Na podzim rozbouřila hladinu veřejného mínění zpráva o tom, že nizozemský parlament schválil zákon o euthanasii. Mohli jsme slyšet a číst vyjádření odborníků i publicistů nejrůznějšího ražení, nebyla však k dispozici věcná informace o tom, co vlastně nizozemský parlament odhlasoval a v jakém kontextu idea zákona vyrostla. V několika článcích se čtenářům pokusíme přiblížit stav diskuse v Nizozemí. Dnes začínáme stručnou informací, jak vypadá zákon z pohledu lékaře. Pro Protestant ji zpracovala praktická lékařka Koosje van der Horst.
Poprvé se o euthanasii začalo veřejně hovořit v roce 1973. Matka jedné lékařky byla vážně nemocná. Nenaskýtala se již žádná možnost léčby, trpěla nesnesitelnými bolestmi a tělo vypovídalo službu. Chtěla zemřít a mnohokrát dceru žádala, aby jí dala nějaký lék, a tak ji definitivně zbavila utrpení. Dcera se už nemohla déle dívat na matčino trápení, a proto jí podala lék, po jehož požití zemřela. Lékařka si tajemství nenechala pro sebe a řekla policii, co udělala. Bylo zahájeno trestní stíhání. Tak začala diskuse, jejímž zatím posledním plodem je návrh nového zákona. Soudci uznali ženu vinnou, ale dostala pouze symbolický trest, protože její situaci chápali. Lékařčino rozhodnutí nepokládali za správné, nicméně za pochopitelné.
Euthanasie je doposud trestná (viník může být potrestán až dvanácti lety vězení), ale jestliže jsou splněny všechny nutné podmínky, může být lékař osvobozen. Podle nizozemského zákona (tak jak je tomu i v jiných zemích) je zločinem, jestliže někdo vezme jinému člověku život, i když ho o to ona osoba naléhavě žádala.
Euthanasie tomuto zákonu stále podléhá, ale za posledních dvacet let nebyl potrestán žádný lékař, který oznámil euthanasii a mohl dokázat, že postupoval podle předepsané procedury. V předepsaném protokolu je velmi důkladně zachyceno, jaké požadavky musejí být splněny:
– lékař se ujistil, že pacientovo utrpení je bezvýchodné a nesnesitelné na základě denní lékařské zprávy.
– lékař se ujistil, že pacient žádost podal dobrovolně, dobře ji zvážil a trvá na ní.
– po splnění prvních dvou kritérií lékař požádal o posouzení případu ještě nejméně jednoho lékaře.
– při euthanasii lékař svědomitě dbá medicínských zásad.
Aby bylo zaručeno, že tyto požadavky byly splněny, musí o nich lékař podat předepsaným způsobem zprávu. Po jménech pacienta a lékaře atd. následují tyto otázky:
1. Jakou nemocí pacient trpěl a odkdy?
2. Jaký byl zvolen způsob léčby?
3. Bylo možné, že by se pacient uzdravil?
4. Jakým způsobem pacient trpěl?
5. a) Bylo ještě možné zmírnit pacientovo utrpení?
b) Jaký měl na tuto možnost názor pacient?
6. Za jak dlouho se očekávala pacientova smrt?
7. a) Kdy pacient požádal o euthanasii?
b) Kdy byla tato žádost opakována?
8. Kdo byl přítomen, když pacient o euthanasii požádal?
9. a) Je k dispozici sepsaná závěť?
b) Jestliže ano, kdy byla podepsána? (Tento dokument by měl být přiložen ke zprávě.)
c) Jestliže ne, z jakého důvodu?
10. Naznačuje něco, že pacient žádost vyslovil ovlivněn jinými lidmi nebo na jejich nátlak?
11. Existují nějaké náznaky, které by vedly k pochybám,
zda si pacient ve chvíli, kdy žádost vyřkl, byl vědom své situace a významu své žádosti?
12. a) Radil se lékař se zdravotním a pečovatelským personálem?
b) Jestliže ano, jaký byl jejich názor?
c) Jestliže ne, proč tak neučinil?
13. a) Radil se lékař s příbuznými?
b) Jestliže ano, jaký byl jejich názor?
c) Jestliže ne, proč tak neučinil?
14. Se kterým lékařem/lékaři případ konzultoval?
15. a) Jakou má/mají tento konzultant/tito konzultanti kvalifikaci?
b) Léčil/léčili pacienta v minulosti?
c) V jakém vztahu jsou k lékaři?
16. a) Kdy v minulosti pacienta viděl/viděli?
b) Jestliže pacienta neviděli – proč?
17. Doložte laskavě tvrzení konzultanta/konzultantů jeho jejich posudkem.
18. Kdo osobně podal euthanastické látky?
19. Jaké léky byly podány a jak skončil život pacienta?
20. Konzultoval lékař s někým, který lék se má použít?
21. Kdo kromě lékaře byl euthanasii přítomen?
22. Chcete k tomuto prohlášení ještě něco dodat?
Vidíte, že u euthanasie nejde pouze o pacientovu žádost – „chci zemřít“ a lékařovu odpověď – „ano“. Podle nového zákona všechny tyto otázky zůstanou stejné, mění se jenom ten fakt, že lékař, který se řídil předepsaným protokolem, nemůže být trestně stíhán. Euthanasie musí být oznámena komisi, která zkontroluje, zda byl případ zaprotokolován. Jestliže byl, je vše v pořádku. Jestliže nebyl, může stále dojít k soudnímu řízení.
Takže to, co se nyní v Nizozemí děje, neznamená změnu pravidel týkajících se provádění euthanasie, ale změnu z hlediska její trestnosti. Stále se diskutuje o euthanasii u lidí, kteří nejsou vážně nemocní, ale nechtějí už žít. To je úplně jiná otázka, která nemá nic společného s novým zákonem. Tento zákon byl schválen Dolní sněmovnou, ale ještě musí být projednán v Horní sněmovně.
Vím, že se nabízí ještě mnoho otázek, doufám však, že nyní chápete problematiku euthanasie v nizozemských zákonech trochu lépe.