O milosrdenství
Čtení Matouš 9,9–13 Text: Ozeáš 5,15–6
Odejdu, vrátím se ke svému místu, dokud nevyznají svou vinu a nezačnou mě hledat. Ve svém soužení mě budou hledat za úsvitu. „Pojďte, vraťme se k Hospodinu, on nás rozsápal a také zhojí, zranil nás a také obváže.
Po dvou dnech nám vrátí život, třetího dne nám dá povstat a my před ním budeme žít.
Poznávejme Hospodina, usilujme ho poznat. Jako jitřenka, tak jistě on vyjde. Přijde k nám jako přívaly dešťů a jako jarní déšť, jenž svlažuje zemi.“
Co mám s tebou dělat, Efrajime? Co mám s tebou dělat, Judo? Vaše zbožnost je jak jitřní obláček, jako rosa, která hned po ránu mizí.
Proto jsem je otesával skrze proroky, ubíjel jsem je výroky svých úst; z mých soudů nad tebou ti vzejde světlo.
Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly.
Je červencová neděle a řeklo by se, neděle jako každá jiná, ale není tomu tak. Pro každého z nás má neděle a vlastně i každý den jinou barvu, chuť, vůni a jistě by se našla i další slova určující charakter toho či onoho dne. Pro mě je tento den zvláště výjimečný tím, že zde stojím před vámi. Je to pro mě zcela nové postavení. To, že tu dnes takto stojím, vnímám jako výsadu a požehnání. Pokusím se vám v tomto svém postavení zprostředkovat biblickou zvěst zaznívající z Matoušova evangelia a ze starozákonního textu proroka Ozeáše. To, co oba texty spojuje, je motiv milosrdenství. V obou textech se objevuje významově podobná věta: „Milosrdenství chci, ne oběť.“ V obou textech je zřejmá polarita: zdravý × nemocný, věrnost × nevěrnost, smrt × život, mělkost × hlubina, muž × žena, bůh × člověk. Mohla bych jmenovat dál, ale každý ať si utvoří svoji vlastní dvojici. Co nám všechny tyto polarity nebo jinými slovy různorodosti či dvojpólovosti říkají? Mám za to, že jedna bez druhé nemá smysl. Všechny polarity se vzájemně obohacují, potřebují se. Představte si den bez noci, nikdy nekončící mořskou hlubinu nebo naopak mělké moře, ve kterém si pro jeho mělkost nezaplavete. Představte si vaši obec bez mužů nebo naopak bez žen. O kolik by byl život chudší, kdyby mu chyběla ona různorodost a s ní i někdy až vyhrocená polarita.
Podívejme se teď společně na text knihy, který o polaritě vypovídá způsobem vztahu. Nějaký způsob vztahu je nám všem známý, máme s ním každý z nás nějakou zkušenost. Ozeášův způsob vypovídání o vztahu se podobá obrazu muže a ženy. Ozeáš ovšem také mluví o vztahu člověka a Hospodina, kmenů Efrajim a Juda. Všechny obrazy jsou celkem dramatické, nejedná se o žádné klidně vyhlížející krajinomalby nebo zátiší, kde má všechno svou neměnnou pozici. Jsou to obrazy živé, do nichž můžeme vstupovat a najít se v nich.
Ozeáš patří ke skupině starozákonních, tzv. malých proroků, pravděpodobně žil na severu izraelské říše někdy v 8. století před naším letopočtem. Zřejmě pocházel z rodu Efrajim, protože toto slovo je v textu často artikulováno. Efrajim v textu reprezentuje zbožnost severních izraelských kmenů vedle zbožnosti Judy, která označovala zbožnost jižních izraelských kmenů. Samotné jméno Ozeáš souvisí se slovy „zachránit, vysvobodit či spasit“ a biblisté uvádějí, že toto jméno můžeme překládat jako prosbu, čili „kéž Hospodin zachrání“ nebo také „vysvoboditel“. Ve jménu Ozeáš můžeme rozpoznat hebrejský slovní kořen j-š, stejně tak je tomu ve jménu Izajáš a Ježíš.
Už v úvodu knihy Ozeáš je prorok Hospodinem vyzván, aby si vzal za ženu nevěstku Gomer. Vypadá to skandálně, ale můžeme to také chápat jako obraz polarity. Věrný versus nevěrná, přičemž to může platit i naopak. Text knihy Ozeáš vypadá trochu jako obraz vztahu mezi mužem a ženou provázený řadou neshod, nesouladů, hádek a jiných nešvarů. Je zajímavé, že základem jména Gomer je kořen g-m-r ukazující na zánik, zkázu. Gomer je cizoložnice a podobně je na tom Izrael, který chodí za cizími Bohy, zde konkrétně za baaly a spoléhá se na pomoc Asýrie. Prorok Ozeáš nevypovídá pouze o modlářství a politických machinacích mezi oběma kmeny Izraele. Ukazuje na hlubší problém. Na problém nekonzistence, nevíry, nestálosti a nevěrnosti Izraele vůči Hospodinu. Ozeáš toto všechno diagnostikuje jako nemoc. Ví také, že jedině Hospodin ji může uzdravit. Má to ale jeden háček. Izrael musí svoji vinu rozpoznat a činit pokání. Slovy současné terminologie by se mohlo říct, že musí provést introspekci. To vyznání a činění pokání má být aktivní, nedá se nahradit nějakým peněžitým obnosem nebo zástupnou obětí. Musí jít o skutečné uvědomění si provinění a o vůli ke změně. Hospodin žádá obrat srdce, chce, aby se člověk hnul z místa svého strnulého spočívání v hříchu. Hospodin nechce rychlá řešení. Má dost krátkodobých náhražek za skutečnou, uvědomělou, upřímnou lásku. Nechce po člověku „sex na jednu noc“. To všechno se totiž podobá jitřnímu obláčku nebo rose, která hned po ránu mizí a na to zřejmě Hospodin není zvědavý. Ozeáš pokračuje, když říká:
„Proto jsem je otesával skrze proroky, zabíjel slovy svých úst, ale má spravedlnost vyjde jak světlo…“
Hospodinovo otesávání skrze proroky ukazuje na intenzitu a hloubku Božího poselství. Ozeáš říká, že si Hospodin Izrael zamiloval, a to ještě v době „když byl Izrael mládenečkem“ (Oz 11,1), čímž naznačuje, že Hospodinova láska trvá už dlouho. Ozeáš připomíná předchozí proroky, jakými byl např. Eliáš a také ukazuje na nedostatek Izraelovy vůle vytrvat ve víře a věrnosti vůči smlouvě, kterou Hospodin s Izraelem uzavřel. Jakoby se Izrael znovu mentálně vracel do Egypta, do domu otroctví. V Božím jednání se projevuje odsouzení takového uvažování, ale i milosrdenství (hebrejsky „chesed“). Hebrejské „chesed“ čili „zbožnost“ můžeme také číst jako dobrosrdečnost, laskavost, milost, láska. Zatímco Hospodinova láska je věrná, Izraelova láska je prchavá.
Motiv věrnosti a nevěrnosti je ve Starém zákoně častý. Hospodin reprezentuje toho, kdo je věrný, kdo drží slovo a má neustálou trpělivost s nevěrným lidem, který je přirovnáván k cizoložnici nebo k synům smilstva. Co vlastně Hospodin žádá, když mluví o zbožnosti, milosrdenství a o poznání Boha? Žádá naše vnitřní, hluboké uvědomění si lidského postavení v životě, které je vztahové. Nejde jenom o vztah k Bohu, ale i o mezilidskou vzájemnost. Hospodin nás právě proto znovu a znovu osekává, formuje, dělá zářezy, které jsou trvalého rázu, nejsou prchavé jako ranní mlha nebo pára nad hrncem. Hospodin nás otesává skrze proroky, kteří jsou něco jako hlásné trouby, sdělují nám Hospodinovu vůli. Nechává nás zakusit „smrt“, nechává nás poznat peklo – hloubky i výšky. Jakoby Hospodin říkal: „Jdi a zažij tíseň, dotkni se dna, zakus nemoc, jsi přece svobodný, svobodná, jsi mi mužem i ženou, synem i dcerou. Já jsem s tebou i tam, kde je ti špatně. Já přeci nechci oběť, ale lásku (chesed). Pokud mě v tom všem poznáváš, tak ti vzejde světlo (6,5)“. Máme pochopit, že v uvědomění si té vzájemnosti a v konání „chesed“ žijeme život osvěcovaný světlem Hospodinovy lásky, a to i v momentech prožívaného pekla, protože i v pekle může být člověku dobře, pokud ví o Boží lásce.
„Pojďte, vraťme se k Hospodinu, on nás rozsápal a také zhojí, zranil nás a také obváže. Po dvou dnech nám vrátí život, třetího dne nám dá povstat a my před ním budeme žít.“
Verš 1–2 je vlastně kající píseň, v níž Hospodin vystupuje jako lékař. Třetí den je zásadní, ve vyznání víry. Vzpomeňme na Ježíše Krista, který třetího dne vstal z mrtvých. Vstal poté, co sestoupil do pekel, aby nás přivedl k Bohu. Proto čteme v Matoušově evangeliu, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Když Ježíš říká, že nepřišel povolat spravedlivé, ale hříšníky, ukazuje tím na změnu smýšlení, na obrat srdce. Uzdravení je totiž spojeno se změnou smýšlení.
„Poznávejme Hospodina, usilujme ho poznat. Jako jitřenka, tak jistě on vyjde. Přijde k nám jako přívaly dešťů a jako jarní déšť, jenž svlažuje zemi.“
Hospodin má zalíbení v milosrdenství. Hospodin chce, abychom po poznávali, protože „poznání Boha je nad zápaly“. Obdobně i v našich vztazích stále objevujeme něco nového, nesmíme zůstat ignoranty, máme být aktivní, činní ve vztahu. Poznávání je kontinuální proces, nemá ustrnout.
Verš 5,15 vytváří s veršem 6,6 jakýsi kruh. Hospodin čeká na naši reakci, naše obětiny jsou mu ukradené. Chce naši věrnost a lásku místo obětin. Chce interakci, odpověď. Chce po nás lásku ve smyslu vzájemnosti a odpovídání, lásku, která je víc než jednorázové „cosi“, co uspokojí na hodinu, dvě a po čem zase zůstane prázdné místo, lačnící po nové oběti.
Poznávejme Hospodinovu lásku ve vzájemnosti zde na našem místě, zde na Zemi, čerpejme sílu z poznávání Hospodina a věřme, že Boží pomoc je životodárná, je jako déšť, který svlažuje naše vyprahlé životy.
Amen.
Kázání v neděli 26. 7. 2020 v Letohradu