Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze pořádá Hovory o náboženství a setkání organizuje ve spolupráci s německy mluvícím evangelickým sborem v Praze a německou katolickou farností v Praze. 15. května tu proběhla přednáška místopředsedkyně Německého spolkového sněmu, paní Katrin Göring-Eckardtové (Aliance 90/Zelení) Spravedlivý mír – podmínky a výhled do budoucna. Na to navázala diskuse s biskupem plzeňským, Mons. Tomášem Holubem na téma Pacifismus a církve na pozadí aktuálních událostí. T. Holub ve svém projevu věnoval pozornost spravedlivému míru, tomu, jak by měl vypadat a jak by v současném válečném konfliktu mohlo reagovat křesťanství založené na pacifismu. S odkazem na biblický citát z Ježíšova horského kázání „…udeří-li tě někdo do pravé tváře, nastav mu i druhou“ uvedl, že nemusí nutně nabádat k nečinnému přihlížení ruské agresi. Stejně jako Katrin Göring-Eckardtová podtrhl plné právo Ukrajiny na obranu a zdůraznil, že i v tom tkví odpovědnost křesťanského člověka. Text Katrin Göring-Eckardtové je v plném znění dostupný na webových stránkách https://www.goering-eckardt.de/2023/05/16/gerechter-friede-voraussetzungen-und-perspektiven/, referát o přednášce následuje.
Předpoklady a perspektivy spravedlivého míru
Je to brutální, ale musíme to říct nahlas: Evropa už není tím bezpečným a mírumilovným místem. Svoboda a mír – tyto základní hodnoty Evropy – jsou napadány, napadána je Evropa. A my nechceme nic víc než mír. Jsem přesvědčena, že na Ukrajině může nastat mír pouze tehdy, bude-li spravedlivý. Pouze spravedlivý mír vytváří mír.
Těmito slovy zahájila Katrin Göring-Eckardtová svou přednášku, a vytyčila cíl, k němuž chce směřovat jako politička i jako křesťanka. Opakovaně přitom připomínala celoživotní angažmá, z nějž její současné postoje vyrůstají: Jako dospívající křesťanka se v 80. letech účastnila mírového hnutí v NDR – to ovšem (na rozdíl od tehdejších západoněmeckých souputníků) protestovalo nejen proti rozmístění Pershingů, ale i proti rozmístění sovětských raket SS 20. Důležitým impulsem tehdy bylo Ekumenické shromáždění pro spravedlnost, mír a integritu stvoření v Drážďanech v r. 1988. Jasně vyslovilo, že úplný mír nemůže nastat bez globální distributivní spravedlnosti, bez respektování a ochrany lidských práv. A součástí tématu „mír“ se výslovně stalo i zachování stvoření. Tehdejší důraz na nedělitelnost spravedlivého podílu na bohatství, otázky zachování stvoření a lidských práv jakožto předpoklad skutečného míru nabývá aktuální podoby právě nyní, když se ptáme, kudy vede cesta k míru pro Ukrajinu.
Angažovat se pro šalom
Boží pomoc je blízko těm, kdo se ho bojí, aby se (…) dobrota a věrnost setkaly, spravedlnost a pokoj se políbily (Ž 85,9nn), připomněla Göring-Eckardtová souvislosti biblického pojetí šalomu – míru, který nelze oddělit od spravedlnosti. Mír neznamená jen absenci násilí, pouhý klid zbraní. Vyžaduje neustálé připomínání ohledu na lidská práva a spravedlnost pro slabší a zranitelné. Zmínila v této souvislosti i to, jaké dopady má současný konflikt v evropských společnostech: Pokud si například bohatí mohou dovolit chovat se způsobem, který poškozuje klima, i když rostou ceny, pak břemeno transformace značnou měrou padne na méně majetné. Sociální smír je narušen.
Chceš-li mír – připravuj mír, parafrázovala Göring-Eckardtová slavné heslo. A to neznamená nic jiného, než mírové řešení Putinovy agrese hledat se stálým přihlédáním k pošlapávání spravedlnosti a lidských práv i oprávněných zájmů napadené Ukrajiny: Ti, kdo dnes volají po bezpodmínečném příměří a okamžitém ukončení veškeré vojenské podpory Ukrajině, ve skutečnosti zítra budou volat po jejím podřízení. Nejedná se o pacifismus mírumilovný, ale o pacifismu, který odměňuje agresora. Není nenásilný, protože otevřeně umožňuje pokračování násilí, porušování lidských práv a ničení svébytné kultury.
Uvědomit si, co Putin chce
Proto je především potřeba uvědomit si, co Putin chce a co napadení Ukrajiny znamená v pohledu na jeho předchozí kroky. Už v r. 2007 prohlásil v Mnichově, že chce novou „architekturu globální bezpečnosti“, přičemž, jak ukázaly jeho další kroky, napadení Gruzie, násilné obsazení Krymu a válka na Donbasu, se ve skutečnosti snaží vzkřísit po částech starý Sovětský svaz. Usiluje o ruskou nadvládu a očividně se nevyhýbá ani vojenské síle. Göring-Eckardtová připomíná záruky, které Rusko dalo Ukrajině v r. 1994 v Budapešti, když se vzdala jaderných zbraní. Připomněla Minskou dohodu z r. 2015, z které se obratem stal cár papíru. Přesto Německo „odměnilo“ Putina zahájením výstavby Nord Streamu II. Dnes vidíme, jak fatální bylo toto rozhodnutí. Po těchto zkušenostech je ovšem jasné, že Ukrajina ani světové společenství nemohou Putinova slova či sliby brát vážně. I to je potřeba zohlednit při hledání spravedlivého míru.
Tam, kde jsou v sázce lidská práva, nelze nikdy mluvit o „míru“ a už vůbec ne o „spravedlivém míru“ – a proto se nesmíme nechat otupit tím, co Putinova válka Ukrajině a jejímu lidu přináší. Göring-Eckardtová připomíná konkrétní oběti a zvěrstva – desetitisíce civilních obětí, mučené a odvlékané civilisty, znásilňované ženy. Se zvláštní pozorností připomíná děti odvlékané na převýchovu do Ruska. Zmiňuje i osobní zkušenosti z návštěvy Oděsy, kde se setkala se starcem, který přežil holokaust a teď musí kvůli výpadkům proudu pěšky do 11. patra. Putin naplnil okupovaná území Ukrajiny hrůzovládou zaměřenou na vymýcení ukrajinské identity.
Aktivně podpořit nárok a očekávání Ukrajiny
Co tedy znamená respektovat aktivně nárok Ukrajiny v křesťanské perspektivě, ve světle šalomu? Máme ji vnímat ve smyslu Ježíšova příběhu o milosrdném Samařanu (Lk 10). Göring-Eckardtová zdůrazňuje: Ukrajina padla do rukou lupičů. Na rozdíl od podobenství o milosrdném Samaritánovi … se však útok děje před našima očima. Agresor se svými činy dokonce pyšní, chce je prodat světu jako osvobození od fašismu… Křesťanská odpovědnost nás v této situaci zavazuje stát při napadeném. Pro německé politiky to znamená výzvu převzít historickou odpovědnost za pakt Hitler – Stalin i za miliony obětí nacistického barbarství.
Politicky z toho vyplývají následující tři kroky. V prvním, aktuálně podporovat Ukrajinu dodávkami zbraní. Tomu, kdo právě upadl do rukou lupičů, nikdo nenařizuje, že nesmí setřást ruku útočníka, že se musí bezbranně vzdát zbrani, která na něj míří. To, že se Ukrajině už podařilo získat zpět polovinu obsazených území, se stalo i díky dodávce zbraní. Jistě, křesťan nemůže pominout, že vojenská síla není nikdy spravedlivá, ale strašná. Ale mohou nastat situace, kdy zřeknout se zbraní je ještě hroznější, cituje Göring-Eckardtová bývalého předsedu Rady Evangelické církve v Německu Heinricha Bedford-Strohma.
Slovy připomínaného podobenství rány, které utrpěl ten, kdo upadl mezi lupiče, je třeba také obvázat a hojit. A to znamená promýšlet rekonstrukci válkou zničené země. Z úst předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové slyšíme závazek, že Evropa bude při obnově Ukrajiny hrát rozhodující roli. Německá vláda založila platformu pro koordinaci pomoci. Ale je třeba pamatovat i na problémy s rekonstrukcí související: Ukrajina ztrácí odborníky a potřebuje přivést zpět své státní příslušníky. Aby se to podařilo, je třeba nově vybudovat bydlení a sociální infrastrukturu.
A za třetí Göring-Eckardtová připomíná odpovědnost za evropské směřování Ukrajiny. počínaje oranžovou revolucí v r. 2004. Už tehdy se lidé vědomě vyslovili pro Evropu. (…) Od té doby mohu zblízka i z dálky sledovat, jak se tato země za těch nejtěžších podmínek vyvíjí, bojovala a musí dál bojovat s korupcí, nastoluje a rozšiřuje právní stát, rozvíjí více demokracie. Těší mě, kolik mladých žen přebírá odpovědnost v ukrajinském parlamentu.
Touhu Ukrajinců patřit do Evropy nelze ignorovat a je třeba jí vyjít konkrétními kroky vstříc. Vždyť Ukrajinci svou touhu po svobodě a demokracii pečetí konkrétními oběťmi a projevují nezměrnou vytrvalost.
Tváří v tvář těm, kdo teď volají po okamžitém příměří, Katrin Göring-Eckardtová na závěr – jako politička s křesťanskou odpovědností – shrnuje: od cíle, který znamená stažení ruských jednotek, obnovení plné suverenity Ukrajiny a podpory jejích nároků na spravedlivé vypořádání s agresorem nelze upustit. To jsou předpoklady spravedlivého míru. Vyznává přitom: Bylo pro mne jednou z nejtvrdších politických zkušeností, že míru nelze vždy dosáhnout bez zbraní. A tak je to i v tomto případě. Ale nestát lhostejně a aktivně připravovat předpoklady míru, rovnocenných mezinárodních vztahů a respektu k právu, to v tomto případě znamená vytvářet k tomu podmínky silou zbraní.
Připravili Kristýna Malíšková Pilecká a Tomáš Trusina