poznámky ke křesťansko-muslimskému rozhovoru
Potkávat v naší východoněmecké provincii ve všední den muslimy je pro nás nové.
Bydlím v malém braniborském městě Neuruppin. I zde se projevují obavy z islamizace Západu. Východní Německo patří mezi nejsekulárnější regiony Evropy. Většina obyvatelstva se chápe jako nenáboženská. Náboženství a zejména islám se tu setkává se skepsí, neznalostí a neporozuměním. V roce 2016 jsme zahájili činnost mezináboženského diskusního kroužku. Začali spolu mluvit křesťané, muslimové a lidé nevěřící. Byl to rozhovor mezi laiky, nikoli mezi odborníky na náboženství. Byli jsme zvědaví jeden na druhého. O islámu toho většina Němců věděla málo. Vybrali jsme si témata (postavy z Bible a z Koránu, role ženy, svátky) a vždy jeden křesťan a jeden muslim si k nim připravili povídání. Výzva pro obě strany spočívala v tom, aby se lidé otevřeli pravdě těch druhých. Mezináboženský rozhovor je nevyčerpatelný, pokud vzájemně srovnáváte a hodnotíte náboženské fenomény. Je k tomu zapotřebí se vnitřně otevřít pravdě toho druhého. Zároveň je třeba být připraven zacházet s vlastními obsahy víry sebekriticky a diferencovaně. Je také nutné mít odvahu přiznat slabosti a chybný vývoj vlastního náboženství. To není lehké ani pro jednu stranu. Člověk se musí osvobodit od námitek veřejného mínění, ale také od naučených nároků na pravdu vlastního náboženství. Představu, že pouze má víra vede ke spáse a požehnání a všechny ostatní to mají zatraceně těžké, máme takřka vrozenou. A přece je to jednostranné přivlastnění lásky a milosti boží, egocentrické poroučení Bohu. Židé, křesťané a muslimové věří v jednoho Boha, i když velice rozdílným způsobem a s odlišnými intencemi. Za jejich obrazy Boha totiž stojí rozdílné zkušenosti. Abraham je náš společný výchozí bod. To je mezi křesťany sporná teze.
Péče o vlastní víru je dalším předpokladem pro zdařilý rozhovor. Živý rozhovor vyžaduje partnery, kteří vedou dialog z přesvědčení a s vědomím odpovědnosti vůči svému náboženství. Margot Käßmannová to islamofobům mezi námi řekla takto: Proti strachu pomáhá podívat se do Bible.
Syřané vyprávěli, jak spolu v Sýrii v těsném sousedství žili židé, křesťané a muslimové, slavili spolu různé náboženské svátky a náboženská rozdílnost prý nehrála tak velkou roli. Doufají, že se to podaří i zde.
Rozhovory ukázaly, že máme společný základ, cíl, společnou touhu: světový mír, štěstí v životě pro každého (spravedlnost) a domov. Hans Küng to nazval světový étos. Jeho empirické výzkumy ukázaly, že základní hodnoty jako nenásilí, spravedlnost a láska k bližnímu jsou společné všem světovým náboženstvím.
Christiane Schulz, farářka v Neuruppin
Přeložila Rút Benešová