rozhovor s Janem Junem
Od 1. do 3. prosince 2000 se Nové Město na Moravě stalo dějištěm hudebního festivalu, který připomněl 250. výročí úmrtí skladatele Johanna Sebastiana Bacha. Dramaturgem festivalu byl Jan Jun, kterého jsme se zeptali na původ i vyznění této kulturní události. Děkujeme pořádajícímu Klubu Sluníčko, že jsme přitom mohli využít jejich materiálů.
Jan Jun (nar. 1964) se po skončení gymnázia rozhodoval mezi studiem hudby a teologie. Rozhodl se pro teologii, jeho zájem o hudbu však touto volbou neskončil. Po vikářském působení ve Veselí u Jimramova se stal v Kroměříži ředitelem nově vzniklé školy pro církevní hudbu (od r. 1994 se škola jmenuje Církevní konzervatoř). Během této doby studoval hru na housle u prof. Radany Váňové. Od r. 1995 je farářem v Proseči, kde se mu podařilo ustavit pěvecký sbor Vocatus. Spolupracuje s hymnologickým odborem evangelické církve jako seniorátní důvěrník.
Kdy a proč se zrodila myšlenka připomenout si úmrtí J. S. Bacha formou festivalu?
Tato myšlenka mě napadla začátkem minulého roku. Věděl jsem, že v Německu a v Holandsku se k této příležitosti chystá velké množství koncertů. Varhanice Dája Nekvindová, která v té době studovala církevní hudbu v Drážďanech, mi pověděla o chystaných oslavách v Lipsku jinde. A protože jsem nevěděl, že by se něco takového mělo chystat u nás, začal jsem o takovém rozsáhlejším připomenutí Bachova výročí přemýšlet.
Proč byl jako místo konání vybrán evangelický kostel v Novém Městě na Moravě – a proč byl do organizace festivalu zainteresován zdejší Klub Sluníčko?
Bach byl největší barokní skladatel, mohl být ve své době možná slavnější, kdyby se nevěnoval tak cílevědomě církevní hudbě. Tvořil ze své víry, hudbou zvěstoval. Právě teologické pozadí a symbolika Bachovy hudby mi připadá hrozně zajímavé. Je mnoho hudebníků a hudebních badatelů, hlavně v Německu, kteří na toto pozadí jeho tvorby ukazovali. Vím, že kolem tohoto tématu se v Německu stále diskutuje, je otázkou, nakolik se toto pozadí může zdůrazňovat, mnozí moderní badatelé v Německu mají dojem, že se to v minulosti přehánělo a varují před ideologizací (se symbolikou se někdy zacházelo diletantsky a dělala se z ní až jakási kabala). Ale přesto je v těchto zemích nesporné, že toto téma u Bacha je a že je velmi důležité. – U nás je situace jiná. Když jsem řediteloval v Kroměříži a listoval jsem např. osnovami varhanní hry (které jsou od socialistických dob stejné), poznal jsem, jak se minulý režim snažil toto pozadí zastřít. Pak jsem si na základě konkrétních setkání uvědomil docela jiný přístup, který mají Němci, Holanďané. Zažil jsem několikrát, jak např. Ruth Forsbachová z německého Remscheidu vykládala třebas Bachovy chorálové předehry se zřetelem k teologickému významu. Vedla studenty k tomu, aby toto chápali a aby z toho při své interpretaci vycházeli. Tento přístup však nebyl ze strany českých hudebníků snadno přijímán, někdy došlo i k ostřejším diskusím s některými českými interprety. Na toto pozadí Bachovy tvorby chtěl festival upozornit, proto se konal v (evangelickém) kostele a pro to jsme do programu zahrnuli i nedělní bohoslužby. Nové Město bylo zvoleno proto, že zde má Klub Sluníčko dobré zázemí. A proč Klub Sluníčko? Protože s nimi mám dobré zkušenosti a byli ochotní se této myšlenky ujmout a realizovat ji.
Můžeš stručně přiblížit, co všechno návštěvníci festivalu slyšeli a v podání kterých interpretů barokní skladby zazněly?
Chtěli jsme alespoň naznačit pestrost a bohatství Bachovy tvorby, proto byl festival rozvržen do tří večerů. Festival chtěl rovněž ukázat, že Bach měl své předchůdce (např. v neděli bylo možno slyšet kantáty od J. Stadena a D. Buxtehudeho) a že se stal ohromným zdrojem inspirace pro pozdější skladatele (tak pojala svůj páteční varhanní recitál prof. Hana Ryšavá, když vystavěla program z ohlasů Bachova díla u romantických skladatelů, z nichž obzvláště Mendelssohn probudil nový zájem o Bachovo dílo, do té doby nedoceněné). Přednášky Miloslava Esterleho a především Dr. Petera Moréeho připomněly výše naznačené teologické pozadí.
Na barokní hudbu se specializuje především pražský barokní orchestr Musica Donum Dei, který hrál v sobotu nejen skladby J. S. Bacha. Odborníkem na starou hudbu je jistě také Tomáš Najbrt, který dva roky studoval církevní hudbu v Herfordu v severním Německu a který delší dobu hrál s P. Klikarem v pražském souboru Musica antiqua.
Zmínil jsi, že do festivalu byly zařazeny i přednášky – to nestačí posluchačský prožitek?
Nechtěli jsme samozřejmě něco na způsob „výchovných koncertů“ (které jsme tolik nenáviděli). Prožitek by měl stačit, ale jak to hezky v pátek pověděl Míla Esterle, tolik zdí nás dělí od Bacha a jeho doby, že nám mnoho vrstev může zůstat skryto. Už jsem naznačil, že jednou z těch bariér je naše nedávná minulá doba, kdy se např. varhaníci učili hrát chorálové předehry, text ale zůstal ležet stranou, často se nepřeložil ani název chorálu.
Účast byla poměrně vysoká – překvapilo vás to?
Mě ano. Překvapený jsem také tím, jak festival přijala necírkevní veřejnost (takže to bylo v duchu tvrzení Petra Moréeho, že posluchač nemusí patřit do nějaké tradice, aby mohl Bachovu hudbu přijmout…).
Měl festival ohlas v médiích?
Pokud vím, festival zmínilo Novoměstsko, Vysočina, Mlýn a kulturní příloha Mladé Fronty.
Reagovala nějak i odborná hudební veřejnost?
Měl jsem možnost číst reakci Petra Moréeho, který v závěru svého hodnocení praví: „Zajímavý program, který vrhnul světlo na Bacha z více stran… Ukazuje se, že evangelický sbor má dobrou šanci se tímto způsobem spojit s veřejností, nabídnout jí něco, o co veřejnost zřejmě stojí“. O jiné reakci odborné hudební veřejnosti jsem zatím neslyšel.
Plánujete – s novoměstským sborem či se Sluníčkem do budoucna podobně zaměřenou akci?
Ano. Velmi vděčné publikum, přání místostarostky, aby se něco takového konalo pravidelněji, i dobré zázemí evangelického kostela a sboru, to jsou pozitivní signály k dalším podobným koncertům. Představuji si, že by se o jeden celý koncert mohli postarat posluchači Církevní konzervatoře v Kroměříži, také by se snad dal pozvat nějaký dobrý pěvecký soubor z Německa či Holandska, aby předvedli jedno rozsáhlé dílo. Důležitá však bude nosná myšlenka, o té právě přemýšlíme.
Zpět k Bachovi – v čem je pro tebe osobně jeho dílo zajímavé, inspirující?
Nedávno jsem četl rozhovor se sochařem Olbramem Zoubkem: zlobil se na ty umělce, kteří se baví vyjadřováním destrukce a nesmyslu. Pověděl, že dnešnímu umělci schází víra jako vyjádření toho, co člověka přesahuje, jako vyjádření smyslu života a světa. A právě toto vyjádření je u Bacha velmi silné a jeho dílo se pro nás může stát mocným a důležitým zdrojem inspirace.
Děkuji za rozhovor
Rozhovor pořízený klubem Sluníčko rozšířil Tomáš Trusina