Petr Oslzlý

pokračování

Kaliště – Horní Dubenky, 18. 8. 1991

H: Po revoluci a před volbami se hodně mluvilo o neprofesionálech v politice. Jak vidíte tuto otázku dnes, po roce a půl ve funkci poradce prezidenta?

Josef Kovalčuk byl jedním z mých nejbližších životních přátel a divadelních i pedagogických kolegů, proto má tento text (z větší části shodný se slovem na rozloučenou, jež jsem vyslovil 10. července na jeho pohřbu) silně osobní akcent.

(povídka)

Neklid! Když na to dopoledne dnes vzpomínám, zpočátku neznatelný, postupně narůstající, nervozní neklid je ovládal a určoval jeho rytmus, běh a spád.

… dál moje hra pokračuje s jistým nádechem melancholie…

(Bohumil Hrabal)

rozhovor s Petrem Oslzlým, ředitelem Centra experimentálního divadla a dramaturgem Divadla Husa na provázku

Pane Oslzlý, v čem si podle vás jsou blízké křesťanská bohoslužba a divadlo?

V Horních Dubenkách proběhla tohoto léta akce Parrésia aneb Ráj srdce a labyrint světa. Po několik nedělí navazovala na bohoslužby divadelní představení.

Krátce po úmrtí Václava Havla oslovila redakce několik osobností, kterým jsou blízké Havlovy životní zápasy a témata, aby vyjádřily, v čem pro ně byl Václav Havel inspirativní, v čem zůstávají jeho postoje a důrazy důležité dnes, popř. v čem vidí souvztažnost mezi jeho duchovními východisky a (evangelickým) křesťanstvím.