Po dlouhé době jsme mohli v televizi opět shlédnout Moskalykovo zpracování Lustigovy povídky Modlitba za Kateřinu Horowitzovou z roku 1964.
Několik zámožných amerických Židů předčasně přijelo do Itálie a bylo zadrženo německými esesmany a vojáky. Jsou vydíráni a odíráni za liché a lživé přísliby, že budou propuštěni. Vozí je sem a tam ve vlacích, mezi nimi i krásnou Kateřinu, v níž se nejvíc vzmáhá vzdor proti nelítostné lži, podlosti, manipulaci a násilí. Obrané o vše na jejich kontech vezou tyto zajatce zpět do tábora, aby byli prý dezinfikováni než budou předáni do Švýcarska. V převlékárně mezi samými muži, než půjdou do údajných sprch, má se svléci i Kateřina. Esesák, který po ní už delší dobu zahlíží, s( chce popást na jejím zjevu. Přepočítal se však. Kateřina se svléká, a když má pokračovat, kráčí pomalu ke svému trýzniteli. Ten se ještě kochá pohledy, když ho Kateřina dvakrát švihne podprsenkou přes obličej a on ohromen se zbaběle otočí. Kateřina mu rychle vyjme pistoli z pouzdra, zastřelí ho, možná i někoho z dalších esesáků. Přivolané posily vězně postřílí, mezi nimi i Kateřinu Horowitzovou.
Podmanivý je ten vzdor, ta neohebnost a neochota vzdát se. Ano, jeden z těch mužů ve vlaku se odhodlal k tvrdé kritice násilníků a byl zastřelen. Jinak ovšem mezi všemi muži to byla jen tato dívka, která svůj život neodevzdala bezvládně a rezignovaně, ale zemřela jaksi po svém. Lidská důstojnost a svoboda musí převýšit všechnu manipulaci a zvůli. Pak zazní modlitba židovského starce ze sušárny vlasů. Modlitba za Kateřinu Horowitzovou, modlitba židovská.