rozhovor se Zdeňkem Kotrlým
V sociální demokracii vznikla před časem „křesťanská platforma“. Jaký okruh lidí ji tvoří?
Mozkovým trustem křesťanské platformy byli, dle vyznání, římští katolíci, v současnosti je stav vzácně vyrovnaný. Polovinu členů a zájemců tvoří křesťané příslušní k církvím evangelickým, s převahou členů Církve československé husitské: v tomto případě včetně farářů. Vytváří ji okruh lidí, pro něž ekuména není prázdným pojmem v plně občanské společnosti.
Která témata „sociálně demokratičtí křesťané“ pociťují jako zvlášť naléhavá?
Vážím si stručnosti. Zde existuje naprostá shoda s tématy volební „olivové aliance“ v Itálii. Ti, kdož se zajímají o její volební úspěch z konce dubna 1996, znají témata jejího křesťanského politického okruhu. V dnešní moderní době není v tomto smyslu vzdálenost témat mezi společností v ČR a Itálii zaznamenáníhodná. Jen zdůrazňuji, že o vítězství v tamních volbách jednoznačně rozhodli křesťané (za neutrality tamních církví, včetně postoje římského biskupa).
S jakými ideami přistupujete k otázce vztahu církve a státu a jakou koncepci chcete prosazovat?
Rozhodně odmítáme koncepci představitele české buržoazie z 90. let, Václava Klause, že na církve má stát pohlížet stejně jako na turistický klub a spolek. Za podstatu koncepce považujeme nechuť k hříchům proti Duchu svatému, to znamená, že křesťanské církve v našem prostředí mají nárok na společenskou úctu. Tuto úctu jim může zajistit pouze odtrženost od služby mamonu. Svoboda církve je plně možná jen za její odluky od státu: nikdy se této situace neobávali křesťané v USA, zatímco druhý břeh – propojení věřících se státní strukturou jako např. v Íránu – nás neinspiruje. Nepotřebujeme kněze jako volební lídry či představitele státu.
Jak odpovídáte na volání české veřejnosti po obnovení trestu smrti a po zpřísnění represe v oblasti zákonodárství?
Snažíme se odpovědět jako účastníci politické křesťanské platformy, to je dodržovat jednoznačný příkaz desatera: Nezabiješ. Je to podstata jádra židovsko-křesťanské kultury a uvědomujeme si, že např. ve státě Izrael neexistuje trest smrti ani po strašných „autobusových masakrech“. Také nelze zapomenout, že značná část dospělé populace naší republiky měla odvahu v roce 1952 masově hlasovat na veřejných schůzích pro trest smrti – v politických procesech – k odsouzení lidí naprosto trestně nevinných. Málokdo tehdy dokázal na schůzi, k tomuto tématu svolané, nezvednout ruku. Miliony Čechů volaly po katu, a tím podporovaly komunistickou zvůli… Že to bylo vynucené? Svědomí ani u milionových mas nelze ošidit!
Máte za to, že naše vězeňství prošlo skutečnou humanizací?
Skutečná humanizace vězeňství nemůže být naplňována jen pouhou profesionalitou vězeňské správy. Proběhne až tehdy, kdy bude vězňům umožněno prožití naléhavosti svědomí, a to je úkol nejen pro představitele církví ve vězeňství, ale naprosto vážný úkol pro celou společnost: policií počínaje, přes vyšetřovatele, soudce až po rodinné příslušníky uvězněných.
Jaký přístup chcete prosazovat v oblasti narkomanie? Vidíte řešení spíše v „liberalizaci“ nebo ve zvýšení represe?
Jestliže celá společnost prožívá především honbu za rozkoší, je samozřejmé, že existuje narkomanie i u alkoholiků, kuřáků nikotinu, sexuálních atletů v masové promiskuitě atd. Zvýšení represe u narkomanů, jak ji prosazuje v současnosti např. KDU-ČSL, není pro naše myšlení o tomto tématu přínosem. Jsme si vědomi, k jakým strašným důsledkům vedl – z křesťanského hlediska ideového správný – akt prohibice v USA. Nevyhánějme belzebuba ďáblem.
Souhlasíte s názorem, že se naše společnost dostala do fáze „studené rasové války“? Jak chcete čelit latentnímu rasismu, tichým sympatiím ke skinheadským bojůvkám a zanedbané romské problematice?
Studená rasová válka je pěkný pojem, ale neodpovídá poměrům v naší republice. Např. náš přítel, jezuita František Lízna, veřejně namísto české národnosti po rodičích uvádí před úřady národnost romskou. Při studené rasové válce by upadl do společenského opovržení, zatímco skutečností se stal pravý opak: jeho společenská úcta vzrostla. Dokonce jsme se setkali s otázkou, kdo z kněží se k této jeho iniciativě křesťansky připojí. Romská zanedbanost? Co to je? Z našeho úhlu pohledu jsou spíše Češi zanedbaní: oproti Romům masově odstraňují z těl českých matek, ve statisícových počtech, budoucí možné občany své republiky; oproti Romům také vymírají. Vzpomínám na povídku B. Hrabala z pol. 60. let, v níž popisuje romského chlapečka, čurajícího u Karlova mostu do Vltavy a popis uzavírá: To je budoucí prezident na Hradčanech…
Otázky připravil Tomáš Trusina 22. 4. 1996