„Celé Písmo je plné oddílů, příběhů či údajů, nad nimiž je mnohý čtenář v rozpacích.“ Tato věta zaznívá hned na úvod nové publikace Obtížné oddíly knih Mojžíšových sepsané z větší části prof. Janem Hellerem. Uvedené rozpaky se v rámci Bible snad nejvíce vznáší nad knihami Mojžíšovými (řecké označení Pentateuch) a právě do nich se Heller se svým kolegou z pražské Evangelické teologické fakulty doc. Martinem Prudkým pustili. Aby nebylo těžkostí málo, rozhodli se oba biblisté vykládat skutečně obtížné a vykladačsky sice vděčné, ale co do jednoznačné „výstupní“ informace nepoddajné oddíly Pentateuchu. V celkem třiadvaceti zastaveních se dostávají ke slovu například tajemný plurál v Gn 1,26, kde Hospodin rozmlouvá sám se sebou slovy „učiňme člověka“, příběh o zničení Sodomy a Gomory (Gn 19,1–29) a pak také obzvláště záhadný příběh o zkoušce Abrahama, který má obětovat svého jediného syna Izáka (Gn 22,1–19). Neobyčejně důkladný je také výklad neméně tajemného příběhu o setkání třetího z praotců Jákoba s „Neznámým“ u potoka Jabok (Gn 32,23–33).
Cenným znakem publikace je její rozmanitost. Ta není dána jen studovaným materiálem, ale také rozdílnými pohledy obou biblistů na pojednávaná témata. Jakkoli oba autoři pocházejí z jedné vzdělávací instituce a také víceméně z jedné teologické tradice, přesto je z jejich práce zřetelné, že se jejich vykladačské postupy liší.
Heller se často ohlíží za stávající znění textu k jeho původnějším kořenům a starším náboženským a dějinným souvislostem. Stranou nezůstávají ani sondy do jiných starověkých jazyků (akkadština, aramejština, řečtina). Na druhou stranu je to také Heller, kdo se neinspiruje jen dějinnou chronologií před textem Starého zákona, ale kdo inspirativně čte látky Mojžíšových knih v nových křesťanských souvislostech. Příkladem je zajímavý výklad Ex 29,24 tj. textu o oběti podávání, již vykonávají Áron a jeho synové. Ta je směrem k Novému zákonu vykládána jednak na úrovni substituce oběť (zvíře) – Kristus, jednak na úrovni pneumatologické, kdy pohyb podávání (Heller mluví o „mávání“ s cílem odkázat na etymologickou souvislost „vanutí“ s Božím dechem či duchem) imituje Hospodinův pohyb směrem k člověku, a tedy i naději, že podávaná oběť – zde již také Kristova – bude jím samým přijata.
Výklady Prudkého jsou soustředěny především na nejbližší stávající literární kontext pojednávaných textů a na ozřejmení jejich funkce v cyklech (Abrahamovský, Jákobovský), jejichž jsou součástí. Tento systematický postup umožňuje Prudkému určit ústřední teologický motiv daného příběhu, kterým je v případě Abrahama a Gn 22 zkouška v kontextu zápasu o potomstvo a budoucnost a v případě Jákoba a Gn 32 definování identity tohoto potomstva tváří v tvář Hospodinu (sr. hebrejské Peníel, tj. „Boží tvář“) a světu (sr. etymologii přejmenovaného Jákoba jako toho, s kým a za koho Hospodin zápasí; hebrejské Izrael znamená „zápasí Bůh“). Další intertextuální a celobiblické souvislosti se u Prudkého dostávají ke slovu až po důkladném prozkoumání vlastního terénu daného příběhu.
Rozmanitá zaměření obou biblistů, jež nabízejí velmi různá „nástupní místa“ do konkrétních textů, nejsou při čtení obtížných míst Pentateuchu rozhodně deficitem. Naopak, právě pestrost předložených výkladů umožní čtenářům pochopit, že zvěst biblických textů je a může být „komunikována“ mnoha odlišnými způsoby. Podstatným přínosem nové knihy je, že se Hellerovi a Prudkému podařilo některé z „rozpaků“ nad určitými oddíly Písma ne-li odstranit či rozptýlit, tak alespoň zařadit do souvislostí, z nichž by měly být i nadále vykládány.
Autor vyučuje na katedře Starého zákona Evangelické teologické fakulty UK
Obtížné oddíly knih Mojžíšových, Jan Heller a Martin Prudký. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2006. 182 stran, ISBN 80-7195-128-5