Enno Haaks je farář a generální tajemník GAW. Gustav-Adolf-Werk (GAW) je diasporní organizace Evangelické církve v Německu (EKD). GAW podporuje přibližně 50 partnerských evangelických církví ve 40 zemích světa. Pomáhá budovat sbory, renovovat a stavět nové kostely a komunitní centra. Kromě toho se věnuje sociální a misijní práci ve sborech. Zajišťuje materiální podporu sborů, nabízí školení a další vzdělávání těm, kteří se angažují v církvi. Od února 2022 podpořila GAW lidi na Ukrajině a uprchlíky v sousedních zemích částkou 1,8 milionu Eur.
Enno, jako zástupce diasporní organizace GAW jsi byl nedávno v Oděse.
Ano, od 25. do 29. ledna.
Byl jsi tam sám nebo tě někdo na cestě tam a v Oděse doprovázel?
Byl jsem tam s Dr. Mario Fischerem, generálním tajemníkem Společenství evangelických církví v Evropě (něm. zkratka GEKE, angl. zkratka CPCE, viz jeho kázání v Protestant 8/2018 – pozn. red). Letěli jsme na Ukrajinu přes Moldavsko. Pro oba to byly tři intenzivní dny v Oděse a přilehlém okolí.
Co jste tam dělali?
Svou návštěvou jsme chtěli vyjádřit solidaritu s naší partnerskou církví DELKU (Německá evangelická-luterská církev na Ukrajině). Chtěli jsme lidem z církve dát najevo, že na ně myslíme, modlíme se za ně a že jsme na ně nezapomněli. Výrazem toho byla i nedělní bohoslužba, kterou sloužil Mario Fischer. Na Ukrajině je aktuálně 24 sborů, které jsou součástí DELKU.
Jaká místa kromě Oděsy jste ještě navštívili?
Například Petrodolynské (bývalý německý název Petersthal/Peterstal). Je to vesnice na jihu Ukrajiny asi 25 kilometrů západně od Oděsy.
V Petrodolynském je malý luterský sbor, ke kterému stále patří asi 20 lidí. Většina farníků uprchla. V současné době navštěvuje bohoslužby řada těch, kteří uprchli z okupovaných oblastí.
Byl jsem také ve vesnici Novohradkivka, která se nachází v centrální části Oděské oblasti. Byla založena v roce 1805 jako německá kolonie Neuburg. V roce 1886 tam žilo asi 1 500 německých osadníků. Vedle školy se nacházel kostel. Od faráře Alexandra Grosse jsem se dozvěděl, s jakými problémy se ve vesnici lidé potýkají. Žije tam hodně rozvrácených rodin, velkým problémem je alkohol, nedostatek práce. Nejsou zde žádné spolky a vůči církvi obecně panuje velká zdrženlivost. Podle jeho slov je to dědictví Sovětského svazu. On sám ve vesnici žije. Na svém pozemku si postavil malou kapli. S pomocí své ženy a zdravotní sestry v důchodu vybudoval něco, co funguje jako program sociální a diakonické práce.
A jak to vypadá na jiných místech, která jsi navštívil?
Od pastora Alexandra Grosse vím, že tlak ruských okupantů je obrovský, dochází k omezování osobního pohybu, věznění, mučení. Takto postiženi jsou i duchovní různých denominací. Lidé žijí v neustálém nebezpečí. Vzhledem k brutální ruské vyhlazovací válce si lidé kladou otázku, jak tam mohou žít i v budoucnu.
Nina, která pochází ze Smijiwky/Schlangendorfu (Smijiwka) na Dněpru, nám vyprávěla, že vesnice, kde žila, byla ze 70 % zničena. Už se tam prý nedá žít. Nemluvila o všem, co ji postihlo, ale dalo se tušit, jaké hrůzy asi prožila. „Brutální válka musí skončit! Ruská armáda musí opustit Ukrajinu. Chceme konečně mír a svobodu,“ říká Nina.
Vyprávěl jsi mi o návštěvě hřbitova. Můžeš o svých dojmech něco říct?
Byl to skličující pohled. Viděl jsem moře vlajek na hrobech. Člověku je jasné, že těch obětí je strašně moc. Od února 2022 dostalo povolávací rozkaz mnoho mužů z Ruska – mnozí z nich se nevrátili živí. Na otázku, kolik Rusů vlastně zemřelo, neexistuje jednoznačná odpověď. Dá se jen odhadovat, kolik jich na bojišti padlo. To platí i pro ukrajinskou stranu. Pastor Gross říká: „Když v našich vesnicích padnou vojáci ve válce, všichni se sjednotí – bez ohledu na vyznání. Rusko si myslí, že Ukrajina neexistuje, my však máme právo na svou kulturu, své tradice a svůj světonázor, svůj způsob života. Je to otřesné, že je tolik obětí, ale není možné jenom přihlížet. Jde o svobodu a lidskou důstojností!“
V časopise Protestant jsme uveřejnili článek o projevu Katrin Göringové-Eckardtové, který pronesla na Německém velvyslanectví v roce 2023. Ve svém projevu hovořila o tzv. spravedlivém míru a apelovala na stažení ruských vojsk a obnovení plné suverenity Ukrajiny. Jak ty se díváš na spravedlivý mír ve vztahu k Ukrajině?
O spravedlivém míru nemůže být řeč, pokud ženy jako Nina z vesnice Smijiwka a další lidé žijící v okupovaných oblastech nebudou moci v budoucnu žít ve své vesnici, ve svém domově. Rusové musí ze země odejít. S takovým diktátorským režimem nelze dosáhnout spravedlivého míru.
Co je podle tebe pro řešení konfliktu na Ukrajině klíčové?
Nejsem politik. Solidarizuji se však s těmi, kteří trpí pod brutálním režimem. Pokud se dostanou pod ruskou kontrolu, nemohou žít svobodně. Náboženská svoboda a svoboda vyznání je za Putinova režimu vyloučena. Svoboda víry není v tomto režimu možná.
V němčině se v souvislosti s koronavirem objevilo nové slovo „mütend“. Skládá se ze slov „unavený“ a „naštvaný“. Je to zřejmě tak, že náročné situace vyvolávají obě emoce: únavu i hněv. Ty jsi říkal, že na Ukrajině jsou lidé unavení. Je to ústřední emoce doprovázející život lidí na Ukrajině?
Ženy, se kterými jsem na Ukrajině mluvil, jsou rozhořčené, protože přišly o všechno, a jsou také unavené, protože nevědí, co bude dál.
Dá se z vyprávění lidí na Ukrajině vyčíst ještě něco jiného kromě rozhořčení a únavy?
Doufají, že na ně Západ nezapomene. Říkají: „Modlete se za naše vojáky, potřebují zbraně, aby se mohli bránit.“ Luterská církev a její pastoři na Ukrajině se snaží předávat svou víru, poskytovat pomoc a přispívat k soudržnosti sborů. GAW jim v tom pomáhá.
Rozhovor připravila Kristýna Malíšková Pilecká. Foto Enno Haakse (c) Christian Modla
Více o GAW:
Časopis Gustav-Adolf-Werk „Evangelisch weltweit“ vychází čtyřikrát ročně a byl založen v roce 1954 jako Gustav-Adolf-Blatt. Internet: http://gustav-adolf-werk.de
Blog: https://glaube-verbindet.gustav-adolf-werk.de
Zpravodaj: https://www.gustav-adolf-werk.de/gaw-aktuell.html