Číslo

musí si nejprve zmapovat terén. Terén politiky se tak stává přehledný. Nicméně dobrý průvodce vždycky nabídne i kompas, protože předpokládá, že má před sebou samostatně myslící čtenáře, kteří nepotřebují jednu direktivní cestu. Kompas nenabízí hotová řešení, pouze vždy znovu ukazuje k jádru věci. V případě politiky se stává kompasem ožehavá problematika moci. Směruje-li nás kompas, pak i ožehavé slovo pokrok nezavání pokrokářstvím či inženýrstvím duší či naivním sněním o automatickém směřování k lepšímu, nýbrž rozpoznáváme v něm nasměrování a ujištění, že k některým řešením se již nemáme vracet a smíme pokročit dál. „…každý pokus o mocenské uspíšení pokroku nutně vede ke zkáze. Karel Kautský, známý generacím straníků coby „renegát“, to vyjádřil jednoznačně: kde socialismus není možný demokraticky, tam není možný vůbec. Totéž platí o ekologii, o populační politice i o morální obrodě. Nedají se urychlit mocí. Vyžadují přímou spoluúčast všech jak na formování civilizační strategie, tak na rozhodování o ní, a konečně i na jejím uplatnění. Jenom když každému z nás z vlastního přesvědčení půjde o řešení globální populační, ekologické a morální krize, bude řešení možné.“ (s. 155)

Kohák se přiklání ke švýcarskému a anglosaskému pojetí demokracie. Nevolá s Francouzskou revolucí: „svoboda, rovnost, bratrství“, protože je jistě těžké z těchto hesel vytvořit slovesa a určitou činnost, Francouzská revoluce to také nedokázala a utonula v teroru (přes 40 000 obětí), navzdory proklamacím o lidských a občanských právech. Kohák se kloní k anglosaskému „odpovědnost, úcta, dobrá vůle“ (s. 14) – a to je cesta poněkud schůdnější, i když také s mnohými překážkami a diskriminačními předsudky. Nicméně anglosaské pojetí demokracie je jistě inspirací i pro člověka 21. století, proto je dobré, že Kohákův Průvodce po demokracii vychází právě nyní, kdy se o lidských právech opět začíná více diskutovat mezi křesťany i mezi politiky.

Erazim Kohák, Průvodce po demokracii, Praha 2002.