Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši. On se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, jak je psáno: „Kdo se chlubí, a se chlubí v Pánu.
1. Korintským 1,30–31
Vy pak jste z ně v Kristu Ježíši, překládají Kraličí. Je to silný výrok, vy jste z Boha, a my si hned skromně řekneme, tak to asi není. Vzhledem k naší chatrnosti a slabé víře. Stejně tak by si to mohli říci Korintští, o nichž jsme ostatně četli, že to byli lidé slabí, neurození, za nic položení, obyčejní lidé, jakými jsme byli i my kdysi dávno, pozdě v dalších desetiletích a jimiž jsme i dnes. Obyčejní lidé. Nicméně Pavel říká: Vy jste z Boha. Není to ovšem výpověď o tom, že je to nějaká samočinná danost, že sbor nebo křesťan je z Boha, pozitivně, že to je dáno automaticky. Tak to určitě není. Ale je to jistě Boží dějství, Boží událost, dějství Boží milosti. Že jste z Boha. Když on to učí, když se k nám přizná, když nás potěší a povzbudí a vyzbrojí pro složitou situaci a dá nám úkol i sílu jej splnit. Vy jste z Boha. Je to důvěra, že Bůh koná v lidech své dílo. Pohled víry, že Bůh koná na tváři země své skutky a že Pán Bůh to riskuje s člověkem, nebo víra je Boží riziko v člověku. Že Pán Bůh sází na člověka. Tak jako vsadil na Jobovu víru navzdory vší hrůze, kterou Job prožil. A Job o tu víru bojoval tak dlouho. Velkých řešení se nedočteme jenom řekl nakonec: Toliko jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí. To je všechno. Z Boha jsme vírou, ničím jiným. Jak je to v jedné písni, kterou mládež ráda zpívá – zbyde ti víra. Nic ti nezbude nakonec než víra. Ani zdraví ti nezbude. I peníze přijdou kdoví kam, majetky, nábytky, věci, auta, kam se to poděje? I rodina může utrpě těžké rány. To, co ti zbude, je víra. Je to málo? Je to hodně Je to všechno. A proto ve víře smíme říci, že jste z Boha v Kristu Ježíši. Víra je Boží průnik k nám. Taková útěšná průrva, kterou Bůh se dopracuje až k našemu srdci. Kužel jeho světla, který zazáří do našich situací, a tedy Boží dar. A víra je naše odpověď, otevřenost vůči Bohu. Neuzamčenost, že dále budu ještě naslouchat a pokoušet se více rozumět tomu, co se stalo. Že mě Pán Bůh v mém myšlení ještě ně objasní, když to nedovedu objasnit sám. Vy jste z Boha. V Korintě i na Žižkově A to je radost a důvod k vděčnosti.
Dovolte mně osobně říci, jak to bylo, když jsem ve čtyřech letech s maminkou a s tatínkem a s bratry přišel sem do sboru na Žižkově. Dávno. Nedělní škola, naši učitelé, cvičení zpěvu, farář, kázání, výklady, konfirmační cvičení, mládež a pak dále. Kde to vlastně všechno začalo, ta víra? Nedá se to přesně zjistit. A proto jsem se dodnes nenaučil říkat, zdali jsem obrácen nebo nejsem obrácen, zdali jsem znovuzrozen nebo nejsem znovuzrozen, zdali mám jistotu spasení nebo nemám. Je to vždy živá a nová věc mezi osvědčením a selháním, mezi nadějí a ztroskotáním. Protože všechno visí na Boží milosti a na lidské poslušnosti a na riziku našeho rozhodování. Ale někde ta víra začala, tak jako ve vás a mezi vámi. Kdysi dávno v dětství, v mládí, později. Někdo prožil obrácení, někdo mluví o znovuzrození. Jistě, cesty jsou nejrozmanitější. Ale to, že jsme tady ještě dnes, po všech těch desetiletích, je stejně proto, že jste z Boha. Církev není lidská organizace, kterou lze psychologicky a sociologicky zkoumat. Je to div Boží milosti a div jeho dějství.
Ale držme se textu. Vy jste z Boha v Kristu Ježíši. Tedy ne nějaká všeobecná duchovnost, že kdekdo je najednou duchovní, to teď budou lidé velmi duchovní ke konci století a tisíciletí, protože se budou bát toho data a kdekdo je nastraší a nachytá a naláká na toto datum. Některé církve si na tom velmi zakládají. Naše církev snad ani ne. To rozhodující datum je Kristovo narození a smrt a vzkříšení a dary Ducha svatého a ne nějaký letopočet. Takže ne všeobecná duchovnost, tzv. spiritualita. To také v ekumeně pořád – spiritualita. To je příliš vágní, obecné. To mohou být všelijaké náboženské potřeby a vzrušení. Duchovní potřeby, nervozita v této složité době. Ale Pavel nás upozorňuje, jak je to přesně. Vy jste z Boha v Kristu Ježíši. Tam je všechno zakotveno přesně. Uzemněno, především uzemněno. Kristus nás vede k zemi. Do situací, do Getsemanské zahrady. Jak řekl Bonhoeffer, že víra znamená bdít s Kristem v Getsemane, pěkně na zemi. V tom riziku a složitých okolnostech. A víra se opírá o tuto Ježíšovu osobnost, o jeho kázání a skutky. Víra je tedy obsahově a věcně vystižena jménem Kristovým a ne ledajakou duchovností nebo spiritualitou. Je určena Ježíšovou cestou, jeho smrtí a vzkříšením. Ale co to znamená? Někdy se tak říká, klade se otázka, zdali jsi přijal Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána. Je to dobrá věta. Ale jaksi tam něco chybí. Nejde to dost daleko. To apoštol Pavel jde dál. Do daleko událostnějších, konkrétnějších skutečností, které Kristovo jméno, jeho spasení a jeho panství vyjadřuje. Kristus je nám učiněn něčím, stal se někým. A Pavel zde jmenuje čtyři věci, nebo čtyři skutečnosti, nebo čtvero dějství, které Kristus pro nás představuje nebo znamená.
Za prvé: Čteme zde: Kristus Ježíš učiněn jest nám moudrost od Boha. Zase připojme, že nový překlad říká on se vám stal moudrostí od Boha. Ale kralický překlad učiněn jest nám je přesnější a hlubším zakotvenější, je to Boží dějství, je to událost, on jest učiněn vám moudrostí od Boha. Věřit v Krista znamená učit se moudrosti a rozhodovat se moudře. V epištole Kolosenským čteme: V Kristu jsou skryti všichni pokladové moudrosti a poznání. Je to ono nádherné řecké slovo „sofia“, moudrost. Však také existuje filosofia, láska k moudrosti. Ale o moudrosti čteme v bibli, v knize Přísloví. Šalomoun o ni prosil na začátku své vlády. Dej tedy služebníku svému srdce rozumné, aby rozeznal mezi dobrým a zlým. Je to schopnost správného úsudku. Kristus Ježíš učiněn jest nám moudrost, to znamená, že člověk by mohl být vybavován k tomu, aby se v rozhodujících chvílích moudře rozhodl. Prozíravě, ne ukvapeně a ne hloupě. Proto křesťan by nemusel být pošetilý, zpozdilý. Nepropadá nerozumu nebo například naivitě. Job říká: Nabytí moudrosti je dražší nad klenoty. Žalm 111.: Počátek moudrosti je bázeň Hospodina a kniha Přísloví prosí: kéž vejde moudrost v srdce tvé. Ježíšova podobenství jsou plná moudrosti. Kristus Ježíš učiněn jest nám moudrost od Boha. Je to moudrost v Kristu, v Ježíšovi, který prošel tímto světem, v Duchu svatém prochází tímto světem a nabízí svou moudrost a hledá moudré lidi, aby především nebyli malí, duchovně malí, malicherní a hádaví, urážliví, naštvaní, aby se nehonili k soudu, ale moudře se sešli a poradili se, třeba jak tu zemi vést kupředu. Moudrost je od Boha. Z toho vyplyne také moudrá politika ovšem. Kde je? Moudrá vláda. Moudré mezinárodní vztahy. Ale samozřejmě v osobním životě moudrost doma, v našem bytě, v manželství, v rodině. Takže dalo by se říci: možná, že nejsi dost zbožný, ale hlavně jestli jsi hodně moudrý.
Za druhé: Kristus Ježíš učiněn jest nám spravedlnost. Zase taková konkrétní věc. Jakápak spiritualita, duchovnost jen tak ve vzduchu. Jeremiáš říká: Aj dnové jdou, dí Hospodin, v nichž Davidovi vzbudím výstřelek spravedlivý a bude kralovati a šťastně se mu povede. Soud zajisté a spravedlnost na zemi konati bude. Ze své spravedlnosti Kristus ospravedlní pouhou věrou, ukáže, v čem je svoboda člověka, aby nepropadal pobožnému a světskému sebeospravedlňování. Neboť to je hlavní problém, že člověk sám sebe ospravedlňuje, je samolibý, protože je duchovně malý. Všude je málo svobody. Máme sice demokratický svobodný stát, ale člověk, jeho srdce, strádá nedostatkem svobody. Samolibé zhlížení se v sobě. Jaká hrůza. Tedy Kristus Ježíš učiněn jest nám spravedlnost, tak to zkusme, jak mít spravedlivou justici, soudy, rychlé, pohotové, spravedlivé a čestné, samozřejmě bez korupce. Jak na to mohl někdo přijít, vzít peníze v této sféře a vůbec v jakékoli sféře vzít nějaké peníze bokem, stranou, mimo. Hrůza. To je proti spravedlnosti, proti Kristu. Ale spravedlnost i doma v rodině. Zkusme být spravedliví vůči všem svým příbuzným. Pěkně ztroskotáme, jak to neumíme. Máme svůj výběr v příbuzenstvu, žel. Buďme spravedlivé vůči všem dětem, vůči vnoučatům. Není to jednoduché. A co spravedlnost kolem peněz a ještě více kolem majetku a kolem dědictví. Kristus Ježíš učiněn jest nám spravedlnost. Všude to musí proniknout, jinak to nemá cenu. Takže, třeba máš pocit, že nejsi hodně zbožný, hlavně jestli jsi dost spravedlivý, protože to je z Krista.
To třetí: Kristus Ježíš učiněn jest nám posvěcení. Ježíš v Janově evangeliu říká: abychom byli posvěceni v pravdě. Je Boží svatost a Boží posvěcení. Samozřejmě nejde o to posvětit špatné věci. Posvěcení totiž třídí věci a odklizuje špinavosti, očišťuje lidské srdce. A proto je možné mít i čisté svědomí a ryzí pohnutky jednání. Odtud z posvěcení plyne mravní myšlení. Jeden bohoslovec založil celou etiku, učení o mravnosti, na posvěcení Božím. Z posvěcení vyrůstá morálnost, prostě nemohu lhát, nemohu a nesmím krást. Jak může někdo něco ukrást? Jak je to možné? Kde je posvěcení, Boží slovo, Boží přikázání v našem národě? Nemohu podvádět, neodhodím odpadky do lesa. Nemohu. Kristus nás učí žít čistě, poctivě, pravdivě, svatě. Svatí nejsme a nebudeme, jsme obyčejní lidé a byli, jsme jimi a zůstaneme až do smrti, nicméně čteme u apoštola Pavla Kristus Ježíš učiněn jest nám posvěcení. A tak jestliže zbožnost, pak něco z tohoto posvěcení.
A to čtvrté: Kristus Ježíš učiněn jest nám vykoupení. Vykoupení! No to je vrchol. Vykoupení, vysvobození. Vykoupení zajatce, vysvobození otroka z galejí. V 1. Petrově čteme, že jste vykoupeni drahou krví Beránka nevinného a neposkvrněného. To je v celých dějinách Izraele – vykoupení z Egypta už dávno, vykoupí i ze smrti. Kolik tady zemřelo lidí, v žižkovském sboru, za ta léta a desetiletí. Vykoupení, výhled nahoru, kupředu, do království Božího, k té úžasné svobodě. Bonhoeffer nazval smrt nejvyšším svátkem na cestě ke svobodě věčné. Zemřel předčasně, popraven, ale napsal to takhle. „Přijď nejvyšší svátku na cestě ke svobodě věčné.“ Vykoupení znamená vytržení z pasti. Nemůžeš lézt do pasti. A když ses v ní ocitl, budeš vyrván z té pasti, z léčky, ze sítě. Ty sítě! Z pout a vazeb. Svoboda Božích dětí. Kristus Ježíš učiněn jest nám vykoupení. Je potřebí být zbožným. Ano, buďme zbožnými, modleme se, buďme zbožnými. Ale – buďme ve zbožnosti svobodni, vykoupeni.
To všechno je v Kristu, ve víře – to, co ti zbude, je víra – jenom ve víře to může v nás bydlet a přebývat. A tak už se nechlubíme sami sebou. Pavel končí tuto kapitolu: Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. Prorok Jeremiáš to řekl takto: Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, aniž se chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém. Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, který činím milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi, nebo v těch věcech libost mám, dí Hospodin. Vy jste z Boha v Kristu Ježíši. On se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, jak je psáno: Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. Amen
Kázání při 70. výročí založení sboru Praha-Žižkov II.