Kdo by neznal tu velkoplošnou propagační kampaň. (Nyní rafinovaným způsobem proniká i do Protestanta.) Reklama je vlastně užitečná věc, pokud ve vší pluralitě sortimentu informuje pasivní jedince. Reklama je ovšem také věc neužitečná. Blokuje kapacitu našeho vědomí i podvědomí množstvím pro nás nesmyslných informací. Agresívní firmy si koupily flek na ulici a nás kolemjdoucích se nikdo ne-ptá, zda se chceme nechat ovlivňovat. Můžeme aspoň doufat, že utržené prostředky se dostanou na obecné prospěšnou věc. Třeba právě na opravu toho chodníku pod reklamou, což by prospělo i reklamě samé: lidé by nevázali svou pozornost na kličkováni mezi nerovnostmi. Reklama ovlivňuje také náš životní styl, ať si to uvědomujeme nebo ne. Je to koupené právo na násilí, omluvitelné snad tím, že se jedná o zboží a služby. Rozumný člověk se ovšem pídi po alternativách. V ceně, kvalitě i hodnotě.
Setkání s některými evangelizačními skupinami není tomuto tak nepodobno. Nutí k přemýšlení, jak je to s reklamou v církvi. Najednou jako by se zbožím stával Ježíš. Se službou by tu jistá analogie byla, ale podle viděného bych se přikláněl k první alternativě reklamy násilné. Beze slov vysvětlení trička, samolepky, citace, šokující vystoupení. Ohromit, postrašit, nabídnout, nedat vydechnout. Vstoupit do vědomi i podvědomí. Dynamicky, bez zaváhání, suverénně, bez pochyb. Červená, modrá, žlutá, zelená… Ježíš žije! Na tričku, ve vitríně, na tramvaji.
Než mávneme rukou… Vzpomeňme si na způsob propagace doby nedávno minulé, na antireklamu pomoci hesel.
Nakonec, dobrá reklama je pěkná, dělá naše životní prostředí veselejším. Trochu víc kvalitní publicity by slušelo i církvi. Například i Protestant je zboží.