28. října 2021 se na výstavě EXPO 2020 v Dubaji představil Robot Radius, zbrusu nové představení Laterny magiky. Volně se inspirovalo hrou Karla Čapka R.U.R., která letos oslavila sto let od svého prvního uvedení. Celé je to tak symbolicky magické, protože právě výstava EXPO v roce 1958 byla důvodem vzniku velmi úspěšného divadla Laterna magika. Se stejnojmenným představením tehdy divadelní režisér Alfréd Radok ve spolupráci s Milošem Formanem, filmařem Vladimírem Svitáčkem a díky novátorské výtvarné a architektonické složce ohromili svět. Komunisté tehdy nevěnovali výstavě patřičnou pozornost a v Čechách byl přebytek šikovných lidí, kteří najednou dostali prostor se ukázat.
Originální nápad tehdy přinesl výtvarník Josef Svoboda, jednalo se o předtočené záběry postav, na které reagovala konferenciérka v sále. Odborný termín, kterým byl originální český promítací systém označen, je polyekran. Spolu s Alfrédem Radokem a Jaroslavem Pecharem představili revoluční systém s více společně ovládanými projektory filmů a diapozitivů, více plátny a mnohakanálovým zvukem. Kouzlo bylo v propojení projekce, tance, hudby a pantomimy. Představení předběhlo čas a na výstavě na něj tehdy stála dlouhá fronta. Komunistický režim byl nejprve zděšený, ale vzhledem k přílivu deviz nechal věc být. Představení navštívilo šest miliónů návštěvníků a otevřelo tvůrcům svět. Pobavili prý tehdy i Walta Disneyho.
Výstava tehdy rozjela úspěšnou éru divadla, které vzniklo na základě tohoto jednoho představení a trvá dodnes. Dnes je součástí Národního divadla a představení se odehrávají na Nové scéně. Prvním divadelním prostorem byl tehdy slavný palác Adria na Jungmannově náměstí, kde scéna fungovala až do roku 1992. Kromě zajímavého propojení přinesla Laterna magika do šedesátých let i svou poetiku postavenou právě na syntéze živých a předtočených postav. V sedmdesátých letech vzniklo představení pro dětského diváka, na kterém spolupracoval i zakladatel černého divadla Jiří Srnec. Režisér Evald Šorm, který tehdy stál u jeho zrodu, měl pochybnosti, zda se bude hrát alespoň příští sezónu. Kouzelný cirkus se hraje dodnes a je nejhranějším představením ve střední Evropě. Přes obrovský úspěch a dlouhé trvání, které za sebou Laterna magika má, neustává v hledání a objevování nových postupů a možností. V nedávné době se ozývaly hlasy, jeli ještě Laterna magika originální, zda v době počítačových technologií její význam poněkud neupadá. Přesto její představení, minimálně jedna premiéra za sezónu, lidi oslovují. V roce 2017 to bylo představení Cube pod režijním vedením Pavla Knolleho, kde bylo využito techniky mappingu, které se úspěšně uvádí dodnes. Stejně úspěšným dílem je i Human locomotion, režírované ambiciózním duem Skútr, které vypráví příběh fotografa Eadwearda Muybridge. Nový vítr na scénu přineslo uvedení nového šéfa v lednu 2021, jímž se stal světový mim Radim Vizváry, který však působí už delší čas nejen jako performer, ale i režisér a choreograf.
Své působení v Laterně Magice uvedl Radim Vizváry dětským představením Zázrak (s)tvoření. Měl zde svůj námět ve svých režisérských pažích, kromě propojení všech klíčových složek, tedy pantomimy, tance, animace, loutkoherectví, použil dnes oblíbenou akrobacii a interaktivní prvek, kdy se děti mohou zapojit do dění na jevišti. Celé představení je vizuálně velmi poetické, což přibližuje ten nostalgický nádech, který v sobě tato scéna nese.
Představení, které mě dovedlo k rozjímaní nad Laternou jako fenoménem, je Robot Radius, jehož druhou premiéru jsem zhlédla 11. září na Nové scéně Národního divadla. Radim Vizváry je ve středu dění na jevišti a režijně ho vede Miřenka Čechová. Miřenka Čechová je středem zájmu tanečního světa. Její kniha Baletky, za niž byla oceněná cenou Divadelních novin a která získala nominace na Cenu evropské unie za literaturu, a představení, které z knihy částečně vychází – Metabaletky, rozvířily emoce v českém tanečním rybníku. Získala mnohá prestižní ocenění za představení S/He is Nancy Joe, Miss AmeriKa a její pohled na svět je pro náš taneční svět velmi důležitý. Nastavuje totiž zrcadlo, v kterém se někteří neradi vidí.
Proč si Radim Vizváry pro svoje první „večerní“ představení vybral právě Miřenku jako režisérku, je tedy nasnadě. Proč právě R.U.R.? Drama Karla Čapka Rossumovi univerzální roboti oslavilo v lednu 2021 sto let od svého prvního uvedení. Čapek tehdy předběhl dobu, podobně jako svého času i Laterna magika, a stal se díky ní světově známým. V roce 1926 tuto hru jako vůbec první hru v kuse přenášela britská BBC. Jde o spojení strojů a lidí, jde však především o lidství a jeho meze a o to, zda hrozbou si nejsou lidé sami. Slovo robot, které vymyslel jeho bratr Josef, vstoupilo do dějin lidstva. O robotech, počítačích a umělé inteligenci vznikají umělecká díla právě od té doby. Hra vznikla na základě spolupráce Radima Vizváryho s Kanceláří pro účast ČR na Všeobecné světové výstavě EXPO 2020. Může být dnes Čapkova hra tím převratným, co nakopne Laternu magiku do nové éry?
Zajímavou technickou novinkou představení je technologie real time motion capture: performer má na svém těle připevněné senzory, snímající jeho pohyb, který je přes počítačový program přenášen do projekčního systému, takže interpret svým pohybem, svými gesty přímo ovládá, co se děje na plátně. Interaktivní je také zapojení hry Michala Pavlíčka. Jeho hudba je opět pomocí počítače propojená s projekcemi, takže v určitých chvílích s obrazem manipuluje. To je samo o sobě obrovskou výzvou a novou možností, kam lze posouvat hranice divadla. Michal Pavlíček sice hraje na živo, ale dochází přitom k propojení s Radimem Vizvárym a obrazem. Jedná se o spojení něčeho stálého, dobrého s něčím novým. Pro Michala Pavlíčka je to také návrat k Laterně Magice po 25 letech. V r. 1989 skládal hudbu k představení Minotaurus a v r. 1997 symfonickou hudbu k vpodstatě klasickému baletu Hádanky.
Robot Radius před diváky staví příběh posledního člověka na planetě Zemi, konec lidstva, zánik života. Jako jedinou možnost přežití nabízí útěk do virtuálního světa. Sledujeme přeměnu člověka v počítač? Může nás ovládnout technologie, anebo těmi, kdo vládnou nad světem počítačů, jsme my? Vytvořili jsme si virtuální svět, protože jsme nemohli vládnout tomu reálnému? Stáváme se opravdovými loutkami ve světě, který nám nepatří? Kde se v počítači nachází Bůh? Jsou stále věci mezi nebem a zemí? Nejsou už dnes mezi virtuálním světem a vesmírem, který skrze něj poznáváme? Tahle změť otázek se mi líhla hlavou během představení i po něm. Moc se mi líbil přístup Miřenky Čechové, který je spíš vědecký než na linii sci-fi. Drony na jevišti překvapí a člověka trochu znervózní. Robot Radima Vizváryho je dokonalý v tom, že opravdu tikáte pohledem z něj na jeho obraz, který se vám proměňuje před očima. Má obrovské charisma a ovládne jeviště sám sebou dávno předtím, než se objeví hromada jeho klonů. Hudba Michala Pavlíčka je magická, ale nepřipomíná techno ani počítačovou hudbu, je to esence krásy přenesená do virtuálního světa. Příběh je původní hrou logicky inspirován, ale je přenesen v čase do technické reality dneška. Měla jsem pocit, že vidím a zažívám něco, co jsem ještě nezažila, což asi může být blízko k pocitům diváků na EXPU 58. Nevím, zda v dnešním trochu přeplněném světě může mít hra na světové výstavě 2020 stejný úspěch jako tehdy, ale rozhodně si myslím, že se povedlo něco nového.
Na závěr bych připomněla ještě dvě hry Laterny magiky: Podivuhodné cesty Julese Verna režiséra Davida Drábka a spojení s tanečníky ND v představení Bon Appetit! Obě představení mě oslovila jemnou poetikou a humorem, které pomáhají odložit starosti a užít si představení. Bon Apettit! navíc přinesl i nový taneční impuls, který Laterna magika potřebovala. Těším se na chystané představení Poe a jsem zvědavá na to, kam se bude Laterna magika ubírat dál. Trojice Vizváry, Čechová a Pavlíček přinesla v inscenaci Robot Radius citlivý pohled na člověka, jeho možnosti, budoucnost, ale i na vnímání světa jako místa k žití. A vydali se přitom po víc než zajímavé cestě.
Robot Radius. Účinkuje Radim Vizváry a Michal Pavlíček, režie Miřenka Čechová. Nová scéna ND Praha