Přinášíme úplný text dokumentu Kairos 98. I když si tento text všímá poměrů v katolické církvi, nevidíme ho pouze jako vnitrokofesijní záležitost, ale jako text přinejmenším ekumenického rozměru a dopadu. Pokusíme se proto sledovat i jeho ohlas a obsah navazujících dokumentů.
Výzva k diskusi o stavu katolické církve
Římskokatolická církev v České republice vstoupila spolu s celou českou veřejností do nového období po pádu komunistického režimu s nadějemi a s vděčností za nově nabytou svobodu. Katolíci se ale stejně jako ostatní občané potýkají s řadou problémů, jejichž řešení bude mít značný vliv na jejich další život. Některé z problémů jsou sice již řešeny, ale celkově se zdá, že mnozí lidé v církvi přijali pád totality spíše jako satisfakci než jako výzvu pro budoucnost. Určité problémy stále zůstávají. Patří k nim podceňovaná spoluodpovědnost laiků a kněží spolu s biskupy za život církve a chybějící otevřený dialog mezi „stavy“ a skupinami v církvi. Všímáme si nedostatečné tolerance jiných názorů a neochoty spolupracovat s nekatolíky na společném díle. Stagnují ekumenické a mezináboženské vztahy. Liturgická reforma proběhla formálně, vnějškově a liturgie se nestala společným dílem shromážděné obce. Mrzí nás úroveň kázání, nesrozumitelný a někdy zase triviální jazyk kazatelů. To souvisí s úrovní intelektuálního života, se stavem výchovy a vzdělávání bohoslovců a s nedůvěřivým poměrem ke kultuře v naší církvi. Obáváme se, že mnoho katolíků nemá dořešen vztah k demokratickým hodnotám. Musí už jednou být veřejně vysloveno jasné, evangeliem inspirované slovo o vztahu církve k majetku.
A již se jedná o problémy, které se týkají pouze církve, nebo jde o otázky širšího významu, nezdá se nám, že se k nim naše církev vždy staví adekvátním způsobem. Nejde zřejmě o pouhé „kosmetické“ vady na tváři církve, ale naopak často běží o podstatné defekty; jedná se o komplex vzájemně propojených problémů. Rozhodli jsme se proto reagovat následujícím způsobem: vydáváme toto prohlášení jako dokument, jímž bychom si přáli vytvořit určitou s uvnitř římskokatolické církve. Naše aktivita je pokusem o zlepšení stávající situace. Jsme katolíci, kteří chtějí vyslovit společně svůj názor a touží po tom, aby byl slyšen především těmi, kdo v církvi rozhodují a spolurozhodují, a také všemi, jichž se tyto problémy týkají. Naše aktivita je nezávislá na církevních orgánech, sdruženích a hnutích. Naším cílem je nejen se společně vyslovovat k ožehavým tématům. Chtěli bychom také podnítit diskusi uvnitř církve, ale i za účasti našich ostatních spoluobčanů, kterým leží osudy katolické církve v českých zemích na srdci. Rádi bychom věřili, že připravovaný partikulární sněm včetně předsněmovní komise napomůže řešit tyto nesnáze. Pokud budou naše prohlášení kritická, pak u vědomí, že opravu kvalitní kritika nikdy nemůže být na škodu věci.
Orientujeme se především na úlohu křesťanů ve světě, tj. úlohu občanskou. Vyslovujeme se pro změny v životě církve, které úzce souvisejí s tímto vztahem. Neopomíjíme ovšem teologické a především eklesiologické rozměry těchto změn. Je nám také jasné, že u možných proměn a reforem je vždy nutno brát v úvahu situaci světové katolické církve.
Signatáři prohlášení Kairos 98 s dalšími spolupracovníky budou vydávat občasná prohlášení, veřejné dopisy, dílčí analýzy a studie, kterými budou mapovat nejvíce ohrožená místa v církevním životě. Všechny tyto dokumenty budou veřejné a budou v mezích možností otiskovány. K nejbližším uveřejněným dokumentům bude patřit např. úvaha o dialogu.
Jde nám o to, aby naše církev byla dynamickým, pluralitním společenstvím, které by dokázalo též kvalitně analyzovat poměry, v nichž se nachází, a které by mělo odvahu řešit problémy a nalézat východiska, inspirovaná biblickým poselstvím a adekvátní době, v níž žijeme.
Jiří Hanuš – historik, Hana Holcnerová – publicistka, Odilo I. Štampach – teolog