Prohlášení 29. synodu českobratrské církve evangelické k rasismu, nacionalismu a xenofobii
Příchozímu neučiníš křivdy, aniž utiskneš ho. (Ex 22,21a)
Miluj svého bližního jako sám sebe. (Mt 22,39)
Nesnažme se uhasit žízeň po svobodě pitím z kalicha hořkosti a nenávisti. (M. L. King, 28. srpna 1963)
Pád komunismu v roce 1989 se pro naši společnost stal velkým předělem, v mnohém ohledu novým začátkem. Na jedné straně obnovujeme společnost a po půl století se opět chceme vrátit ke své spoluodpovědnosti v Evropě. Navrátila se k nám lidská práva, hodnoty jako jsou svoboda vyznání, svoboda projevu, svoboda sdružování, právo na majetek.
Současně však s novou silou vyvřely i negativní jevy, které nás od těchto hodnot vzdalují. Patří k nim i nenávist k lidem, kteří se liší rasou, národností, jiným původem, sociálním zařazením. To vše je urážkou samotného Boha. To vše je přímým a arogantním popřením zásady: „Miluj bližního svého“ a staví se proti celému duchu křesťanství, v němž platí: „Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všem Kristus“ (Ko 3,11). Bylo by tragédií, kdyby jeden princip selekce – třídní nenávist – byl jen vystřídán nenávistí jinou, například nenávistí k lidem jiné barvy pleti.
Rasismus postrádá jakýkoli vědecký základ, neexistují žádné důkazy o nadřazenosti či méněcennosti jakékoli skupiny lidí. Jde o jev, který využívají ke svým politickým a komerčním cílům ti, kdo nemohou nabídnout nic pozitivního. Těží z cítění lidí, kteří se obtížně vyrovnávají se svobodou a v nové společnosti nesnadno nacházejí své místo.
Po druhé světové válce se naše společnost stala z národnostního hlediska poměrně homogenní. To v sobě skrývá nebezpečí uzavření do sebe, nepochopení jiných způsobů života a netolerance. Mnohé současné jevy naznačují, že v budoucnosti státy nebudou etnicky tak homogenní jako dosud. Významné evropské země – Velká Británie, Francie, Německo – se již dlouho učí spolužití s nejrůznějšími etniky ve svém středu. I dějiny Spojených států jsou přes všechna úskalí příkladem soužití nejrůznějších etnických a rasových skupin. Etnická, národnostní a kulturní pluralita může být plodná a vést k obohacení života. Kdyby v naší společnosti převládl rasismus, nacionalismus či xenofobie, tato laciná kompenzace malosti a pocitu méněcennosti, nemohli bychom v takovém světě obstát a naše země by se právem stala předmětem mezinárodního opovržení.
Synod českobratrské církve evangelické vyzývá členy církve i veřejnost, aby bytostně odmítli rasismus ve všech jeho podobách – rasismus antisemitský, protiromský, protiasijský, protičernošský a jakýkoli jiný. Soukromé odmítání však nestačí. Měli bychom své odmítání dávat veřejně a přímo najevo a vyvozovat z něho praktické důsledky: hodnotit ve volbách politické strany i podle toho, jak se stavějí k rasismu a ostatním projevům xenofobie, bojkotovat restaurace či plovárny, které na své zákazníky uvalují rasová omezení. Neměli bychom kupovat, natož doporučovat tisk a hudební nahrávky, které obsahují nesnášenlivost a rasistické narážky.
Synod českobratrské církve evangelické vyzývá státní instituce – policii, státní zastupitelství a soudy – aby neprojevovaly vlažnost vůči rasisticky nebo nacionalisticky motivovanému porušování zákonů. Nechť nezapomínají, že v poslední době si takové zločiny vyžádaly i lidské oběti. Nechceme žádné učitele, kteří by tímto jedem otravovali mládež, ani rasisticky tendenční učebnice. Státní, veřejné i občanské instituce by měly nadále podporovat studium příčin xenofobie a rasismu v naší společnosti, pomáhat při zveřejňování jeho výsledků, vypracovávat a finančně zajišťovat konkrétní programy, které by podpořily společenský vzestup takových skupin obyvatel, u nichž se projevuje nedostatek vzdělání a zvýšená kriminalita. Náš stát je založen na občanském principu, nepatří pouze Čechům. To by se mělo odrazit na složení porot, policejních sborů a ve sdělovacích prostředcích, zejména v televizi.
Synod českobratrské církve evangelické vyjadřuje naději, že Bůh dá občanům České republiky dostatek sil a zdravého rozumu, aby rasismus a xenofobii s odporem odmítli jak ve své duši, tak veřejně.
29. synod českobratrské církve evangelické
Praha, 18. listopadu 1995