Číslo

Několik doplňujících a upřesňujících poznámek k článku Pavla Kosatíka „Význam YMCA v dějinách Československa“ – Protestant 9/2013

Světová YMCA

nevyrostla z „amerického ideového základu“, ale z touhy po obrodě lidské společnosti na základě víry v Ježíše Krista. Založil ji v Londýně v roce 1844 obchodní příručí George Williams, který na první konferenci rychle se šířícího sdružení formuloval s přáteli r. 1855 v tzv. pařížské basi základ a cíl sdružení: „YMCA sdružuje mladé muže, kteří považujíce Pána Ježíše Krista za svého Boha a Spasitele podle Písma svatého, chtějí být jeho učedníky svým přesvědčením i životem a chtějí se sdružiti v úsilí o rozšíření jeho království mezi mladými muži.“

Obsahově se base nelišila od pietisticky laděné otázky Aloise Adlofa „Máš Pána Ježíše rád?“, s níž se obracel na ty, které začal v Praze od r. 1886 shromažďovat ve Spolku křesťanských mladíků, jenž vyrostl a žil na půdě státem neuznané Svobodné reformované církve (po r. 1918 Jednoty českobratrské). Ta vyrostla z misionářského působení amerických kazatelů a jejich rodin, tak jako práci československé Ymky rozjížděli sekretáři americké Ymky, které do Prahy na žádost presidenta republiky Tomáše G. Masaryka vyslalo v roce 1919 Ústředí světové Ymky v Ženevě.

Sekretáři americké Ymky přišli do Československa jako misionáři a ujali se své práce se vší vážností a rozhodností. Tempo, šíře a velkorysost jejich práce byly na naše poměry nevídané. Rozpočet na rok 1920 činil víc než půl milionu dolarů! V letech 1920–1921 američtí sekretáři postavili v Praze na Albertově pro studenty Studentský domov, uspořádali první letní konferenci v Přerově nad Labem, pro práci s chlapci postavili první stálý letní tábor u Soběšína na Sázavě a o rok později na Slovensku u Oravského Podzámku. Při této práci získali řadu spolupracovníků z široké kulturní veřejnosti. Ve dnech 1.–3. července 1921 se konal 1. sjezd Československé Ymky a byla přijata base stanov.

„YMCA v Československu navazuje na domácí reformační snahy a chce v životě jednotlivců, společnosti národů uplatňovat bez ohledu na národnostní, politické i sociální rozdíly evangelium Kristovo, vidouc v něm nepostradatelný zdroj duchovní a mravní síly. Toto prohlášení souhlasí s duchem dosavadní base světové Ymky přijaté Federací v Paříži v roce 1855.“

24. října 1921 předala americká YMCA československé Ymce majetek. Za řádného člena Světového svazu Ymek byla československá Ymka přijata při sjezdu světového výboru v Kodani v srpnu 1922.

Způsoby práce a praktické zaměření Československá Ymka přijala od amerických sekretářů, ale základ její činnosti byl v křesťanství.

Několik let po Ymce byla založena světová organizace žen – YWCA – Křesťanské sdružení mladých žen.

Vojenská Ymka

V době první světové války začala Ymka pracovat u vojenských útvarů a v zajateckých táborech. Tak její sekretáři přišli též mezi ruské legionáře. Ti si nejvíce vážili toho, že jim umožňovali spojení s domovem. Vždyť byli vlastizrádci a do roku 1918 vůbec nebylo jisté, že se budou moci vrátit ke svým rodinám – domů. Po vytvoření Československé republiky legionáři prostřednictvím Prozatímní vlády v Paříži žádali, aby pracovníci Ymky (v ruských legiích se jim říkalo strýčkové) jeli s nimi a v republice pokračovali u vojenských útvarů v dosavadní práci. Budovali tzv. vojenské domovy Ymky. Každý domov měl svoji knihovnu a čítárnu, kde si bylo možno vypůjčit knihy, přečíst noviny a časopisy, nejen naše, ale i anglické, německé, francouzské a ruské. Hrály se tu společenské hry (šachy, dáma…). Každý domov měl svou písárnu – kdo přišel, dostal zadarmo dopisní papír nebo lístek, aby mohl napsat domů. V rámci důsledně abstinentního ymkařského programu se tu podávalo horké kakao. Pořádaly se přednášky, vyučovalo cizím jazykům. Novinkou byla kinematografická představení. Největší oblibě se těšil sportovní program. U každého domova bylo vybudováno hřiště. Ymka k nám zavedla řadu dosud neznámých míčových her – volejbal, playgrambol a další. 26. září 1919 byla mezi ministerstvem národní obrany a Ymkou podepsána dohoda o vzájemné spolupráci. Tehdy na území republiky pracovalo dvanáct domovů Ymky. Do července 1920 bylo vybudováno sedmdesát armádních středisek a stejný počet filiálek. Práce vojenské Ymky skončila v roce 1923, kdy její práci přebraly osvětové sbory ministerstva národní obrany.

Akademická Ymka

bylo studentské sdružení k Ymce volně přidružené. Ustavilo se v dubnu 1927 a v roce 1928 se stalo členem Světové federace křesťanského studentstva. Vyrostlo z tradice spolků vysokoškolských studentů, kteří se po Masarykově řeči 7. března 1920 sešli v Obrodném hnutí československého studentstva – OHČS. V jeho čele stál student, pozdější inženýr Václav Havel. Pracovali na půdě Studentského domova v Praze na Slupi. Vlivem přednášek a působení Emanuela Rádla, se po mnoha debatách rozdělili na etické, nábožensky indiferentní křídlo – tzv. etické hnutí – a křídlo křesťanské, které se ustavilo jako Akademická Ymka. Předsedou ústředního výboru byl zvolen J. L. Hromádka. Jako sekretář Akademické Ymky působil v letech 1927–1932 Josef Teindl, v letech 1933–1938 Jaroslav Šimsa a 1938–1941 Jaroslav Valenta.

Zatímco YMCA pracovala podle svého programu symbolizovaného rovnostranným trojúhelníkem na výchově tří stran lidské osobností, tělesné, rozumové a duchovní, Akademická Ymka se soustředila na jediné: při přednáškách a diskusích během roku a na letních a zimních konferencích a retreatech se společně dobrat odpovědí na otázky, které kladla doba i neurovnané poměry nedávno vytvořené Československé republiky. Josef Teindl, první sekretář Akademické Ymky ve zprávě pro šestý sjezd Československé Ymky v Brně vyjádřil smysl této organizace slovy:

„Není snad dobře možno si uvědomit dosah toho, kdyby v republice byla utvořena pevná studentská organizace, opřená o občanskou Ymku… která by vypracovala svůj pevný, vyhraněný křesťanský program. Organizace, těžící z ohromného díla, přenechaného nám největšími českými lidmi s Masarykem v čele… stane se veřejnou mafií – veřejnou, ne do sebe uzavřenou, která v budoucnu zmocní se veřejného života lidmi opravdovými a myslícími, rozptýlenými po celé republice, lidmi, kteří každý ve svém okruhu, pracovat budou za stejným cílem: aby se na tomto světě stal skutečným vládcem Ježíš.“

Jedno společné

V Ymce byla přes opakované Rádlovy výzvy „Nebojme se křesťanství“ výchova mladých lidí k náboženskému uvědomění často zatlačována až na třetí místo za oblíbený sportovní program a širokou kulturní činnost. YMCA a Akademická Ymka byly svým zaměřením, organizační strukturou i mezinárodním začleněním dvě různé organizace. Jedno však měly společné: výchovu mladých lidí k charakternosti, (ne úspěch, ale fair play) a výchovu k demokratičnosti. Děkuji Pavlu Kosatíkovi, že na tuto stránku činnosti YMCA tak přesvědčivě ukázal.