Tma. Ticho se mísí s hlukem, který nemusí, ale může být hrozivý. Malými otvory fouká vtíravý mráz. Dlaně se dotýkají hladkého, studeného betonu. Nohy kopírují jejich trajektorii v důvěře, která může být okamžitě roztržena čelním nárazem. Mohu jen doufat, že jsem tu sám a nikdo na mě z netušeného kouta nezaútočí. Holocaust-Turm.
Židovské muzeum v Berlíně pracuje s pocity. Příběh nejen vypráví, ale vtahuje do něj. Architekt Daniel Liebeskind budovu muzea postavil ve tvaru hada, který se vine v nepravidelných ostrých úhlech. Prázdné plochy v jeho půdorysu odkazují k upáleným a usekaným větvím rodokmenu lidu Izraele.
Příběh Židů muzeum vypráví na mnoha úrovních. Jeho návštěvník není pouhým vnějším pozorovatelem zaprášené expozice, jak jsme tomu uvykli z (většiny) našich muzeí. Zde může něco zmáčknout, támhle poslouchat, podlézt, vystoupat do výšky, posadit se, hledat, jinde píše a stává se spolutvůrcem výstavy. Tímto způsobem projde židovské dějiny (resp. židovsko-německé dějiny židovskýma očima) od roku nula podnes. Začít dvě hodiny před zavírací dobou rozhodně nestačí.
Co se týče emocí, k vrcholům výstavy patří vedle popsané Holocaust-Turm (Věže holocaustu), také Garten des Exils (Zahrada exilu). Člověk po šikmé ploše bloudí mezi vysokými betonovými bloky, na jejichž vrcholcích rostou stromy. Od vlídného stínu oliv a jejich chutných plodů nás dělí nezdolná výška hladkého betonu. Ačkoli teplo muzea a voňavé speciality arabských bister jsou na dosah ruky, člověk rychle podlehne pocitům osamění a vydanosti, jež se snaží prostory navodit. Najednou se člověk dokáže vcítit do kůže Židů, vydaných na pospas svým sousedům, mnohem živěji. Propast blahobytu, která nás od jejich zkušenosti dělí, tento pocit snad ještě prohlubuje.
Příběhy jednotlivců v Židovském muzeu vytváří společný příběh Židů. Jedním z těchto jednotlivců se zde skrze hluboké vcítění na krátký čas může stát každý, křesťan, muslim, ateista nebo jiný z národů. Příběhy konkrétních osob a jejich prožívání zde vypráví dějiny, vypráví příběh, na němž jsme se sami podíleli a podílíme. Dějiny jsou příběhy. (U nás nám to nedávno připomnělo udílení cen Paměti národa.)
Pokud by vám pro cestu do Berlína nestačilo Židovské muzeum, možná pomůže „motto“ Berlína vlající na ulicích: „Sei aktiv, sei engagiert, sei Berlin“. Buď aktivní, buď angažovaný, buď Berlín. Představte si, že vás k tomu vyzývá některé z českých měst. Zkuste to domyslet!