Je ohrožena česká justice, či není? Debata vyhraněná, plná názorů, domněnek a faktů. Podívejme se detailněji tam, kde ohnutí justice a svobod již probíhá. Není to daleko, je to v Maďarsku. Přišlo to plíživě, nečekaně, salámově.
Dnešní svět čelí zásadní debatě „za kolik (domnělé) bezpečnosti se vzdáme (některých) svobod“. Kontrola cizinců nebo i vlastních dětí či babiček, sledování veřejných míst či našich aut, kol, správa a využívání dat. Kde nestačí argument bezpečnosti (Polsko, Rusko, Maďarsko ad.), nastoupí vyšší kalibr – udržení křesťanské kultury či evropských hodnot. A tak se často slabé církve či náboženské organizace stávají rukojmími nebo naopak spojenci mocných při utahování šroubů svobod. Pokušení sehrát roli aktivního či užitečného je lákavá.
Rozdělení společnosti jistě ovlivňuje i schopnost vcítit se do úhlu pohledu jiné strany a jejího strachu a obav. Ty jsou legitimní, řešením však nesmí být nikdy ohnutí justice a základních práv a svobod.
Všechny nedemokratické státy, které chtějí ovládat své občany, musí udělat dvě věci. Znásilnit justici a ovládnout ulici. De facto nic víc. Proto jsou tyto oblasti klíčové. Pro svá tvrzení využívám ověřené zdroje ze své práce v Amnesty International (a její kampaně „Přituhuje.cz“) a dalších organizací, které zkoumají stav lidských práv. Pro nedostatek místa vybírám jen ty nejkřiklavější případy a nezmiňuji Polsko, kde se soumrak svobod podobá Maďarsku jako vejce vejci.
Situace v Maďarsku
– justice
Základ právního státu je v oddělení moci soudní, zákonodárné a výkonné. Maďarská justice nyní čelí tlaku na ovládnutí výkonnou mocí a podle Evropské asociace soudců i podle Evropské komise se od května 2018 nachází maďarská justice v „ústavní krizi“.
Dosud byla správní řízení, mezi která spadá i kontrola voleb, politických stran, veřejné zakázky ad., v kompetenci obecných soudů, které nepodléhají státní moci. 28. června 2018 však vešel v platnost sedmý dodatek tzv. Základního zákona (obdoba ústavy), podle kterého mají vzniknout „správní soudy“. Vládní strana by tedy získala přímou kontrolu nad personálním obsazením soudů, financemi a přidělováním případů. Nabytí účinnosti zákona by znamenalo praktickou likvidaci nezávislého správního soudnictví a ohrožení práva občanů na spravedlivý proces. Nyní je účinnost pozastavena, spuštění ale může přijít kdykoliv.
– tlak na soudce
Varovným signálem je také stupňující se tlak na soudce, kteří otevřeně kritizují reformu. V červenci 2019 maďarský Úřad pro ochranu osobních údajů a svobodný přístup k informacím zjistil, že předseda krajských soudů v únoru 2019 protiprávně vyloučil ze svého okrsku 51 soudců, členů Soudcovské asociace. Alarmující je, že provládní média nepokrytě pokračují v očerňování jednotlivých soudců a dále se snaží o jejich diskreditaci.
– svoboda shromažďování
V červnu 2018 změnilo Maďarsko ústavu doplněním článku o „ochraně křesťanské kultury”. Podle něj „nesmí svoboda projevu a právo na shromažďování poškodit osobní a rodinný život ostatních a jejich domovy“. Jde o zcela vágní formulaci umožňující komukoliv blokovat shromáždění v blízkosti svého domova. V říjnu 2018 byl navíc přijat nový zákon o svobodě shromažďování, který lidem ztížil možnost veřejně protestovat. Úřady od té doby zákon často využívají a protesty nepovolují. Ústavní dodatek zakazuje i usazování „cizích populací“ na území Maďarska a kriminalizuje bezdomovectví. Zákaz bezdomovectví postihuje zejména ty osoby, které jsou již tak vyčleněné na okraj společnosti.
– občanská společnost
Maďarsko postupným přijímáním kontroverzních zákonů omezuje a stigmatizuje činnost nevládních organizací, které v zemi působí. Jako beranidlo si vláda vzala jméno finančníka Georga Sorose, který je zosobněním snad všeho zla a špíny. Jeho tvář se objevuje na dehonestujících billboardech, v médiích a věc došla tak daleko, že maďarský provládní týdeník Figyelö v dubnu 2018 zveřejnil jména 200 lidí označených jako „žoldáci George Sorose“, (včetně několika lidí tou dobou již zemřelých). Tito lidé čelí nyní ostrakizaci a někteří z nich již Maďarsko raději opustili.
Inspiraci získává Maďarsko z ostatních zemí, kde již přituhlo. V roce 2017 Maďarsko přijalo Zákon o transparentnosti organizací podporovaných ze zahraničí – LexNGO2017 – který se inspiruje ruským zákonem z roku 2012 o „zahraničních agentech“. Tento zákon nutí organizace občanské společnosti, které dostávají přímou či nepřímou finanční podporu ze zahraničí převyšující 7,2 milionu forintů (24 tisíc dolarů) za daňový rok, aby se přeregistrovaly jako „občanské organizace finančně podporované ze zahraničí“, a aby používaly tuto nálepku ve všech svých publikacích, kampaních a na svých webových stránkách. Zákon říká, že nevládní neziskové organizace, které jsou dotované ze zahraničí, mohou sloužit zahraničním zájmům, k praní špinavých peněz a mezinárodnímu terorismu. Organizace, které toto nedodrží, čelí vysokým pokutám, a nakonec i zastavení činnosti.
Zákonem LexNGO2018 („Stop Soros“) pak přijalo Národní shromáždění novou trestní legislativu uvalující speciální daň ve výši 25 % na jakékoliv finanční prostředky přijaté občanskými organizacemi, které provádějí činnost „usnadňující migraci / na podporu migrace“. Tyto aktivity zahrnují například monitoring hranic, přípravu a distribuci informačních materiálů a budování nebo provozování sítě podporující usnadnění „nelegální migrace”. Zákon je formulován naprosto vágně. Trestní sankcí je až rok vězení.
– vzdělávání
V roce 2018 byl přijat zákon o vysokých školách, který zavedl dohled nad vysokými školami a zřídil funkci administrátora, který spadá pod přímý dohled vlády. Výsledkem byl odchod Středoevropské univerzity (CEU) z Budapešti. Nejnovějším vývojem v maďarské snaze o omezení akademických svobod je nový zákon přijatý parlamentem v červenci 2019, který přesouvá maďarskou Akademii věd pod nově zřízenou instituci, státní výzkumné středisko Eötvös Loránd, kontrolované vládou. Akademie věd dosud sestávala z 15 institucí, 150 výzkumných skupin a zhruba 3000 výzkumníků.
– svobodná média
V listopadu 2018 vznikla Středoevropská tisková a mediální nadace (KESMA), do níž vložili své mediální tituly lidé blízcí premiérovi Viktoru Orbánovi. Jedná se celkem o 476 titulů, které zahrnují veškeré deníky, bulvární tisk, mnoho televizních a rozhlasových stanic včetně jediného komerčního rádia, které vysílá celostátně. Vládní vyhláška 229/2018 umožnila tuto transakci bez veřejné soutěže, což odůvodnila „veřejným zájmem“. Vládní média díky tomu kontrolují přes 80 % celého mediálního trhu a jsou charakteristická propagandistickými praktikami a odmítáním prezentace hostů z opozičních či kritických řad. Je zajímavé, že vložení do nadace bylo bezúplatné, byť podle agentury AP byla hodnota vložených aktiv ve výši 2,3 miliardy korun. Co vedlo majitele k „darování“ je čirou spekulací…
Podle volební pozorovatelské mise při OBSE byl při parlamentních volbách v roce 2018 omezen přístup občanů k informacím i omezena svoboda tisku a sdružování. Řadě lidí v centrální Budapešti, kde je favoritem současná opozice, bylo ztíženo volit kvůli snížení počtu volebních přepážek – na jednu v okrsku. Výsledkem byla několikasetmetrová fronta…
Veřejnoprávní média sice poskytla kandidátům bezplatný prostor dle zákona, zpravodajství však jasně favorizovalo vládnoucí koalici. Mimo jiné bylo v Maďarsku omezeno právo na svobodný přístup k informacím – novelami se rozšířil okruh informací, které nepodléhají automatickému zveřejnění, a zvýšil se poplatek za žádost o zveřejnění takové informace.
A co my zde?
Z debat se svými maďarskými a polskými kolegy jsem pochopil, že změna přišla opravdu plíživě a až s platností jednotlivých a na sobě zdánlivě nezávislých zákonů do sebe zapadá systém, ve kterém je běžné vyjádření protestu či nesouhlasu znemožněno ba kriminalizováno, resp. jsou vytvořeny zákonné podmínky, kdy se prostě nevyjádříte.
Proto je aktivní sledování všech změn zákonů zvláště ohledně nezávislé justice, médií a svobody slova či shromažďování zcela na místě i za cenu „sýčkování“. Příkladem, kde je velmi zajímavé sledovat výsledek, je kupříkladu spor lidí okolo Martina Bursíka se státem ve věci zmařené demonstrace při návštěvě čínského prezidenta v Praze v roce 2016. Ústavní soud nyní nakázal Nejvyššímu správnímu soudu, aby se zabýval procesním postupem, který demonstraci znemožnil. Ukáže se, zda právo na pokojný protest má přednost před jiným pohodlím. Jestliže ne, jsme u maďarské cesty, kde je možné shromáždění zakázat třeba když si majitel přilehlého domu akci nepřeje. Znáte nějaké místo v centru velkého českého města, kde by se takový stěžovatel nenašel?
Stejně tak je důležité, že se do zákona o právu shromažďovacím v novele z roku 2016 dostala povinnost svolavatele účastnit se shromáždění, a to pod pokutou 15 tisíc korun. Může se to zdát tvrdé, ale je to naopak: Již nikdy nebude moci dojít k brutálnímu zneužití zákona jako při již zmiňované návštěvě čínského prezidenta, kdy si organizace Česko-čínská obchodní asociace (prázdná organizace, která nemá ani webové stránky) vyblokovala na celou dobu návštěvy přes 80 (!) míst v Praze pro demonstrace. Z toho důvodu nebylo umožněno se sejít nikomu dalšímu. Pokud by toto bylo možné i nadále, pak si dovolím tvrdit, že svoboda shromažďování v České republice není zaručena.
Stejně tak ale našim svobodám ubližují i vyprázdněná, nepromyšlená a v mnohém hysterická gesta, jako bylo ustanovení Velkého pátku státním svátkem. Schválení vpadlo do zjitřené debaty o tzv. evropských hodnotách v souvislosti s uprchlickou krizí. Jsou výsledkem plné kostely? Zná víc poslanců Credo? Přišli nějací vaši poslanci/senátoři/radní na Velký pátek? Jakou roli sehrál Velký pátek – nebyl náhodou jen beranidlem na příchozí? Role církví při debatách o „tradičních křesťanských hodnotách“ bude růst, což vidíme v okolních státech. Snad obstojí, budu rád za jejich jasné slovo.
Pokusy o omezení svobod budou přibývat – sledujme je, debatujme se svými poslanci a senátory, sledujme vývoj kolem nás. Přituhuje, přesto je čas a prostor útoky odrážet a naopak, posilovat demokratizační prvky naší společnosti. A nenechme křesťanství a víru vtáhnout jako rukojmí změn, které oslabují demokratické instituce a svobody.