Mistr Páleč

Číslo

(text písně Miloše Rejchrta)

Přicházíš, mistře Páleči, jak Nikodém v noci za mnou do cely,
mistře a kdysi příteli, přicházíš pomoci,

však teprv po ovoci poznáme, zda jsme chtěli jen to nejlepší,
mistře a příteli, třebas někdejší, vysokého učení mistře,

chapavals bystře, rychleji nežli já ducha doby,

tvůj životopis zdobí odvážnost myšlenky a činu,

komu klást za vinu,

že spolu s časem lidé mění se, ne ty nechceš mou hlavu na míse,
přicházíš nabídnout svou upřímnou radu, vybrat ze snopu záporů a kladů, vím předem který klas,
svou duši spas,
apage Satanas.

Ne, odpusť, bratře, vyslechnu tě, ač tvé každé slovo kruté do srdce řeže,
někdejší příteli, mistře a kněže,
ty, který jsi chtěl kdysi měnit svět,
přicházíš poradit, jak sesmolit několik vět,

vět chytře dvojznačných s jediným jednoznačným slůvkem v nich, odvolávám.

Vím, za něco něco, za jediné slovo lze získat mnoho,
dle nepsané dohody za néco odpustky, za něco výhody,
říkáš, že obecné dobro velí, abychom neulpěli na své ješitnosti,
stačí se trochu kát a budu zas talár oblékat,
čekají betlémské ovečky, však kdo z vás pečlivé mysle… odpusť to bude z horečky,
že mluvím nesouvisle…

Říkáš, nedělat hrdinu, ale v tuto hodinu není ve mně strach z poníženi,
ne, v tom to není,
už dávno nejsem hrdý lev,

hniji mi zuby a dnes jsem zvracel krev, spíš psu teď podobám se,
mně málo záleží na osobní kráse,
na hrdosti ověnčené trny, na hrudi a ústech bez poskvrny.

Odřeknu se kacířstev a bludů, odvolám beze studu své omyly a poblouzení,
jak ale odvolat, co nebylo a není,
zříci se bludů, které nejsou moje, kát se z nespáchaných vin,
slovní potyčky a boje s preláty jsou jen stín toho, oč tu vskutku kráčí, a ty to dobře víš, mistře Páleči.

Mistře vysokého učeni v Praze, přespříliš draze bych zaplatil,
kdybych jim vyšel vstříc,
něco bych získal, ale tratil víc,
napsat těch několik vět znamená, že dvakrát dvě je pět,
že není to, co je, a je to, co není,
mistře a příteli, tohle není lpění na slovíčkách a paličatost,
ne, neobviňuj mě z pýchy, tatam je moje mladost a s ní i její hříchy.

Víš jako já, že jejich přísnost jen ten oblomí, kdo zřekne se rozumu,
kdo popře svědomí,
a o to jde, že o pár sporných tezí,
svědomí a rozum popřít v tom to vězí,
co ty bys dělala na mém místě, příteli, odpověz mi teď,
že je to těžké, to vím i já, jistě,
to nemáš, mistře, lepší odpověď, proč pláčeš, mistře Páleči,
proč pláčeš…