Adam v zahradě Eden jedl ze stromu poznání. Had mu radil, že bude jako Bůh, bude znát dobré i zlé. Snad není člověka, který by ten příběh o stvoření neznal, ale možná si už dnes neuvědomujeme, že mluví i k nám do dnešního jednadvacátého století. Prozkoumali jsme už skoro celý svět, každý kámen, každého tvora, dokonce i ty vyhynulé. Do toho, abychom byli jako Bůh, nám však stále něco podstatného chybí. Možná jsme v genetice tak daleko, že vytvořit novou bytost je téměř na dosah, ale dokážeme do ní vložit kód lásky? Pocit nadřazenosti, neschopnost empatie a pochopení pro ty slabé činí z nás otroky vlastního ega. Víra nás učí být pokorným, a pokud ji chápeme správně, nestavíme sebe sama na místo všeho poznání. Učí nás, že poslouchat hada nebylo správné a na nás je to teď napravit.
Vzpomenete si, čím vítězí Harry Potter? Napadnou vás kouzla, čáry a černá magie, ale ty jsou v podstatě vždy jen zábavnou kulisou. Harry překonává strach. Kouzelná hůlka i kouzelný meč jsou jen rekvizity. Důležité je, že se dokáže zlu postavit. Ministerstvu kouzel, co provádělo genocidu na mudlech, tedy těch, co nemají čarodějnou krev. Vedl je strach z toho, že převálcují čarodějnické rodiny. Raději plošné vyhánění, než nás zničí. Co na tom, že nám nic nedělají a naopak umí dobré kousky, když jsou prostě jiní.
Za prvé svazuje strach a za druhé neschopnost si utvořit vlastní názor a úsudek. Dokonce i lidé sečtělí automaticky přebírají nebo kopírují názory jiných. Nechají se vtáhnout do mediálního světa, který považují za jediný skutečný. Lidé pociťují nutnost být levičákem nebo pravičákem a názory své skupiny pak brání bez kritického nadhledu. Ti přemýšlivější místo hledání pravdy vymýšlejí sofistikované obhajoby toho kterého myšlenkového proudu. Kdyby nakrásně Slávie kopla skvělý gól, sparťané to zdůvodní dobrým větrem nebo špatně natočenou bránou.
Kdo má peníze, je automaticky zloděj, kdo je nemá, je automaticky podezřelý živel. Žijeme v černobílém světě dvou pravd, které se mezi sebou perou. Zapomněli jsme, že svět je barevný. Noe vzal na loď od každého druhu dva. Proč ne tři? Možná by ta polarizace zmizela a lidé by místo zažitých vzorců museli uvažovat a dohodnout se.
Minulou středu jsem se setkala s paní Sonijou Garró, která byla vězněná na Kubě. Jedna z věcí, která ji tady překvapila, bylo, jak spolu církve dokáží spolupracovat. Ono to ani tady není stoprocentní, ale už se dokážeme alespoň společně modlit. Zbavili jsme se strachu, že nám snad společným setkáním ubude oveček. To je dobrá cesta, dělat věci společně bez předem nastavených bariér.