PKP 07: Žalm 42 v překladu Martina Horáka
1.Přednímu zpěvákovi, poučující, synu Korachovu.
2.Jako jelen prahne po řečištích vod,
tak má duše prahne po tobě, Bože.
3.Žíznila má duše po Bohu, po Bohu živém:
Kdy už vejdu a budu Bohu na očích?
4.Slzy se mi staly chlebem ve dne v noci,
když mi každý den říkají: Kde je ten tvůj Bůh?
5.To si budu připomínat a vylévat v sobě svou duši:
jak předcházím v zástupu, putuji s nimi do domu Božího
se zvučným jásotem a díkuvzdáním, slavnostním halasem.
6.Proč se hroutíš, má duše, a hlučíš ve mně?
Čekej na Boha, ještě vzdám díky jemu a jeho spáse.
7.Můj Bože, má duše se ve mně hroutí, proto si připomínám tebe
ze země jordánské, pohoří chermónského, z hory Miseáru.
8.Propast propasti se ozývá za zvuku tvých peřejí,
všechny tvé příboje, tvé vlny se ve mně přehnaly.
9.Za dne přikáže Hospodin své milosrdenství
a v noci bude se mnou jeho píseň, modlitba k Bohu mého života.
10.Říkám Bohu, své skále: Proč jsi na mne zapomněl?
Proč chodím zachmuřen v útlaku nepřítele?
11.Jako bolest v kostech je pro mě hanění mých protivníků,
když mi každý den říkají: Kde je ten tvůj Bůh?
12.Proč se hroutíš má duše, a hlučíš ve mně?
Čekej na Boha, ještě vzdám díky jemu a jeho spáse.
Poznámky ke způsobu překladu
Překlad podržuje spisovný jazyk žalmu. (daný užitím v chrámu, případně při jiných příležitostech a často i dlouhou dobou tradování.)
Překlad je v zásadě doslovný, nefabuluje. Příležitostně pracuje s možnostmi volného českého slovosledu a interpunkcí. Usiluje o převod metafor tam, kde jsou v původním textu. Zásadně dodržuje konkordančnost použitých výrazů. Využívá Schneiderova návrhu na převod hebrejských slovesných časů: V případě přímé promluvy (diskurzivního textu) imperfektum převádět jako přítomný čas, perfektum jako minulý a perfektum konsekutivní jako budoucí. Kohortativ (přací způsob: ČEP „Kéž“ – v. 9) překládám jako budoucí.
Překladatel je farář ČCE