Dana Moree, Učitelé na vlnách transformace
Sociologická studie Dany Moree sleduje společenská dilemata, kterými procházeli pedagogové dvou základních škol před rokem 1989 v období normalizace a po něm v období transformace. Autorka se ptá, jak zásadně se společenská dilemata změnila, jakého charakteru jsou dnes. Metodologickým předpokladem zkoumání se pro ni stalo rozpoznání, že změny dilemat velmi úzce souvisejí s restrukturalizací společnosti a transformací školní kultury. Změny základního školství v České republice sleduje na mikrosvětě dvou základních škol jednoho regionu.
Proto nejprve seznamuje s českými i angloamerickými teoretiky restrukturalizace politického systému a rekulturace společenského života. Jde jim o transformaci hodnotového systému v osobních i společenských vztazích. Socialistická společnost normalizovaná sociálními inženýry se po roce 1989 začala přetvářet v občanskou společnost a nemělo by nám uniknout, že na procesu transformace se velkou měrou podílejí právě pedagogové. Společnost transformují pedagogové s dlouholetou pedagogickou praxí i začátečníci, nezatížení socialistickou zkušeností.
Studie popisuje nepříjemný socialistický ideologicko-politický tlak na pedagogy v základním školství i obtíže autorčina průzkumu, protože učitelé museli vzpomínat na to, jak byli společensky manipulováni, z čeho měli strach a jak také sami manipulovali a konali z donucení některé činnosti. Tázaní se museli vracet k nepříjemným mechanismům socialistické moci a vzpomínat, v čem byly ještě únosné a čím stěžovaly práci pedagogů. Učitelé měli svou práci rádi, a proto někdy jednali podle populární průpovědi, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. A někdy se ovšem vlk nažral a koza pak stejně dostala na frak i přes dobré snahy některých odvážných pedagogů. Třídní nenávist někdy zvítězila a dítě např. nesmělo jít studovat na střední školu, protože si soudruzi potřebovali vyřídit účty s jinak politicky či nábožensky smýšlejícími.
O dilematech a případných selháních se hovoří velmi těžce. Daně Moree se však vhodně zvolenými otázkami podařilo vstoupit do vzpomínek na choulostivé záležitosti normalizační doby, proto se k danému problému vyslovili pedagogové sebekritičtí, ale též ti, kteří na minulost vzpomínali jako na neproblematické období, v němž sami stoprocentně obstáli.
Učitelé stojí před obtížným úkolem, pomocí příkladů z minulosti a přiměřených vizí mají připravovat mladou generaci na budoucnost, kterou neznají. Dnešní učitelé mají připravovat na ty obory, které díky rozvoji technologií teprve vzniknou, a lze očekávat, že děti budou pracovat v profesích, které ještě neexistují. Vedle toho má základní školství vytvářet učební projekty, které rozvíjejí osobnost dítěte po morální a společenské stránce. Učí ho svědomitosti a samostatnosti, prostřednictvím domácích úkolů upevňuje návyk plnit učební povinnosti.
V celospolečenském horizontu je dobré, že se od roku 2004 začala uskutečňovat reforma školství, v jejímž rámci došlo k decentralizaci osnov a každá škola si vytváří svou koncepci vzdělávacích programů. K reformě přispěl též pozdější Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (2010), jehož cílem bylo zavést do výuky „osobnostní a sociální výchovu, výchovu demokratického občana, výchovu k myšlení v evropských a globálních souvislostech, mediální výchovu, multikulturní a environmentální výchovu.“ (s. 106)
Po roce 1989 stojí učitelé opět před společenskými dilematy, tentokrát však nejsou kontrolováni manipulativně-společenskou mocí, která by byla vybavena možností společensky postihovat a mstivě trestat. V tom se společnost skutečně změnila, transformovala. A přesto subjektivní dojmem některých učitelů je, že se toho příliš nezměnilo. Proto v druhé části knihy autorka průzkumu seznamuje s kritickými připomínkami učitelů k reformě. Jakému novému společenskému tlaku – tentokrát decentralizovanému – jsou vystaveni. Pomocí ankety vede učitele, aby se zamýšleli nad novou rolí školy ve společnosti. Administrativní ministerské otravování není tak velké jako před rokem 1989. Spíše jde o problémy společenské – na regionální úrovni. Jde o dilemata spojená s úlohou školy, dětí a rodičů v občanské společnosti.
Připomíná rozkolísanou autoritu učitelů, kteří mají vystupovat jako morální autority. Mají vychovávat k postojům občanské samostatnosti a odpovědnosti. Malé finanční ohodnocení je zároveň řadí mezi méně prestižní povolání, což je jeden z důvodů, proč ztrácejí u mnohých dětí autoritu. Začíná se totiž uplatňovat společenský tlak rozevírajících se sociálních nůžek. Mnozí rodiče jsou vytíženi prací, aby si udrželi standard, přestávají se podílet na výchově svých dětí a veškerou socializaci očekávají pouze od školy, která přitom nemá potřebnou společenskou prestiž. Jde o začarovaný kruh.
Autorka považuje svou knihu za upozornění, že ze začarovaného kruhu je možné najít východisko, protože potenciál na všech třech stranách je dostatečný – ve škole, u rodičů i dětí. Pouze si všichni tři aktéři základně vzdělávacího procesu musí uvědomit, jaká byla minulost a že žijeme uvnitř transformace společnosti, která díky decentralizaci se může někomu jevit jako chaotická. Není však již prodlouženou rukou nějaké represivní organizace, která se dovede mstít neposlušným pedagogům, žákům i jejich rodičům. Jsme již – jako občanská společnost – společností transformovanou. Můžeme si v ní najít svůj úkol a místo, jestliže si uvědomíme, že naším kooperativním úkolem je pokračování v transformování společnosti i kultury. To je základní premisa občanské společnosti, kterou se liší od společnosti centrálně normalizované. Dilemata se řeší v samotném regionu, nikoli centrálně – to je důsledek restrukturalizace společnosti.
Jako teologové k tomu dodejme – transformativní společenský princip a rekulturační princip vynalezly již protestantské církve svým presbyterně-synodním přístupem a římsko-katolická církev zase svým subsidiárním principem od II. vatikánského koncilu. V euroamerickém prostoru bylo v určitých obdobích vidět, že věřící lidé se těmito moudrými společenskými vynálezy řídí, tak proč by to nemohlo být vidět dnes – v církevních školách i mimo ně.
Vydalo Karolinum Praha 2013, ISBN 978-80-246-2298-9