Je to už několik let, kdy se ještě mohla k paní profesorce Komárkové nahrnout a usadit hromádka jejích ctitelů v pestrém výběru. Byli mezi nimi i takoví, kteří respektovali náboženské projevy nekřesťanského světa, jak je v dubnovém čísle ohledává „Nad anketou Mladého světa“ Joel Ruml. A tu do té směsice názorů polemicky promluvil dosud mlčící Dr Jaroslav Šabata: „Jako marxista jsem přesvědčen, že dosud platí staré: ,Mírou všech věcí je člověk'. Ale člověk Ježíš, jen on a žádný jiný!“ otřepanou reguli předsokratovské filozofie zjasnilo nečekané „ale…“. A ohmataná regule nastolila Ježíše na absolutní trůn přesvědčivěji než starobylé dogmatické tituly. „Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu“ (Mt 21,16) a „vybudoval mocný val proti svým protivníkům“ (Ž 8,3), a také z úst psychologa, politologa a ryzího demokrata, jenž se hlásí k marxismu, i když je dnes davově proklínán. Tradoval jsem dosud jeho věty
J. Vydrář
***
Dostal se mi do rukou Váš Protestant. Především mi jako katolíkovi není jasný název časopisu. Opravdu nevím, proti čemu budete protestovat, když přece jistě i vy potřebujete obrovskou touhu a hlad po jednotě v duchu a pravdě. Pokud, ale míníte navazovat na tradice klasického období protestantismu, jak se vyvinul v našich zemích, potom proti gustu žádný dišputát.
Druhou motivací mého dopisu se stal článek Vašeho spolupracovníka k papežově návštěvě v naší zemi. Na závažnost této návštěvy mi připadá dost plochý, málo duchovní a z mého pohledu je i hodnocení působení papeže méně objektivní.
Mám mezi evangelíky u nás i na Slovensku pár přátel a myslím, že skutečně nastal čas, abychom se podívali před onu osudnou výhybku, která jednotu Církve porušila. Že to bez hierarchické struktury nebude možné, že není možné relativizovat teologii v úrovni každého interpreta, to je patrné i v římskokatolické církvi a to bude patrně s primátem papeže hlavní problém „normalizace“ (jak škaredé slovo!) vztahů mezi křesťansky orientovanými denominacemi.
Přeji Vám, abyste pomocí Vašeho časopisu šířili vše dobré a k ekumenickým vztahům bych rád přispěl citací kardinála Agostina Bey: „Pravda bez lásky je nesnášenlivá a odpuzuje. Láska bez pravdy je slepá a nemá trvání. Vyznávajíce pravdu, budeme růst v lásce, v tom, který je Hlava, totiž v Kristu.“ Nemýlím-li se, Je to parafráze výroku apoštola sv. Pavla a svého času jsem si jej přivlastnil jako životní motto, protože otevírá prostor k hledání a nalézání. Prosím, abyste v tomto duchu přijali i mých pár poznámek.
P. S. Z textu mi vypadla (vlivem návštěvy, která tok mých myšlenek přerušila) Jedna věta – odkaz na konvertitu G. K. Chestertona. Teď mne napadá, proč asi byl vnějším zásahem tok mých úvah přerušen, jde totiž o výrok „tvrdě“ katolický a nemusí být přijat s pochopením. Přesto si dovolím jej uvést, neboť souvisí s obdobím našeho hledání a nalézání svobody v duchu odpovědnosti a pokládám jej za pravdivý i zajímavý. Chesterton říká: „Bez uznání primátu papeže bychom byli otroky.“
Petr Peňáz, Žďár nad Sázavou