Střípky z Říma

Číslo

Kurií vane duch Františka a Ignáce

Když se mladý svatý František modlil ve starém a zchátralém kostele svatého Damiana nedaleko Assisi, uslyšel hlas, který mu řekl: „Františku, naprav moji církev“.

Po více než 800 letech se nyní papež, který se jako první nazývá po mnichovi z Assisi, už téměř osm let pokouší katolickou církev napravovat. Skandály, rozštěpenost, klerikalismus, netečnost – to všechno znamená, že části těla Kristova nejsou zdravé. Papež se pokouší církev ozdravit a znovu vybudovat její důvěryhodnost s pomocí františkánů a jezuitů, které povolává do římské kurie na místa přestárlých členů. Konzistoř nových kardinálů může vzniknout dřív, než by se čekalo.

V únoru ustanovil arciknězem baziliky sv. Petra pětapadesátiletého kardinála Maura Gambettiho (generálního kustoda konventu sv. Františka v Assisi), aby dal do pořádku finance. Toto jmenování lze přirovnat k vyhnání penězoměnců z chrámu. Podobně zvolil papež prefektem Ekonomického sekretariátu o. Antonia Guerrera, španělského jezuitu, aby dal do pořádku finance Svatého stolce. V Chile, po skandálech sexuálního zneužívání kněžími, ustanovil papež arcibiskupem Santiaga kapucínského františkána Celestina Aóse, kterého později jmenoval kardinálem. Jezuitský kardinál Michael Czerny je hlavním pomocníkem papeže v péči o migranty a poradcem v sociálních otázkách.

Reformy papeže Františka jsou víc než jen výměna jmenovek na dveřích vatikánských kanceláří. Zdá se, že se pokouší využít specifických charismat jezuitů a františkánů. Při snaze naplnit svou vizi církve, která bude chudší a pokornější a bude mít dar soudnosti, se papež stále častěji obrací o pomoc k těm, kteří jsou prodchnuti duchem sv. Františka a sv. Ignáce z Loyoly.

Paprsek naděje pro vyčerpaný Irák?

Jedno z pravidel pro cesty papeže zní, že čím je cesta riskantnější, tím větší má dopad. Proto se František ve svých 84 letech vydal na vůbec první papežskou návštěvu do Iráku. Rozhodl se tak navzdory názoru některých funkcionářů Svatého stolce, že v době pandemie a bezpečnostních rizik by bylo moudré návštěvu odložit. Dopisovatel Ch. Lamb se zeptal mluvčího Vatikánu, je-li cesta do Iráku ta nejriskantnější, jakou František podniká. Odpověď zněla: „Určitě jedna z nejzajímavějších.“ Z Iráku vždy přicházely zprávy o válce a krveprolití. Návštěva papeže nabízí paprsek naděje. František si je vědom, jak velmi byli mnozí Iráčané zklamaní, když se neuskutečnila návštěva papeže Jana Pavla II. v roce 2000. Ví, že pravý čas k návštěvě Iráku nemusí nastat nikdy, a proto se rozhodl možnosti využít. Papežova pozoruhodná návštěva válkou vyčerpaného Iráku představuje jeho pontifikát dvěma způsoby:

Jel tam, aby podpořil zbytky křesťanských komunit, které jsou jedny z nejstarších na světě a které byly těžce pronásledovány Islámským státem (IS). František jako dobrý pastýř riskoval všechno kvůli péči o každičkého ve svém stádu. Přišel zvěstovat pokoj a tak ztělesnil Ježíšova slova: „Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“ Další částí jeho mise bylo poukázat na marnost, šílenství a naprosté ďábelství konfliktu mezi náboženstvími. Měl na mysli nejen odhodlání IS vymazat křesťanství ze samozvaného kalifátu, ale i brutální zacházení islamistů s ostatními vírami, zvláště s jezídy, a také zásadní zdroj konfliktu v té oblasti – rozdíl mezi sunnitskou a šíitskou verzí islámu.

František znovu ukázal sílu symboliky tím, že příkladně ztělesnil výzvu přiřčenou sv. Františkovi z Assisi: „Hlásejte evangelium stále, ale slova používejte, jen když je to nutné.“ Obrázek, kde se papež drží za ruce s předním šíitským představitelem, mluví za všechno. Velký ajatolláh Alí Sistání je trvalým kritikem válečného štvaní představitelů šíitů v Iránu, kteří zasahovali do snah Iráku vytvořit národ, kde by byly odděleny komunity šíitů a sunnitů, a stále se pletou do záležitostí Jemenu a jinde. Násilí ve jménu náboženství je druh rouhání, říká František. Vždyť přece bratrství je silnější než bratrovražednost. Tato slova rezonovala nejen ve zdecimovaných křesťanských komunitách, ke kterým František promlouval, ale také u miliónů muslimů, kteří jsou vysíleni náboženskými konflikty a bratrství je předmětem jejich modliteb a proseb…

Zdraví papeže

je ve Vatikánu vždy delikátním tématem. Nyní, když je možné, aby papež rezignoval, už to tak choulostivý problém není. František se nikdy neskrýval se svými potížemi s velmi bolestivým ischiasem. Své fyzické i psychické zdraví otevřeně probíral i s argentinským lékařem a žurnalistou Nelsonem Castrem, který bude psát knihu o zdraví papežů od doby Lea XIII. Díky své práci získal Castro přístup do vatikánských tajných archivů, a tak můžeme očekávat nejen zajímavé objevy o zdravotním stavu minulých papežů, ale také vyvrácení některých mýtů. Sám Castro říká, že znamením, jak moc se změnilo, je, že František sám nejen sepsání knihy navrhl, ale přislíbil navíc i poskytnout pro knihu rozhovor.

P. S.

Jeden z posledních prezidentských kousků Donalda Trumpa bylo omilostnění jeho dřívějšího hlavního stratéga, S. Bannona, který byl obviněn, že odklonil finanční prostředky z online sbírky na stavbu Trumpovy zdi na hranici s Mexikem. Bannon od té chvíle znovu usiluje o založení politické akademie v rekonstruovaném trisultském klášteře (47 km jihovýchodně od Říma). Plán otevřít „gladiátorskou školu“ pro pravicové populisty je provázen právním sporem s italským ministerstvem kultury, které budovu vlastní. Státní rada rozhodla proti Bannonovu záměru. Ten se hodlá odvolat.

Z článků „View from Rome“ Christophera Lamba, The Tablet 6. a 20. března 2021 a editorialu „Force for Peace“, The Tablet 13. března 2021 vybrala a převedla Daniela Bísková.