10/2002

Co bylo Tro-Ka-Ve-Ro

V padesátých létech minulého století se sešli v západočeském seniorátu ČCE čtyři faráři, kteří nechtěli pomalu zapomínat, čemu se při studiu na fakultě naučili. Proto každý měsíc přijížděli o hodinu dřív na pastorálky, aby si předčítali v biblických původních jazycích, v hebrejštině a v řečtině. (Dneska asi věc už dost neobvyklá.) Jedním z nich byl br.

Pravdy každému přejte

Dokumenty českých dějin

Demokracie pro všechny

Žijeme v době hlubokého mravního úpadku celé společnosti, … tvůrčí potenciál společnosti je trvale dušen centrální manipulací, životní prostředí je u nás stále odpudivější, příslušníci nových a nových generací opouštějí znechuceně svou vlast. …

Poslušně hlásím, zmrzneme

Broučci Jana Karafiáta jsou literatura pro dospělé až stárnoucí, mládeži možná nepřístupná. Když jsem byl dítě, měl jsem raději Ferdu Mravence a Timura a jeho partu. Broučci mi příliš připomínali háčkované dečky, napouštěné cukrem, které nám nosila taková hodně stará paní, která ještě Karafiáta pamatovala.

O ghettu mlčícího Boha s básníkem (Romanem Szpukem)

Nejprve katolíci, později přísně katoličtí básníci, poté tvůrci jiných vyznání a uměleckých odvětví, dále období otevřenosti umožňující až masově punkové vyžití, sebereflexní útlum a v současnosti příjemné a přiměřené prostředí. Tedy téměř… Tak nějak by se dala charakterizovat atmosféra každoročních básnických setkání či festivalů na příchovické faře v Jizerských horách počátkem zimy.

Svatí v české reformaci

Hledáme-li dnes základní rysy českobratrské spirituality, pak nás jistě netrápí vztah ke svatým. Přesto není zbytečné přečíst si knihu Oty Halamy „Otázka svatých v české reformaci“, kterou v edici Pontes Pragenses vydalo nakladatelství LubošMarek v Brně 2002. Můžeme zjistit, jak naši předchůdci ve víře pojímali spiritualitu. Co pro ně bylo nosné a co považovali za zbytečnou přítěž.

Je Nejvyšší soud vskutku nejvyšší instancí?

Světské instituce jsou velice citlivé na to, když jimi někdo pohrdne. Mají totiž pocit, že zastupují Boha na zemi, a proto se jim každý musí náležitě klanět a zcela je poslouchat. Uspokojovat náboženské potřeby, to se jaksi toleruje, ale běda jakmile se to nekryje s potřebami státu. Tak je zle.

Hutně a chutně 10/2002

„Pořád bych chtěl, aby byl prezidentem někdo z bývalého disentu, z lidí, kteří se osvědčili a byli ochotni něco pro druhé obětovat. Ale považoval bych za naprosto neúnosné, aby se tam objevil někdo z lidí, kteří vstoupili do KSČ v letech normalizace.

Lesk a bída našich billboardů

Se zájmem jsem si přečetl článek Petra Pazdery Payna s podtitulem: „Evangelická církev na stezce ikonodúlie“. Dovoluji si přijít s trochou do mlýna a utrousit v této souvislosti několik poznámek.

Z okraje summitu

Nad hlavou nám dnes v okresním městě kroužily vrtulníky – prý jakási vnější summitová ostraha. Praha obšancovaná grósochrankou, perlustrují snad i potkany v kanálech. Těžko se ubránit škodolibému pomyšlení, že organizace, která chce hájit svobodu, svým zasedáním zasedla elementární svobodu pohybu a uvolnila ruce policejní buzeraci.

Dlaždič

Před naší farou se jednoho jasného rána objevil starý dlaždič. Pár dnů jsem se na něj chodil dívat, bylo mi totiž tenkrát asi pět let a neměl jsem co jiného na práci. Díval jsem se přes plot, jak klekal na chodník mezi hromádky žulových kostek a jak pod jeho rukama vznikal pevný a rovný chodník. Jednoho dne už nepřišel, ale zůstal po něm pevný a rovný chodník.

Syndikovat obsah