Kázání Pavly Michnové

Číslo

Čtení: Žalm 91,9–16 Text: Matouš 4,1–11

Mt 4,1–11: Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“

Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen‘!“ Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“

Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“ V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.

Ježíš je jako mladý muž právě čerstvě pokřtěný. Po křtu vykonaném Janem Křtitelem zaznívá Boží hlas: „Toto je můj milovaný syn, toho jsem si vyvolil.“ A na Ježíše sestupuje Duch svatý. Ježíš je na začátku své cesty. Tentýž Duch, který ho při křtu naplnil, ho nyní vede na poušť. Před Ježíšem je velký úkol. Možná má i pochybnosti, jak to zvládne. Proč je veden právě na poušť? Poušť je nebezpečné místo. A člověk se tam nedovolá pomoci. Je tam sám. I když Ježíš tam vlastně není úplně sám. Duch svatý je s ním. Poušť je důležitá ještě z jiného důvodu. Izraelci putovali při své cestě z egyptského zajetí také pouští. Je to místo, kde byl utvářen Boží lid, kde Izraelci okoušeli Boží moc. Je to místo, ze kterého vkročili do zaslíbené země. A na stejném místě Ježíš započíná své veřejné vystupování.

Ježíš odchází na poušť, kde se 40 dní a 40 nocí postí. Podrobnosti o těchto dnech se nedočteme. Víme, že Ježíš vyhladověl. Sáhl si na úplné dno. Už nemá sílu. Je na konci fyzických i psychických sil.

Pokušitel k člověku přichází v různých chvílích. Když je nám fajn, jsme spokojení v práci, máme rodinu, ve které se všichni těší dobrému zdraví, a celkově si nemáme na co stěžovat, mohlo by se nám zdá, že Pokušiteli lehce odoláme, a proto za námi v těchto „dobrých časech“ nepřijde. To je ale mýlka. Pokušitel přichází, používá ale jiné finty. Snaží se nás z Boží cesty odvést větším a větším potěšením.

Na druhou stranu za námi umí přijít i ve chvíli, kdy nám tak dobře není. Třeba tehdy, když si sáhneme na dno stejně jako Ježíš na poušti. V té chvíli Pokušitel cítí, že by nás mohl zlomit. Tehdy, když se nám v práci nedaří, či ji ztratíme, tehdy, když jsme nemocní, nebo to s našimi blízkými nevypadá dobře.

Ježíš je na poušti 40 dní. A Pokušitel je tu.

První pokušení – poušť

První pokušení probíhá na poušti. Prý: „Jestli jsi Boží Syn, tak ať jsou z těchto kamenů chleby.“ Ten se s ním nemaže. Objeví se, nepředstaví se, nepozdraví a hned jde k věci. „Dokaž mi, že jsi Boží Syn. A dokaž to taky sám sobě! Máš hlad, tak se prostě najez.“ Jak lákavé. A nejde tu jen o jídlo. Ježíš si vlastně musí ujasnit, v čem spočívá jeho mesiášství. On se ale nenechá rozhodit. Ví, že jeho úkolem není přinést hmotný blahobyt. Jeho úkol spočívá v něčem jiném. V tom je první pokušení důležité. „Nejen chlebem živ je člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ Ježíš si uvědomuje, že lidé nebudou blíže Bohu, pokud budou mít všech hmotných věcí dostatek.

To známe. Čím víc věcí máme, tím rozhodně nejsme šťastnější. Je dobře, že se Ježíš nevydal touto cestou. Je to cesta k majetku, k penězům, k pocitu, že mám stále málo a potřebuji víc. Tudy cesta k Bohu nevede.

Druhé pokušení – vrchol chrámu

Opouštíme poušť a ocitáme se na vrcholku chrámu. Jsme v Jeruzalémě. Dost tady fučí, ale i tak jde Pokušiteli dobře rozumět:

Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen‘!“

Pokušitel umí překvapit. On zná Bibli! Dokonce z ní umí citovat. A vybral dobře. Žalm 91. Celý pojednává o Boží ochraně, jak jsme slyšeli v prvním čtení. Nezní to krásně? „No tak, Ježíši, přece tě zajímá, jestli se ti to Boží ujištění během křtu jen nezdálo. Vyzkoušej si, co to znamená být Božím Synem. Jsme v Jeruzalémě, stojíme na chrámu. Kde jinde bys měl být svému Otci blíž? Boží ochrana je tu doslova na dosah ruky…“ A co na to Ježíš? Když nechce přinést lidem blahobyt, mohl by přeci přinést zázraky. To by jistě každý ocenil. Ale ne. Ani touto cestou se Ježíš vydat nechce. Nejen že odmítá Boha zkoušet. Odmítá také být Božím kouzelníkem a divotvůrcem. Ježíš pro sebe nechce ani žádnou speciální andělskou ochranku. Zprostředkovává nám Boží ochranu a blízkost tím, že nemá žádné zvláštní zacházení – co se ochrany týče.

„Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“ Ježíš opět používá slovo z Písma. Deuteronomium 16 kapitola. Tam nacházíme různé příkazy a nařízení, jak bychom se měli chovat. Přes to nejede vlak. Je psáno, že pokoušet nebudeš. A hotovo. Na zázrak tu není místo.

A co my? Taky někdy čekáme na zázraky. Chceme, aby každé naše přání bylo vyslyšeno. Ale to jsme špatně Ježíšovu úlohu pochopili. Není tu proto, abychom mohli jen lusknout a byli vyslyšeni. Žádný Boží zázrakomat. Hodíte prosbu a vypadne vám zázrak. Ale představa je to pěkná, to zase jo…

Druhé pokušení je důležité ještě z jednoho důvodu. Pokušitel cituje Písmo, aby tím ospravedlnil své zlé úmysly. Na to je potřeba si dát pozor. To, že někdo vytahuje biblické citáty z rukávu, ještě neznamená, že je to bohabojný člověk. Stejně tak my bychom si na podobné chování měli dávat pořádný pozor!

Třetí pokušení – na vysoké hoře

Z jeruzalémského chrámu bere Pokušitel Ježíše ještě výš. Postaví se s ním na vysokou horu a spustí do třetice: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“

Jasně, stručně. „Pokud chceš moc nad světem, není problém, ale skloň se přede mnou. A podepiš mi tady tu smlouvičku…“ Trochu to připomíná pohádkové upsání se ďáblu. Ale ona to není taková legrace. Co vlastně Pokušitel Ježíši nabízí? Moc. Moc nad světem. To nezní zas tak špatně. Když bude mít Ježíš nad světem moc, může v něm konat bohulibé věci. No jo, ale kdo mu to moc nad světem nabízí? Ďábel. Cožpak jemu patří celý svět? … A co Ježíš? Vzpomeňme si, co Ježíš na závěr svého života učedníkům na hoře sděluje. Říká jim, že získal veškerou moc na nebi i na zemi. Je to ale jiná moc a získal ji jiným způsobem, než mu nabízel ďábel. Takže ani tady Pokušitel neuspěl. A dokonce už Ježíši došla trpělivost: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“ Rozhovor je u konce. Pokušitelovi nezbývá než zmizet. Odešel a dal pokoj. Bylo by hezké říci jednou provždy. To by ale nebyla pravda. Zmizel jen na chvíli. Ježíš s ďáblem bojoval celý život. Až cesta ke kříži je takovým bojem posledním. V něm Ježíš vítězí, zůstává bez hříchu. Pokušitel člověku prostě nedá pokoj. Také s ním musí bojovat celý život. A člověk nejednou podléhá. Ježíš nepodlehl.

Zvládl to s přehledem. Sestry a bratři, taky bych chtěla umět takhle argumentovat. Vědět, co správného v daný okamžik říct. Člověk se má od Ježíše stále co učit. Vždyť Ježíš mohl klidně argumentovat svým mesiášstvím, mohl se ohánět Duchem svatým. Ani jedno z toho ale neudělal. Ukázal, že má pokorný vztah k Písmu. Že plně důvěřuje Bohu. Ukázal sobě i nám, kudy povede jeho cesta. Nevybral si žádnou z Pokušitelem nabízených alternativních a zajímavých možností. Ne. On nepůjde cestou hmotných věcí, nepůjde ani cestou zázraků a ani se před ďáblem nebude sklánět.

Tento příběh z úvodu Ježíšova veřejného života je pro nás velmi důležitý. Ukazuje Ježíšův charakter. A taky zjišťujeme, co Ježíš není a nechce být. Nejde o žádného Supermana, který hned všechno ví. Naopak musí nad věcmi přemýšlet, rozhodovat se. Ježíš nepostupuje podle předem daného scénáře.

A ještě z jednoho důvodu je tento příběh výjimečný. Představuje jakýsi objektiv, díky kterému můžeme zaostřit a lépe porozumět dalším Ježíšovým krokům. Pokud bychom to neudělali, mohli bychom Ježíšovu pozemskou cestu špatně pochopit. Ježíš dvakrát sytí zástup na poušti, uzdravuje. Ale tento příběh nám ukazuje, jak bychom nasycení i uzdravování měli a neměli brát. Ježíš není zázračný léčitel ani divotvůrce. Je to Boží Syn, Vyvolený, kterého máme poslouchat.

V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.“

Rozhovor skončil, Ježíš obstál, a tak přichází odměna. Andělé přistupují a obsluhují ho. Krásný závěr příběhu! Docela happy end. Andělští číšníci již delší dobu stáli opodál. Nechtěli ale důležitý rozhovor rušit. Až nyní, když rozhovor skončil, začnou roznášet občerstvení.

Ježíš byl před rozhovorem s Pokušitelem pokřtěn. I my jsme byli pokřtěni. Byli jsme ujištěni o vysvobození ze satanovy moci. I přes to na nás stále útočí. Zkouší to. Víra je neustálý zápas. A když ve zkoušce obstojíme, dostane se nám odměny. Dostáváme ujištění, že Pán Bůh je nám blízko. Že je nám blízko i tehdy, když zkouškou procházíme. Že možná nechce zasahovat a rušit rozhovor s Pokušitelem, ale i tak je s námi.

A co když to nedáme? Prohrajeme, dojdou nám síly a neřekneme ďáblovi ne? Bratři a sestry, ani tady pro nás není konečná. Pán Ježíš totiž došel až na kříž. Tam řekl ďáblovi „Ne“ i za nás. A udělal to jednou pro vždy. To je naše naděje i potěšení.

Amen

Nebeský Otče, děkujeme Ti, že na příkladu Pána Ježíše smíme mít vzor toho, jak se máme a nemáme chovat. Co máme a nemáme říkat. A děkujeme Ti za tvou milost a odpuštění, když to nezvládáme. Amen