Jáchym Gondáš

Pro homine 2015 / K čemu

V minulém čísle jsme se krátce zamýšleli nad otázkou proč v kontextu Písma a křesťanské tradice. Je to podstatný motiv, střežící neztenčený prostor pro svobodnou a odpovědnou víru. Ale přece jen má otázka proč také svou limitovanost. Je snad až příliš obrácená k minulosti a přítomnosti.

Pro homime 2014 / Skrze

Stejně jako v některých jiných případech, také slovo skrze je možné vnímat zároveň jako předložku i jako příslovce. Tuto podvojnost můžeme chápat mimo jiné také jako sestup od řeči popisné k jazyku metaforickému. Jsou děje a události, které jsou nemyslitelné bez nějaké podoby prostupnosti či zprostředkování.

Pro homine 2014 / Blízko

Když říkáme, že je nám něco nebo někdo blízko, pochopitelně tím můžeme mít na mysli triviální prostorovou či časovou bezprostřednost – opak toho, co je vzdálené. V naší řeči i v textu biblických knih se ale tato kategorie objevuje možná častěji v odlišném významu. Blízko je to, s čím se identifikujeme, s čím jsme solidární, co si osvojíme.

Pro homine 2014 / Napřed

Hospodin předchází člověka svou milostí. Je na místě připomínat si tuto předběžnost Božího jednání, kdykoliv nám hrozí, že příliš velkou pozornost upřeme na sebe a svou vlastní nábožnou iniciativu. Zároveň je ale potřebné doplnit, že biblický text je v motivu předcházení přece jen pestřejší a rozmanitější.

Pro homine 2014 / Zde

Martin Heidegger ve svém úvodu ke knize Bytí a čas konstatuje, že „samozřejmost“ je hlavním tématem filosofie. Ne otázky na první pohled komplikované a nesnadné, ale naopak to, co se díky své jasnosti a všednosti propadá do mlhy samozřejmosti. A my bychom jen těžko hledali samozřejmější příslovce, než je právě zde.