Několik aktivistů se rozhodlo na konci roku 2016 zorganizovat Pochod pro Aleppo. Prohlásili, že „zachránit Sýrii znamená zachránit Evropu. Naše pouť je snahou ukázat, že původní hodnoty žijí a spojují nás. Péče o společné téma je důležitější než uměle vyvolaná nenávist, která rozděluje.“
Poutníci vyrazili z Berlína 26. prosince. Druhý lednový týden dorazili do České republiky, na hranicích je přivítal mj. farář pro menšiny Mikuláš Vymětal a na část cesty se k nim připojil. (Jeho Modlitbu za Aleppo jsme otiskli v Pt 1/17.) Poutníci měli naplánovanou cestu přes Prahu dále na jih, na podzim mají v úmyslu dojít do Aleppa. Na své cestě pořádají setkání s občany, zvou různé odborníky na politickou situaci nebo třeba lékaře, kteří působili v Sýrii. Konalo se několik vystoupení v médiích, v rozhlase, televizi. Skupina putujících se neustále mění, jádro tvoří přibližně 30 lidí nejrůznějšího věku, převažují mladí do třiceti let, najdeme mezi nimi ovšem i lidi ve věku důchodovém. Na své cestě působí určitý typ rozruchu. Řada lidí přichází s různými otázkami, chtějí vyjádřit solidaritu nebo naopak pochybnosti. Nejčastější důvody pochybností se točí kolem smyslu celého pochodu. Jak může několik (ať už desítek nebo i stovek) civilistů cokoli změnit na politické situaci Sýrie?
První, co může změnit, je veřejné mínění. Veřejné mínění se tvoří – ať se nám to líbí či nelíbí – na základě znalostí z médií. Ty jsou ze své podstaty neúplné. Lidé v Evropě jsou nejvíce ze všeho v pozici pozorovatelů cizího neštěstí. Tato pozice je sice daná, ale zároveň bohužel vadná.
V bibli je popsána řada situací, v nichž se dostávají Ježíšovi učedníci nebo farizeové do role kolemstojících. Ježíš vykoná skutek milosrdenství, a tu se najde řada lidí, kteří se k činu začnou vyjadřovat. Objevují se pomluvy a různé povzdechy, např. že milosrdenství nemá v této podobě platnost, a hledají se důvody proč. Většina těchto řečí jsou vlastně výmluvy, omluvy a sebeospravedlnění. Přijde-li k nám uprchlík, začneme řešit, proč je v dané oblasti konflikt, místo toho, abychom mu účinně pomohli. Je to podobné, jako když narazíme na automobilovou nehodu a místo, abychom lidem pomohli, začneme zkoumat, proč autu selhaly brzdy, a vedeme dalekosáhlé řeči o výrobě brzd. Reakce pozorovatelů neštěstí bývají velmi často naprosto nepatřičné. To potvrdí mnozí, kdo mají s neštěstím osobní zkušenost.
Reakce pozorovatelů neštěstí by se mohla nazvat pozorovatelským syndromem. Částečně mu dává vzniknout i nemožnost fyzicky reagovat, podílet se na dané situaci jinak než skrze slovní komentář, prostřednictvím jazyka. Ale „jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život. (…) Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.“ (Jk 3,6.9n) Pochod je možnost, jak na cizí neštěstí reagovat jinak než jazykem. Pochod je možnost reagovat na cizí neštěstí obětí. Oběť ve jménu lásky patří k nejhlubší podstatě Ježíšova vystoupení. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. (Jan 15,13) Oběť ve jménu lásky, soucitu a solidarity je způsob, jak může člověk druhému pomoci. Vzdát se vlastního pohodlí pro druhé má smysl. Tento smysl by měl být jasně čitelný alespoň pro křesťany.
Pochodu se neúčastní jen křesťané. To je na něm pozitivní. Myšlenky oběti a smyslu solidarity sdílíme v Evropě společně s mnoha lidmi různých kultur na celém světě. Tyto hodnoty jsou základem, na němž může vyrůst něco dobrého, co se – řečeno biblicky – líbí Hospodinu. Jít den co den 20 kilometrů mrazivou krajinou, spoléhat na pohostinnost místních, zvát lidi k diskusi, být daleko od nejbližších rodinných příslušníků – to vše znamená nechat v sobě probudit hlubší a často spící mechanismy spolubytí člověka s člověkem. Kdo si to nezkusil, neuvěří.
Slavný novozákonní příběh o lidech, kteří vezmou nosítka s paralyzovaným člověkem a jdou s ním k Ježíšovi, má s pochodem pro Aleppo mnoho styčných bodů. Nemocný člověk bývá považován za jakési zvětšovací sklo problémů celé společnosti. Společnosti, která nakonec Ježíše – toho spravedlivého – dovedla až na popraviště. Tato společnost je paralyzovaná sobectvím, nespravedlností, nemilosrdenstvím, nesolidaritou. Proto Ježíš tomu člověku nejprve řekl – odpouštějí se ti viny tvé. Okolostojící začnou kritizovat, jestli mu má co odpouštět. Aby bylo zjevné, že jeho milosrdenství je silnější než zlobné komentáře okolostojících, Ježíš dotyčného skutečně postaví na nohy. Kdo jsou ale lidé, kteří se rozhodli přivést paralyzovaného k setkání s jeho svědomím? Kteří mu pomohli nalézt cestu? Jsou to ti, kteří se vzdali svého pohodlí a přes různé překážky se rozhodli k činu solidarity. Sami neuzdravili, sami nekonali zázraky, přesto byl jejich čin důležitým krokem na cestě za uzdravením. Ve společnosti jsou lidé, kteří pomáhají nacházet svědomí ostatním. Na první pohled se jejich čin může zdát pošetilý nebo zbytečný. Tak jej hodnotí vesměs ti, kdo stojí opodál a krom svého jazyka nepoužívají k vyřešení situace nic dalšího. Mačkají dálkové ovládání televizoru.
Není náhodou, že se účastníci pochodu připojili k pietnímu aktu při výročí upálení Jana Palacha. I on byl jedním z těch, kteří obětí pomáhají nalézt svědomí ostatním, celé společnosti. I on byl jedním z těch, komu se leckteří smějí nebo koho považují za psychopata.
Dvacátého ledna dorazili poutníci do Zruče n. Sázavou, kde mohli přespat ve skromných podmínkách tamního evangelického kostela. Někteří členové sousedního soběhrdského sboru uvařili jídlo. Společně jsme povečeřeli, společně udržovali oheň v kamnech. Na diskusi s poutníky přišlo několik lidí z tamního společenství věřících. Někomu se to může zdát málo, možná se tyto věci těžko měří. Osobně jsem zaznamenal – pateticky řečeno – vzrůst solidarity, vzrůst citlivosti, lidskosti. Neváhal bych to setkání označit v biblickém jazyce „setkání s živým Kristem“. Patří k mým nejsilnějším zážitkům víry.
Praha, 28. 12. 2016 – Každý den v médiích sledujeme tragické dopady bombardování syrských měst a narůstající humanitární krizi v Aleppu. Lidé podepisují petice, sdílejí informace na sociálních sítích, přispívají do finančních sbírek různých organizací a pomáhají uprchlíkům ve svých zemích. Jak je ale patrné, dosavadní úsilí není dostačující. Skupina lidí z různých zemí Evropy se proto rozhodla udělat ještě jeden krok navíc a zorganizovat protestní mírový pochod Berlín – Aleppo. Byl zahájen 26. prosince 2016 a symbolicky povede po tzv. Balkánské trase, po které opačným směrem přicházejí lidé prchající před válkou.
Jedná se o pokojný protestní pochod, jehož cílem je podpořit oběti syrské tragédie a požadovat mírové řešení konfliktu,” vysvětluje Anna Alboth, hlavní iniciátorka pochodu.“ Nejenže stojíme při Aleppu, my půjdeme až do Aleppa.
Odkazy
Mezinárodní FB stránka: https://web.facebook.com/CivilMarchForAleppo/
FB událost: https://web.facebook.com/events/979588475478509/
Česká FB stránka: https://www.facebook.com/CMfACZ/