Ad rozhovor s J. S. Trojanem
Tržní ekonomiku chceme, ale… To je věta, která je s různým doplňkem slyšet z mnoha stran. Připadá mi to podobné, jako kdyby chtěl někdo auto a zároveň nechtěl spalováním benzínu znečišťovat ovzduší. I když by takové pohnutky mohly být vysoce morální a obdivuhodné, dochází ke zkratu. Život v technicky a ekonomicky vyspělém světě neumožňuje člověku nepodílet se na mnoha negativních dopadech lidské aktivity a je tedy hledáním kompromisu.
Nelze než souhlasit s tím, že je věcí každého občana (a křesťana zvlášť), aby vyvíjel maximální tlak na vytváření mechanismů kontroly nad hospodařením s vytvořenými hodnotami, chceme-li však vůbec nějaké hodnoty vytvářet, musíme se podřídit fungujícím a ověřeným ekonomickým mechanismům. Nezdá se mi v žádném případě možné budovat fungující ekonomiku s vyloučením kapitálového podnikání. Půjčovat peníze na úrok je ve své podstatě stejné nemorální, jako když obchodník prodává zboží za více než nakupuje. Úroky z půjček vytvářejí hodnoty, které umožní vyplácet úroky z vkladů, čímž jsou občané chráněni proti inflaci, umožní zisk k pokrytí vlastních provozních nákladů bankovního systému a v neposlední řadě tento systém umožňuje kumulaci většího množství peněz, které je přece jen čas od času potřeba na investice a to i na investice velmi užitečné a velmi morální. Stejné pozoruhodný je i druhý bod, který J. S. Trojan inspirován úvahami Gesella uvádí ve svém rozhovoru. Po tolikaletých neblahých zkušenostech s odbouráním vlastnických vztahů za socialismu, lze stěží těmto návrhům přitakat. Srovnávat starozákonní pojetí vztahu k půdě s dnešními poměry je velmi sporné, neboť jak je zřejmé, tento pronájem půdy od Hospodina byl dědičným právem a sotva se proto liší od pojetí vlastnictví půdy dnes. Především vyjadřuje vnitřní vztah člověka k půdě, a tím také vychovává v tomto vztahu další generace. Dnes, kdy mnohem méně skutečností vyjadřujeme náboženskou terminologií a kdy mnohem méně lidí je ochotno takové vyjádření brát vážné, vytváří zvláštní povahu vlastnictví půdy mnoho omezení, která jsou stanovena zákonem. Vlastnit půdu je i dnes něco úplně jiného, než vlastnit jiný majetek, vlastník půdy je odpovědný za její obhospodařování a především ji nemůže svévolně vykopat a odvézt na jiné místo nebo prodat apod. Vlastník půdy na rozdíl od časem omezeného nájemce bude mnohem spíš zvažovat, jak s půdou hospodařit, aby mu dala obživu ještě za desítky let a aby uživila i příští generaci.