zároveň slyšíme ujištění o jejich změnitelnosti, protože boží přítomnost vším otřásá a aktivuje k proměně a činorodosti intelektuální i společenské. Paradoxní způsob prorockého zvěstování probojoval apoštol Pavel. Někteří reformátoři a jejich následovníci v tom pokračovali.
Proroci, apoštol Pavel, presbyteriánský indiánský kazatel Samson Occom, presbyteriánský žurnalista a spisovatel M. Twain, baptistický kazatel M. L. King – ti všichni měli svědomí zjitřené evangeliem. Byli vyučováni božím humorem a s humorem chápali sebe sama. Tak vcházeli uchem jehly do přítomnosti absurdit a paradoxů euroamerické civilizace. Díky zvěsti evangelia je viděli a nepovažovali za nezměnitelné. Proto psali dopisy a později pamflety, novinové články. Proto o změnitelných věcech hovořili na Areopágu i na sborových shromážděních. Ozývali se jako žurnalisté prorockého ducha, jako tvůrci esejů či proslovů při příležitosti přijímání Nobelových cen a tisíců dalších regionálních shromáždění. Ozývali se jako autoři žurnalistických rozhovorů, glos a poznámek.
V humorné linii pokračují dnes myslitelé, kteří jdou ad fontes, a orientují se na paradoxní řeči evangelia. Proto hovoří srozumitelně o problémech, které tu byly vždy, jako třeba pěstování orchidejí, aby naznačili různé formy péče o tento svět. Hledají s biblickými postavami jako Rút a nalézají v jejich řešení problémů inspiraci pro naše dnešní těžkosti. Brání jednotlivce i skupiny různého ražení, pokud usilují o smírné řešení konfliktů a nedorozumění. Někteří kážou a poeticky glosují. Jiní upozorňují na sekulární spojence v kultuře i politice, kteří jdou podobným směrem. Výtvarně nadané autorky interpretují výtvarným jazykem biblické motivy a hodnoty, které se tak nakonec prokazují jako konstantní výbava každé generace.
Časopis Protestant hledí do současnosti s nadějí, to naznačuje stoupající hladina tří kalichů na titulní stránce. Zatím však má daleko k tomu, aby přetékala, ač jeden nikdy neví, kdy taková situace nastane.