Trapná kauza – aneb jak krátká je naše paměť

Číslo

Na okraj článku P. Hlaváče Zapomenutý svědek Blahoslav Hrubý, Pt 2007, 18/6, s. 7.

Se zájmem jsem si přečetl článek o faráři Blahoslavu Hrubém, jehož jméno mám od dětství v dobré paměti. Byl současníkem mého bratra Vladimíra, rovněž faráře. A před válkou, tj. na konci 30. let minulého století i po válce se o něm mnoho mluvilo. Čtenář nechť si laskavě znovu přečte o životní dráze Bl. Hrubého i začátek posledního odstavce ve sloupku vpravo, „pařížská evangelická misie se stala po Mnichovu 1938 střediskem obětavé služby uprchlíkům.“

„Trapnou kauzou“ nazývá P. Hlaváč skutečnost, že Synodní rada odmítla v prosinci 1939 povolení Bl. Hrubému k ordinaci. Hrubý doufal, „že se ještě před vánocemi podívá do Československa“. Pisatel článku odmítnutí zhodnotil slovy: „Na SR zařehtal úřední šiml a Hrubý obratem dostal do Paříže orazítkované sdělení, které podepsal tehdejší náměstek synodního seniora.“ – Jenže:

V prosinci 1939 nebylo už Československo – byl Protektorát Böhmen und Mähren. 1. 9. 1939 zatkli nacisté „na dobu války“ rukojmí z řad vedoucích přestavitelů českého kulturního života. 17. 11. byly zavřeny všechny české vysoké školy, bylo popraveno 9 vysokoškoláků a kolem 1200 deportováno do koncentračních táborů. Synodní senior Dr. Josef Křenek byl vypovězen z Prahy, protože byl delší dobu v USA a měl americký doktorát. Vedení synodní rady převzal jeho náměstek, vinohradský farář Bedřich Jerie. Ten zodpovídal za vedení církve nadřízenému úřadu, který vedl pan Kiesewetter, vyšetřovatel, příslušník SS zbraní. Vzhledem k současné situaci a známé činnosti Bl. Hrubého usoudila synodní rada, že je lépe nedat faráři Hrubému důvod, aby se vracel na vánoce do Prahy. Němci byli dobře informováni o všem, co se v církvi dělo; sledovali za války též kazatelskou činnost farářů.

Tak později, v druhé březnové pondělní dopoledne si pan Kiesewetter zavolal náměstka synodního seniora, ukázal mu lístek a povídá: „Tak tohle říkal včera (7. III.) (7. března 1850 se narodil T. G. M. pozn. aut.) pan farář Kučera na Smíchově.“ Bylo tam napsáno: „Dnes všichni vzpomínáme toho, jehož jméno se nikdo neodváží nahlas vyslovit.“ – „Rozhodněte, pane náměstku. Buď to vyřídím já – dám ho prostě zavřít. Nebo vy s ním promluvíte a zaručíte mi, že se to už nikdy nestane. Jestliže ano, zavřeme vás.“ – Pan farář Kučera slíbil, že se vzdá podobných narážek. A úřední šiml synodní rady poprosil bratry faráře, aby se drželi biblické zvěsti. Osvědčilo se to.

Pavel Jerie, Reinach, Švýcarsko