Byl jeden Rom a ten Rom byl tak chudý, že už nevěděl, co si počít, a tak povídá své ženě: „Ženo, jdi za králem a řekni mu, aby mě jmenoval ministrem. Dejme tomu ministrem kultury.“
Žena povídá: Když už, tak radši ministrem stavebnictví. Aspoň nám vymůžeš povolení, abychom si mohli postavit novou chatrč. Mám ovšem dojem, člověče, že jsi se zbláznil. Myslím, že mě král zbije, ne-li zabije.“
„Jestli za králem nepůjdeš, tak tě zbiju já.“
Co mohla chudák dělat? Šla ke králi. „Králi,“ povídá, „můj muž se zbláznil a chce, abys ho udělal ministrem stavebnictví. Co ty na to?“
„Cikánko, vidíš támhletu šibenici? Na tu šibenici dám pověsit tebe i tvého muže,“ povídá král.
„Já jsem si hned myslela, že to tak dopadne,“ povídá Romka. Ale královská dcera měla dobré srdce a prosí svého královského tatíka: „Poslyš, tati, dej tomu Romovi napřed nějaký úkol. Nějakou úlohu. Jestli ji nesplní, můžeš ho oběsit. A když ji splní, uvidíš. Třeba z něj budeš mít nějaký užitek.“
„Dobrá,“ povídá král, „jdi a zavolej svého muže.“
Rom přijde ke králi a král povídá: „Jestliže se chceš stát ministrem stavebnictví, musíš udělat, aby můj hrad byl do zítra vyšší. Ale přitom se ho nesmíš ani dotknout. Ani ty, ani nikdo jiný.“
A král dal rozestavit stráže kolem zámku, aby se mu nikdo nemohl přiblížit. Rom jde domů a přemýšlí, jak to provést. V noci se sebral se svými syny a jdou k zámku. Vzali s sebou sekery a v lese pokáceli kmínky mladých habrů, nanosili je pod zámek a razdva začali stavět kolibu. Za chvíli stála pod královským zámkem cikánská chatrč. V tu chvíli vypadal zámek o mnoho vyšší.
Ráno se jde král projít.
„Pojďte se podívat, králi,“ volá Rom. Král kouká, kouká – vážně! Vedle té malé cikánské chatrče mu jeho zámek připadal obrovský. „Perfektni práce,“ povídá král. „Udělám tě ministrem stavebnictví.“
„Děkuji vám, králi, nemám zájem. Stačí mi, když mě uděláte parťákem u Pozemních staveb a když mi dáte stavební povolení, abych si mohl postavit nový domek.“
A tak se stalo. Rom pracuje jako parťák u Pozemních staveb, postavil si pěkný nový dům a bezvadně si žije se ženou a s dětina. Jestli neumřeli, žijou dodnes.