Nejsme první ani poslední,
kdo přijeli za „Kralickou“ do Kralic. 6. září 1936 se zde shromáždilo na tři tisíce lidí, většinou českobratrských písmáků z celého Československa. Slavnostně instalovali pomník Bibli kralické. Na pomníku jsou vytesána jména překladatelů, tiskařů a autorů grafické výzdoby bible. Na rozevřených stránkách bible pak čteme citát z prvého listu Janova: Bůh láska jest. Pro písmáky byla bible knihou víry, věrohodné životní orientace a správného života. Biblická zvěst po staletí vytvářela identitu a spiritualitu věrných čtenářů. Vybízela k řešení životních krizí. Povzbuzovala ve chvílích radostných i obtížných. Za všechny generace čtenářů pomník vděčně vyznává, že Bůh laskavě působí – Bůh láska jest. Což znamená, že Bůh se neztotožňuje s vítězi, kteří píší dějiny. Slovy Ježíše Nazaretského blahoslaví milosrdné, tvůrce spravedlnosti a pokoje.
My dnes chceme vyjádřit vděčnost nejen kralickým tiskařům, ale též těm, kteří byli přesvědčeni, že biblická zvěst i písmácká tradice si pomník zaslouží. Pomník věnovaný bibli a písmácké tradici nenajdete nikde jinde v křesťanské Evropě, a možná ani na celém světě. Památník odkazuje k našim předchůdcům, kteří vybízeli k četbě a životnímu následování boží lásky a spravedlnosti. Tak činil bakalář teologie Jan Hus, mistr Jan Blahoslav, evangelický biskup Jan Ámos Komenský i mistři grafici Zachariáš Solín, Václav Elam a další.
Do roku 1609 museli kraličtí mistři pracovat v naprostém utajení,
protože císař Rudolf II. zakázal činnost protestantským tiskárnám. Kralická tiskárna byla po dlouhá desetiletí ilegální, a knihy byly „samizdaty“ velmi sličné kvality. J. A. Komenský, již jako exulant v nizozemském Amsterodamu, vydal jednodílnou verzi bible (1658). Chtěl, aby četní čeští a moravští exulanti měli k dispozici česky psanou bibli. O několik desítek let později byla Bible kralická opět vytištěna v Německu, tentokrát v malém, špalíčkovém formátu. Byla pašována tajnými kazateli do Čech, na Moravu, Slezska, Kladska a Těšínska. Zde všude v naprostém utajení žili písmáci. Státní zákon jim zakazoval hlásit se k protestantskému vyznání. Písmácká tradice přesto žila dál – to jsou všichni ti různí Tomášové Jurenové z Vysočiny či Žalmanové z orlických hor, jak je znáte z televizního seriálu F. L. Věk podle znamenité knihy Aloise Jiráska. A některé postavy znáte zase z knih Terezy Novákové a jiných autorů. Na samizdatovou produkci kralických volně navázali evangeličtí samizdatoví tvůrci doby normalizační – jak o tom informují Jan Keller a Tomáš Trusina, popř. synodně radní publikace Cesta církve V.
„Muzeum Bible kralické“
bylo slavnostně otevřeno 28. září 1969 – za asistence Moravského zemského muzea, University Jana Evangelisty Purkyně v Brně a mnohých dalších sympatizantů a nadšenců, kteří pomáhali s archeologickým výzkumem v Kralicích. Po kralické tiskárně se skutečně slehla zem. Byla zničena a pobořena vojskem na počátku 17. století. S archeologickým výzkumem započala paní doktorka Vlasta Fialová a pak pokračovali mnozí další. Po dlouhá léta jsme byli díky čtvrtletníku „Z kralické tvrze“ informováni o pokračujícím výzkumu v Kralicích, ale též o výzkumu bratrské literatury. Sborník k čtyřstému výročí Za Kralickou do Kralic, který je k zakoupení v Muzeu Bible kralické, přináší krátkou rekapitulaci práce paní doktorky V. Fialové a téměř všechny přednášky dnes zde proslovené. Mnozí z vás kralických jste se podíleli na stavbě Muzea vlastníma rukama v tzv. „Akci Z“ – tedy zdarma – také vám dnes náleží velký dík. V roce 1969 při slavnostním otevření Muzea Bible kralické zde zpívali zpěváci z Uherského Brodu – pěvecký soubor „Dvořák“. Jsme rádi, že tento pěvecký soubor nám zazpíval i dnes.
V „Muzeu Bible kralické“ jsou instalovány dvě stálé expozice. Jedna je věnována celé šíři produkce kralické tiskárny, protože vedle bible tiskli členové Jednoty bratrské učebnice a kancionály. Druhá expozice je věnována J. A. Komenskému, který v tomto regionu také působil a jehož první žena byla z nedaleké Třebíče. Je tedy pravděpodobné, že to není jen legenda, ale že evangelíci se shromažďovali k tajným bohoslužbám v lese u věstoňovického javora v blízkosti nynějšího hornovilémovického sboru Českobratrské církve evangelické. V roce 1622 byli zákonem vykázání všichni evangeličtí kazatelé ze země a Komenský tajně odchází do exilu až roku 1628.
Komenského starost o český národ
dovolila T. G. Masarykovi o několik staletí později oslovit československý národ jako „národ Komenského“ (Washingtonská deklarace – 1918). Máme mít podobnou starost o kulturní a náboženskou úroveň našeho národa jako měl Komenský. A přispívat k tomu, aby zde existovala vzdělaná nábožensky i kulturně a společensky spravedlivá společnost. Ve své Pansofii radí Komenský vzdělancům, jak vládnout a dbát na společenskou spravedlnost a lidskou důstojnost všech lidí bez rozdílu. Tak navázal na požadavek svobody svědomí Rudolfova majestátu z roku 1609. Vyhlašoval svobodu vyznání pro všechny bez rozdílu. Komenského zbožnost nepostrádala sociálně-společenský rozměr.
Tvrz a kostel
jsou další dva významní svědkové kralické kulturní minulosti. Na tvrzi pracovali tiskaři a vydali na sto knižních titulů. Vícekrát vydali jednodílné vydání bible, a Žaltář a též kancionály notované i nenotované a učebnice. Vydali též vědecké vydání bible s vykladačskými poznámkami pro kazatele, tzv. Šestidílku. V kostele byla znovuobjevena původní krásná nástěnná výzdoba biblickými citáty, které také vytvořili kraličtí mistři.
Evangelíci chtěli oslavovat Boha Stvořitele též řečí výtvarnou. Dle teologa Jana Calvina je výtvarné umění boží dar. Odmítal zpodobení Boha Stvořitele a Vykupitele v kostele. Neměl však vůbec nic proti ilustrování bible. Proto nejen kraličtí, ale též švýcarští, němečtí, nizozemští umělci ilustrovali bibli. Nejvěhlasnější z nich je zřejmě Rembrandt van Rijn. Proto nás po celé tři dny provázejí výtvarné výstavy a fungují výtvarné dílny pro děti i dospělé. Protestantskému umění je věnována putovní výstava „Morava tolerantní“, kterou prezentoval Jiří Gruber. Také v přednáškách odborníci pojednávají o výtvarném umění a protestantské architektuře. A z téhož důvodu se dnes v Kralicích konalo vyhodnocení celostátní soutěže výtvarných prací žáků základních škol k 400. výročí Bible kralické.
Kralickou bibličtinou se nechal inspirovat
třeba i katolický básník Friedrich Bridel. Nejintenzívněji s bibličtinou pracoval na Slovensku Jiří Třanovský, který převzal mnohé bratrské písně a sám také písně skládal. Jeho písně putovaly zpět do Čech a na Moravu. Mnohé jeho i bratrské písně zpívají dodnes při svých bohoslužbách evangelíci čeští, moravští, slezští a slovenští, a také američtí moravští bratří. Známým hitem Jiřího Třanovského je píseň „Pán Bůh je síla má“. Proto jsme zde slyšeli mnohé písně v podání Tomáše Najbrta či Ladislava Moravetze. Jak naznačilo autorské čtení Pavla Rejchrta, i kořeny jeho básnické řeči tkví v kralické bibličtině. Odkázat můžeme i na jiné básníky, jako byl K. J. Erben či dokonce S. K. Neumann.
Kraličtina a kralické písně jsou součástí současné bohoslužebné liturgie, kultury, a to i filmové. Kraličtina zní z úst oscarového filmového hrdiny. Malý Kolja nezapomenutelným způsobem brouká biblickou píseň Antonína Dvořáka: Hospodin je můj pastýř. Také asi nikdo z vás nezapomene na kraličtinu Karafiátových Broučků. Jan Karafiát sám několikrát revidoval vydání bible kralické v minulém a předminulém století. A mezi hudebníky a básníky bychom našli mnohá zvučná jména, která se nechala inspirovat kralickou bibličtinou – jak nám připomněly dnes přednášky. Také v hudební dílně Miloše Rejchrta a zítra při bohoslužbách uslyšíme responsoricky zpívanou kraličtinu biblických žalmů.
Básnickou a jadrně zvěstnou řečí Bible kralické byli a jsou osloveni i naši současníci – kazatelé a kazatelky a umělci, mistři slova i hudby – moderní zvěstovatelé oné jistoty, zapsané na rozevřených listech památníku Bible kralické: Bůh láska jest.
Někdy se to prostě musí říci
takto vznešeně, že boží láska v tomto světě působí. Ta působnost je zřejmá zejména tomu, kdo si bible váží. Ten si uvědomuje, že těch, kdo si biblických hodnot váží, je nesmírně mnoho. Nikoli peníze nebo hospodářská recese či vzestup, ale – jak svědčí „Kralická“ a písmácká tradice – tímto světem hýbou každodenní láska a milosrdenství všedního dne – hýbou a inspirují všemu navzdory – ať si to uvědomujeme nebo ne. Tyto hlubinné síly inspirace jsou zde a také díky nim se občas takto shromažďujeme a připomínáme si je nejrozmanitějšími způsoby – tedy, jak to kdo umí. Proto doufáme, že ona inspirace stojí nakonec i v pozadí celých těchto tří dnů v Kralicích 2013.
Prosloveno v Kralicích 14. září 2013. Mezititulky redakce