Nakladatelství CDK vydalo před nedávnem knihu od Giovanni Realeho Kulturní a duchovní kořeny Evropy. Reale je profesorem filosofie na univerzitě Vita Salute San Rafaele v Miláně. Připravil kritická vydání mnoha děl antické filosofie. Je uznávaným znalcem děl Platóna, Aristotela, Seneky a Aurelia Augustina. Kniha Kulturní a duchovní kořeny Evropy se v Itálii stala knižním bestsellerem a byla přeložena do mnoha evropských jazyků. Spolu s knihou Platón, která vychází v nakladatelství Oikúmené, je prvním překladem z díla G. Reale do češtiny.
Reale si klade závažné otázky nad smyslem Evropy a evropanství. Sám to vystihuje takto: Co je to vlastně Evropa? Výběžek Asie, jak polemicky poznamenal Nietzsche? Anebo má Evropa nějakou ideu? Jak je možné, že se tato idea zrodila v jedné kultuře, v Platónově a Sókratově Řecku, a přece časem nabyla univerzálního významu a dosahu, jak ukazoval Husserl? Můžeme si dnes říkat „Evropané“? (…) Pokud se Evropa nechce omezit na pouhý politicko-ekonomický provoz, pokud ji chceme opět naplnit smyslem pro svobodu, který k ní odevždy patřil, musíme se odvážit pohlédnout k počátkům našich dějin s vědomím, že osud stavby „společného evropského domu“ závisí na možnosti obrodit „evropského člověka“ a na jeho schopnosti vdechnout nový život formám vyrůstajícím z evropských duchovních a kulturních kořenů. Neboť, jak říká Max Scheller: „Žádné smlouvy ještě nikde a nikdy nestvořily skutečné společenství, nýbrž jsou nanejvýš jeho výrazem.“
G. Reale odkrývá své myšlení zcela jasně hned na začátku knihy. Prozrazuje, že mu jde především o hledání ideje. Z tohoto jasného vytýčení autorova přístupu může čtenář ihned zachytit Realeho fascinaci řeckou filosofií, zejm. Platónem.
G. Reale klade na základě tohoto přístupu velmi znepokojivé otázky. Pokud chceme Evropu, pokud jí máme dát nějakou tvář, pak to musí být kryto ideou. Tuto základní ideu jsme ztratili. Jsme schopni si duchovní základ Evropy připustit, nebo ho dokonce znovu nalézt? Musíme si uvědomit, že je vskutku nemožné trvalým způsobem ústavně zakotvit hodnotu lidské osoby (persona), pokud ji nepřestaneme odtrhovat od nejvyšší Hodnoty, na níž sama závisí.
Autor považuje za tristní, že navrhovaná preambule Evropské ústavy (kniha dokončena r. 2003) neobsahuje zmínku o křesťanství, dokonce ani o vědecko-technické revoluci, ale spíše odkazuje na osvícenství, racionalismus. G. Reale cituje v knize mnoho úryvků z klasických textů, ale i od současných filosofů, často italské provenience. Pro čtenáře to může být příjemným obohacením a rozšířením obzoru.
Realeho pokus je opravdu záslužný a mistrný. Je třeba mu naslouchat, přesto si v koutku duše říkám, jestli toto je jediný možný způsob. Autor volá po tom, abychom se rozpomenuli. Volá po obrodě nového evropského člověka. Má strach ze zapomnění toho, co kdysi bývalo duchem Evropy.
Kladu si ale otázku: co když to, co Reale nazývá duchem Evropy žilo v myslích několika málo vzdělanců? Co když je povaha onoho ducha příliš nezřetelná? Jdeme-li k jednotlivostem v oněch heroických dobách matičky Evropy, nacházíme většinou krutost, násilí, zmar.
Pakliže se máme např. rozpomenout, že křesťanství bylo největší revolucí, jakou kdy lidstvo učinilo, pak je třeba uvědomit si i všechny „přehmaty“, kterých se křesťanská civilizace dopustila. Při čtení vět z encykliky papeže Lva XIII. o tom, že Evropa dokázala zkrotit barbary a přivedla je od divokosti k jemnosti… dokázala odrazit turecké invaze…, mi spíše běhá mráz po zádech, než že bych s radostí (sám se považuji za křesťana) přijímal Realeho komentář k této encyklice: V procesu utváření pojetí Evropy a evropského cítění a v rozhodujícím období tohoto procesu měly naprostou, ba bezvýhradnou převahu faktory kulturní a mravní.
Každopádně Realeho kniha je provokativní, každému přemýšlivému Evropanu dává možnost podívat se na vlastní tradici z jiného úhlu a zauvažovat, jaké je vlastně jeho místo a jaké jsou jeho otázky v dnešním světě.
Giovanni Reale, Kulturní a duchovní kořeny Evropy
Vydalo CDK v ediční řadě Dějiny a kultura, 2005 Brno
Přeložili Klára a Petr Osolsobě www.cdk.cz