Čtení: 1. Korintským 13, 1–13
Text: Rút 1,14–18
Modlitba
Milostivý Bože, děkujeme Ti s pokorou, že se můžeme scházet svobodně ve Tvém chrámu. Děkujeme Ti za to, že můžeme přicházet takové a takoví jací jsme ve své autentické opravdovosti. S krátkou ofinou, roztrhanýma džínama, třpytkama, v koženém tílku, s tetováním na krku a piercingem v uchu. Můžeme přicházet, ať jsme ženy či muži, nebinární, trans, gayové, bixexuální, pansexuální, lesby nebo hetero – můžeme přicházet všichni spolu jako lidské bytosti, jako Tvé milované děti. Milosrdný Bože, děkujeme Ti za věk, ve kterém můžeme žít, ve kterém se můžeme svobodně rozhodnout, koho milujeme. Díky Ti Pane za tento den a další dny pride týdne. Otevírej srdce lidí, kteří zažili zklamání v církvi např. kvůli homofobii. Hoj rány, které byly napáchány. Naplňuj nás láskou a svým pokojem, nechť jsi nám přítomen. Amen.
Rút 1,14–18
Tu se rozplakaly ještě hlasitěji. Orpa políbila svou tchyni na rozloučenou, avšak Rút se k ní přimkla. Noemi jí řekla: „Hle, tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!“ Ale Rút jí odvětila: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.“ Když Noemi viděla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji přemlouvat.”
Když slyšíme slova „Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt,“ jak nám ta slova znějí? Většina lidí, jichž jsem se ptala a kteří tento příběh neznali, odpověděla na první dobrou, že romanticky, milostně nebo manželsky. A opravdu, tyto verše se skutečně používají při svatbách. Jsou výrazem lásky, kterou si snoubenci chtějí vzájemně slíbit. Inspirují hloubkou a mírou oddanosti.
Když ale čteme starozákonní knihu Rút, jejíž součástí je tento příběh, nedočteme se o manželství Noemi a Rút zhola nic. Z jakého důvodu? Jak mnozí z vás víte, na mnoha místech naší planety není dodnes uzákoněno manželství dvou žen. V některých částech světa je dokonce nepřípustné otevřeně přiznat jinou citovou orientaci. Vzhledem k těmto skutečnostem přijměme s pochopením, že v době Rút a Noemi manželství pro všechny nebylo součástí právních možností, z nichž by tyto ženy mohly volit.
Nevytrhávejme však příběh Rút a Noemi z kontextu. V celé souvislosti příběhu je podstatné zmínit, že Noemi byla tchyní Rút. Noemi zemřeli oba synové i manžel, a tak se rozhodla vrátit do své původní domoviny. Své snachy nabádala, aby ji opustily a znovu se provdaly. Orpa svou tchyni uposlechne. V tehdejší době zněla Noemina slova velice logicky. Rút se ale zásadně vymezí. Její slova jsou rozhodná a jednoznačná. S Noemi zůstane až do smrti, neboť se k ní přimkla. Vzdá se všeho, aby mohla zůstat s Noemi.
Je to tedy akt romantické lásky? Při první meditaci nad textem jsem měla potřebu protestovat proti jednoznačnému označování Noemi a Rút za queer ženy. Co když měly jen mimořádně blízký rodinný vztah? Co když byla Noemi pro Rút spíše láskyplnou matkou? Co když je těmto ženám romantická láska připisována neprávem? Není snad možné milovat svou příbuznou hlubokou, oddanou láskou? Kdo ví? Je to jen toužebné přání queer teoložek a teologů?
Pravda je taková, že v příběhu jsou jisté mezery, které dávají prostor otázkám. Z jakého důvodu neměla Rút se svým prvním manželem dítě? Žádný potomek se nenarodil. V okamžiku smrti manžela navíc Rút přišla o všechny právní povinnosti vůči Noemi.
Kdyby chtěla, mohla odejít. Nebyla ničím právně vázána. Přesto zůstává. Právě tato svoboda jejího rozhodnutí činí její oddanost ještě silnější.
Když se Noemi a Rút ocitají v nové krajině, Noemi má plán, jak zaopatřit sebe i Rút. Tento plán zahrnuje Noemina příbuzného Boaze. Noemi vysvětlí Rút, že je možné, aby k němu ulehla. Boaz oceňuje lásku Rút k Noemi a rozhodne se zaopatřit obě ženy sňatkem s Rút.
Pozoruhodné přitom je, že Boaz není v příběhu vykreslen jako někdo, kdo vztah mezi ženami nahrazuje nebo přerušuje. Naopak jej respektuje. Jeho přízeň k Rút vyrůstá právě z obdivu k tomu, co vykonala pro Noemi. Jeho vstup do příběhu nepřepisuje jejich vztah, ale vytváří podmínky, aby mohl pokračovat v bezpečí.
V okamžiku, kdy se Rút narodí syn Obéd, je dán do klína Noemi a ženy ze sousedství praví: „Noemi se narodil syn.“ A pojmenovaly jej Obéd. Je to zvláštní formulace. Biologickou matkou dítěte je Rút, přesto sousedky říkají: „Noemi se narodil syn.“ Jako by biblický text chtěl zdůraznit, že dítě nepatří jen jednomu člověku, ale vzniká uprostřed vztahu, péče a sdíleného života.
Perspektivy queer teologie nabízejí vzrušující vhledy. Například teoložka Esther Loewen píše, že většina konzervativního křesťanstva s přesvědčením tvrdí, že vztah mezi Noemi a Rút byl čistě platonický; nešlo o nic víc než o pouto mezi tchyní a snachou. Slib oddanosti, který Rút skládá, je proto obecně považován za pouhý projev přátelství a rodinné solidarity. Někteří současní teologové a teoložky hnutí za osvobození queer lidí tento předpoklad jemně zpochybňují a poukazují právě na jisté mezery v textu, které mohou naznačovat větší složitost vztahu mezi těmito slavnými ženami.
Připomínají například, že hebrejské sloveso „přimknout se“, které popisuje vztah Rút k Noemi, je stejné slovo, které zaznívá v knize Genesis při popisu spojení Adama a Evy: „Proto muž opustí otce i matku a přilne ke své ženě.“ Jiní upozorňují, že jazyk slibu Rút připomíná starověké svatební formule. Další si všímají, že Boaz není přitahován především krásou Rút, ale její věrností k Noemi. To všechno nejsou důkazy. Jsou to možnosti čtení textu.
Možná na nás může působit tento způsob výkladu poněkud aktivisticky. Nemusíme se s ním ztotožňovat. Rút a Noemi pro nás mohou zůstat ženami, které k sobě nechovaly lásku romantickou.
Ale možná není nejdůležitější odpověď na otázku, zda byly milenkami. Možná je důležitější, že Bible dovoluje tuto otázku vůbec položit. Že tento příběh není uzavřený. Že v něm zůstává prostor, do něhož mohou vstoupit lidé s různou životní zkušeností a najít v něm svůj domov.
Čtení Bible z queer perspektivy totiž nemusí znamenat, že za každou cenu hledáme queer vztahy tam, kde nejsou. Může to znamenat, že hledáme příběhy lidí, kteří jsou jiní, stojí na okraji, překračují společenské normy, vytvářejí nové formy rodiny a věrnosti. A právě v tom může být příběh Rút a Noemi hluboce queer, i kdyby jejich vztah nikdy nebyl romantický.
Avšak tento příběh dává příležitost naplnit touhu ztotožnit se s biblickými postavami, které nám mohou být podobné. Znamená to, že máme touhu hledat. Máme touhu po Bohu. Chceme být jeho lidem. Chceme být součástí pestrého Božího lidu.
Každý člověk potřebuje někde zahlédnout svůj příběh. Potřebuje slyšet, že i pro něj je v Božím příběhu místo. Když queer lidé nacházejí v Rút a Noemi obraz vlastní zkušenosti, nemusí to znamenat, že si Bibli přizpůsobují. Možná jen poprvé zjišťují, že i jejich život může být místem, kde Bůh jedná.
Bůh k nám přichází, nechává se nám poznat a nezáleží mu na tom, v jaké oblasti jsme jiní. Miluje nás cele a přijímá nás i s našimi prohrami a selháními. Stojí o nás i s naší nedokonalostí. Netouží po bezchybnosti. Je si dobře vědom naší lidskosti. A právě s tím, kým jsme ve své pravdivosti, jsme voláni k tomu, abychom se stali Božím nástrojem a darem pro druhé lidi.
Je zřejmé, že přesnou povahu vztahu Noemi a Rút nemůžeme ani prokázat, ani vyvrátit. Ale můžeme s jistotou říci něco jiného. Bible zde vypráví příběh mimořádné oddanosti, víry, nebojácnosti, naděje a lásky. Příběh dvou žen, které si navzdory všemu zvolily společnou cestu. A právě proto tato slova dodnes tolik rezonují. Proto je čteme při svatbách. Proto nás dojímají. Protože je krásné být s tím, koho milujeme. Je krásné vidět, když se lidé jeden pro druhého obětují. Je krásné být svědky oddanosti, která přetrvá i tehdy, když už k ní člověka nic právně ani společensky nezavazuje.
Možná právě proto tento příběh oslovuje tolik lidí napříč staletími. Ne proto, že bychom znali s jednoznačností všechny odpovědi. Ale proto, že v něm poznáváme Boha, který zve člověka do vztahů založených na pevných hodnotách. Boha, který neodmítá člověka pro jeho jinakost, ale zve jej, aby i se svou jinakostí byl součástí jeho lidu. Ať už se v příběhu Rút a Noemi vidíme jakkoli, jedno zůstává jisté: Boží láska je vždy větší než jakékoliv člověkem vytvořené kulturní a dobové normy. A právě v Boží lásce a přijetí může každý člověk nacházet svůj domov.
píseň 241 Kdo mě z pout mých
2. 8. 2026 u Martina ve Zdi