rozhovor s představitelkami iniciativy KOPEC
Na začátku roku 2000 se v pražském střešovickém sboru ČCE zrodila iniciativa na pomoc lidem při hledání práce. Vznikl projekt KOPEC – Koordinační centrum pomoci nezaměstnaným. O informace jsme požádali jeho koordinátorky, Alenu Fendrychovou a Annu Hánovou.
Jak idea takové iniciativy vznikla?
Je běžnou praxí, že lidé v církvi i mimo ni doporučují své spolehlivé známé na různá pracovní místa, a naopak si sdělují, když třeba vědí o nějaké volné práci. Napadlo nás, že by takto bylo možné vytvořit širší systém, který by využil stávající sítě evangelických sborů a pracoval by na principu doporučení lidí, a tím i určité garance.
Váš nápad se zrodil ve sboru Praha-Střešovice. Měl zrovna tento sbor nějaké předpoklady (vyvíjel už v minulosti nějakou „sociální“ iniciativu), nebo to i v jeho rámci byla věc nová?
Žádné zvláštní předpoklady pro takovouto činnost náš sbor nemá. Je pravda, že se tu prostřednictvím několika sester udržují kontakty s nedalekým Ústavem sociální péče, ale podobné návštěvy a přátelské styky probíhají určitě i jinde. Zpočátku jsme se ostatně ve sboru setkaly s různými obavami – že na to nejsme vybaveni, že nám chybí profesionální zázemí, že nezvládneme nával žádostí a zbude z toho jen ostuda pro sbor… Zatím to ale jakž takž funguje.
Jakým způsobem pracujete a kolik sborů se vám podařilo získat ke spolupráci?
Ve Střešovicích spravujeme dvě databáze, jednu s informacemi o lidech, kteří práci hledají, a druhou s informacemi o volných místech. Tyto údaje nám posílají naši spolupracovníci – koordinátoři z cca 70 různých sborů ČCE. My z nich každý měsíc sestavíme příslušné dva aktuální seznamy a posíláme je do sborů (až na výjimky elektronickou poštou). Tam jsou vyvěšeny na nástěnce a koordinátoři na ně své bratry a sestry upozorňují. Tato bezplatná služba není samozřejmě určena jen lidem z církve, využívají ji i lidé mimo církev, kteří mají vazby na někoho ve sboru.
A výsledky?
V roce 2000 a 2001 se podařilo zaměstnat 12 lidí, loni sehnali naším prostřednictvím práci 3 lidé. Občas váháme, zda má činnost s takto malými úspěchy smysl, ale na druhé straně víme, že pro některé lidi, třeba méně aktivní a schopné, znamená i jen občasný zájem o ně a dotaz, jak jsou na tom s prací, určitou vzpruhu. Proto se snažíme vytrvat a věříme, že projekt může být přínosem.
Ohlas tedy zatím příliš velký není. Čemu to přičítáte?
Trošku se potýkáme s pasivitou našich koordinátorů. Ozvaly se i hlasy, že církev tu není od toho, aby sháněla zaměstnání, že se má tato práce nechat na profesionální agentury. Také jsme se samozřejmě setkaly s případy, že se námi doporučení pracovníci neosvědčili. Dosavadní praxe nás ovšem přesvědčila především o tom, že sí koordinátorů je hlavně mimo města příliš řídká na to, aby mohl systém dobře fungovat. Spolupracující sbory jsou od sebe daleko, takže případné nabídky práce jsou mimo dosah denního dojíždění. Proto v současné době oslovujeme znovu ty evangelické sbory, které se projektu neúčastní, a zároveň se snažíme o KOPCI informovat co nejširší evangelickou veřejnost.
Nemůže tady hrát roli i to, že křesťanské (evangelické) aktivity se sociálním přesahem se vyčerpávají ve službě Diakonie a že na širší angažmá obyčejně nezbývá dech?
Částečně to tak asi může být, ale bohužel máme dojem, jako by i křesťané nechávali tuto oblast víceméně na státu. A se postará. My samozřejmě nechceme suplovat činnost pracovních úřadů, jen si myslíme, že je třeba využít různých možností, jak pomoci lidem, kteří ne vlastní vinou ztratí práci a ocitají se většinou ve velmi nepříjemné osobní situaci. A nejen jim, ale i oněm menším zaměstnavatelům, kteří si zase stěžují, jak je někdy obtížné najít lidi, kteří opravdu chtějí dělat.
Není váš záběr limitovaný tím, že z KOPCE oslovujete jen evangelíky?
To určitě je. Máme sice jednoho koordinátora u metodistů a spolupracovaly jsme i s jedním katolickým farářem, ale to šlo spíše o náhodné kontakty. Na proniknutí do širší ekumény jsme se zatím nezmohly.
Vědí o Vaší aktivitě další seniorátní či celocírkevní orgány? Nebo např. katedra etiky na ETF? Projevil někdo z nich zájem, jak si vedete?
My jsme zpočátku nechtěly projekt rozjíždět přes „církevní struktury“, doufaly jsme, že to zdola půjde jaksi přirozeněji. Po těch několika letech nicméně vidíme, že aby naše sí aspoň trochu zhoustla, musíme dát o KOPCI víc vědět. Proto jsme se také na jaře sešly se synodním seniorem bratrem Smetanou. Shodli jsme se (a podobné jsou i reakce ze sborů, které se nám ozývaly), že jde o věc, která patří do odpovědnosti víry, o věc zájmu o bližního. A že bychom mohly zkusit nějakou formu spolupráce s Křesťanskou službou. Jenže spojit se s členem synodní rady, který má tento odbor na starosti, se nám zatím nepodařilo. Uvidíme.
Narazily jste na reakce, které vás zaujaly (nějaké nečekané ohlasy)?
Ohlasy ze sborů byly převážnou většinou povzbudivé. Co nás ovšem nepříjemně zaskočilo, je fakt, že zpětná vazba je velice slabá. Až na nemnoho čestných výjimek nám třeba koordinátoři ani nepotvrdí příjem seznamů KOPCE, a přitom je to mailem tak snadné. Ale prý je to tak normální. Bohužel…
Chystáte se KOPEC opustit nebo k němu zkusíte přitáhnout větší pozornost?
Rozhodně se teď snažíme, aby se KOPEC dostal do širšího evangelického povědomí. Hodláme se připomínat v časopisech, chtěly bychom, aby i ve sborech, které s námi spolupracovat z nějakého důvodu nechtějí, viselo na nástěnce aspoň naše logo s odkazem na to, kde získat o projektu na pomoc nezaměstnaným bližší informace. Věříme, že se projekt ještě podaří trochu víc rozpohybovat a že se tak pomůže více lidem.
Otázky kladl a za odpovědi děkuje Tomáš Trusina.